Poznal jsi lásku?

Reklama


Když se takto zeptá žena nějakého muže, je mu jasné, že nikdy lásku nepoznala. A navíc ji ani poznat nechce, protože si myslí, že ji zná. Podobně jako oni fanatici, co tvrdí, že poznali boha. A je jedno, jestli má lásku spojenou s nějakými představami podobnými Mrazíkovi na obláčku, nebo si to myslí jenom proto, že si podobně jako si oni vybrali nějakého boha, vybrala nějakého muže, protože „to tak má být“.

Mnoho žen vydává patologickou připoutanost k partnerovi za lásku, a ještě se cítí povýšeně a „litují“ muže, že lásku neznají (ačkoli by spíš měli litovat muži je). Spíš než o litování by se dalo mluvit o pohrdání, i když ani to není to pravé slovo, neboť tyto psychotičky žádnou hrdost nemají. Jsou to ženy s nízkým sebevědomím, které si, podobně jako náboženští fanatici, kompenzují přimknutím se k „jediné pravdě“, a pak agresivitou – s touto „pravdou“ za zády. A jakékoli ohrožení této jejich „jediné pravdy“ u nich vyvolává často až nepříčetnou zuřivost. Dokud necítí, že je jejich „pravda“ ohrožena, jsou podobně splachovací jako různí misionáři a sektáři. Co člověk řekne, ignorují, přestože říkají, že si chtějí poslechnout jeho názor, a melou si pořád svou, počítají s tím, že člověka obrátí na svou „jedinou pravdu“. A vzhledem k tomu, že zájem o názor druhého jenom předstírají, nejsou jenom splachovací, ale i to druhé. Velmi podobným způsobem, jako „věřící“ mluví o potřebě „jistoty v bohu“, také mluví o potřebě „jistoty ve vztahu“. Jsou to tedy i osoby podobně vnitřně nejisté. S nejistotou kompenzovanou falešným pocitem nadřazenosti nad „nevěřícími“, pohany, neznabohy, heretiky … či muži.

Tyto podobnosti nejsou náhodné, neboť jak náboženství, tak kult vztahů byly vytvořeny a vnuceny lidem stejnými mocenským strukturami a za stejným účelem – jejich ovládnutí, kontroly jejich myšlení, paralyzování společnosti.

Kult vztahů ve své podstatě je náboženstvím. A velmi nebezpečným, protože na rozdíl od jiných náboženských kultů je ještě nenávistnějším, ještě asociálnějším. Na rozdíl od jiných náboženství, která do jisté míry počítají s tím, že existují i lidé jiných vyznání a lidé bez vyznání, kult vztahů s ničím takovým nepočítá. Skutečnost, že téměř všichni muži a i mnoho žen to cítí jinak, jde zcela mimo něj. Tolerance je u tohoto kultu naprosto nulová. Podle dogmat vnucených uctívačkám kultu vztahů (které se však budou do krve bít o to, že jde o jejich vlastní „názor“), jde mužům, kteří na všechno nekývnou, o „jenom sex“ (o což může mužům těžko jít, když žádný muž ani neví, co by si měl pod tímto ryze ženským pojmem představit – pro něj je to něco asi stejně pochopitelného jako třeba broskvová barva … a o sex s nimi už vůbec ne), a ženy, které to cítí jinak – a hlavně ty, které to dělají zadarmo – jsou podle jejich poněkud zvláštní logiky či projekce kurvy.

Podobně, jako je za náboženstvím obrovský aparát sloužící k tomu, aby přesvědčilo lidi, že je bohem něco, co bohem není, produkující například náboženskou literaturu, kterou však nikdo moc nečte, máme i za kultem vztahů obrovský aparát, který sice není natolik institucionalizovaný, ale produkující spousty literatury, filmů, televizních seriálů, divadelních her, prostě veškerou pseudokulturu, která má ženy přesvědčit o tom, že je láskou něco, co láskou není – a kterou ženy přímo hltají. Včetně oněch „ženských“ časopisů, což můžeme brát jako zkratku z náboženských, protože s pravým ženstvím nemají nic společného. …V případě náboženských kultů a kultu vztahů v podstatě jde o strukturní a bezstrukturní řízení téhož.

Když jsem v mládí cvičil jógu a došlo u mě k jakémusi probuzení, zašel jsem do kostela, a byl jsem v šoku. Hned jsem viděl, že tam nepatřím, že nikdo z těch, co tam jsou, necítí to, co já. A stejně se cítím, když slyším ty, co neustále melou o vztazích.

Chci ženy, se kterými si porozumím. Nechci jenom vztah nebo jenom „jenomsex“. Vztah je pro mě sprosté slovo. Stejně sprosté jako výrazy, které mají uctívači tohoto nenávistného kultu pro ty, co s nimi do písmene nesouhlasí.

A jestli jsem poznal lásku? Tomu, kdo ji poznal, není třeba nic říkat. A říkat cokoli těm, co ji nepoznali, je stejné jako házet hrách sviním – jen to posílí jejich nenávist, kterou si pak vybijí na vás.

13. ledna 2016 ▓

Přejít do diskuze k článku 37 komentářů