P. C. Roberts: Turci přivedli ruskou naději na spolupráci se Západem vniveč

Reklama


Přítel George Abert zmínil tuto možnost, proč Turci ruské bojové letadlo sestřelili. Rusové vlastní technologii, která dokáže všechny komunikační systémy nepřítele oslepit. Možná tedy, že ruské letadlo bylo sestřeleno proto, aby vyprovokovalo Rusy k použití své – a pro Západ dosud neznámé technologie – kdekoli se ruská letadla ocitnou v blízkosti leteckých sil NATO či Izraele. Na všechna tato místa, podle jeho názoru, vyslali už Američané své specialisty v naději, že zde Rusové svou technologii použijí, což těmto specialistům umožní dovědět se o ní dost na to, aby ji mohli buď okopírovat, anebo naučit se, jak by ji bylo možno zablokovat.

Turecké nevyprovokované sestřelení ruského vojenského letadla nad Sýrií vyvolává zajímavé otázky. Zdá se nepravděpodobné, že by se turecká vláda odvážila provést válečný akt, aniž by k tomu obdržela souhlas z Washingtonu. Turecká vláda není sice příliš kompetentní, ale i nekompetentní vlády vědí, že není dobré, jen tak pro nic za nic dráždit Rusko.

Jestliže tedy byl útok s Washingtonem domluvený, byl Obama neokonzervativci, kteří mají jeho vládu ve svých rukou, buď obejit, anebo je Obama uvedeného činu přímo komplicem. V každém případě neokonzervativce vážně znepokojila výzva francouzského prezidenta spojit se v boji proti Islamskému státu (ISIL) s Ruskem. Washingtonská účast na akci je tedy pravděpodobná, ale není naprosto vyloučena i možnost, že se na vlivných místech usazení Turci obchodující s ropou dováženou ze Sýrie do Turecka chtěli Rusům pomstít za zbombardování svých ropných zásobníků na území Sýrie umístěných na území Sýrie. Ovšem kdyby měl turecký útok takovýto soukromý či polosoukromý motiv, omlouval by jej turecký prezident požadavkem „národní obrany?“

Neočekávejte od svých presstitutek vhled do žádné z těchto otázek. Nejsou k tomu schopny ani ochotny, jak dokazuje např. zpráva moskevské zpravodajky BBC Ransdorfové, že pád ruského bojového letadla a předtím i letadla osobního, dokazují naprostý krach Putinovy politiky leteckých útoků proti ISIL.

Zatím jsou i tak reakce na sestřelení letadla zajímavé. Z toho, co jsem slyšel z Obamovy tiskové konference, objímá jeho definice „umírněných syrských rebelů“ všechny džihádistické a extrémistické skupiny, jako jsou al-Núsra a ISIL, jež se staly cílem ruských útoků. Extrémistou je však – Asad. Což vlastně opisuje teorii neokonzervativců, že Asad má na rukou příliš mnoho krve na to, aby mohl být i nadále prezidentem. Obama se o krvi na Sadamových rukou na konferenci sice nezmínil, ale my o krvi mluvit můžeme. Dokonce i presstitutky se nám už totiž stačily svěřit se stovkami příběhů o krvi na rukou ISIL. A o krvi na rukou Obamy raději ani nemluvit. Stačí vyslovit jména států jako Libye, Afghánistán, Jemen…

Washington nám dal už od samého začáku syrského konfliktu na vědomí, že jeho nejpodstatnějším cílem je svržení Asada, nikoliv tedy ISIL. A bez ohledu na domnělý útok ISIL na Francii prohlásil mluvčí amerického ministerstva zahraničí admirál John Kirby, že Rusko nemůže být členem koalice v boji proti ISIL, pokud se nevzdá své podpory prezidenta Asada.

Je-li na mraku nad sestřeleným ruským letadlem nějaký stříbrný okraj, pak je to skutečnost, že zachrání ruskou vládu před účastí v koalici, v níž by ztratila svou kontrolu nad válkou s ISIL a byla by přinucena přijmout Asadovu porážku.

Ruská vláda měla vždy silné karty v ruce, ale nehrála s nimi, protože věřila v diplomacii, jež však – až dosud – nikam nevedla. Jestliže nevynese své silné karty, prohraje.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man

Přejít do diskuze k článku 10 komentářů