Retro: Radostná zpráva – Veselé vánoce!

Reklama


22. prosince 2008

Původ Vánoc a našeho letopočtu je odvozován od narození Ježíše Nazaretského, o kterém nám referují tzv. evangelia, radostné zprávy, které se přetvořily do písemné podoby až s dosti velkým časovým odstupem. Ježíš je v nich nazýván Mesiášem, Kristem, Spasitelem, Synem Božím nebo Synem Člověka. Éra naší dvoutisícileté civilizace je křesťanská. Je poznamenána šířením křesťanského evangelia, a reakcemi na něj. Dvě světové války v minulém století byly křesťanské. Třetí bude bezesporu také. Někteří tvrdí, že již dávno probíhá nekonvečními a moderními způsoby. Jiní čekají již jenom na její explozivní konec.

Ponechme v době vánoční stranou tyto podobné úvahy týkající se kolonizace planety západní kulturou a jejího nekřesťanského vlivu, a povšimněme si na radostných svátcích míru a pokoje něčeho jiného.

Evangelium znamená radostnou zvěst. V anglosaském prostředí je nazýváno Novým testamentem (tj. Novou závětí), a v našem prostředí Novým zákonem. Je to jistě určitý posun, když se z dobré zprávy stane závěť a ze závěti zákon. Jestliže naše civilizace nevymře po meči a po přeslici, jistě vymře na byrokratickou zákonnost.

Náš státní občanský život je moderován desetitisíci platných zákonů. Připočteme-li k tomu všechny platné evropské zákony, dostaneme se jistě na počty statisíců. Život na celé planetě je potom jistě zatížen miliony platných zákonů. Kdybychom přičetli ještě staré zrušené zákony, vyhlášky upravující zákony, dostali bychom se jistě na ještě absurdnější číslo. Zdá se, že na tom nikdo nevidí nic příliš divného.

Ježíš odmítl starou absurdní byrokratickou nábožnou zákonnost (pověru). Podle evangelií, když mu to byrokraté, parazitní legislativci a zákoníci vyčítali, tak se hájil, že přišel Starý zákon naplnit. Tedy naplnit literu zákona jejím pravým obsahovým smyslem. Nemluvě o tom, že konečným naplněním je zrušení zánikem. V jeho prostředí takové rouhání působilo katastrofálně. Proto byl ukřižován. Dnes, pokud budete hlásat, že všechny ty miliony zákonů by měly být zrušeny, nebo že budou zrušeny, tak vás maximálně dají do blázince. Myslím, že je to radostná zpráva. Poměry se v tomto ohledu v naší civilizaci rozhodně zlepšily.

V našem životě snad není vůbec ničeho, co by nebylo ošetřeno nějakými zákonnými normami. Ačkoliv planeta pod jejich tíhou klesá do horoucích pekel, stále je voláno po ještě větších kvantech zákonů. Dokonce i lidé zcela spoutaní zákony volají ještě po dalších poutech. Člověk je jediný tvor v našem známém vesmíru, který nikdy neví, kdy je něčeho již dost, až příliš. Jde ve své nenasytnosti od zdi ke zdi, až na doraz, a dokonale potvrzuje platnost univerzálního zákona, že přemíra kladného se mění v záporné, a naopak.

Každého jistě napadne, co je na závěti radostného? Ano, pokud zemřel člověk, který byl velmi bohatý a my po něm dědíme, je testament pro nás jistě radostnou zprávou. Jenomže Ježíš žádný majetek neměl. Odešel z našeho světa nahý. Zanechal nám svoji závěť, radostnou zprávu, že tento náš zákony spoutaný svět není ten pravý.

Pro člověka, který hledá šťastný život či konzumní štěstí v našem světě je však taková zpráva katastrofická. Na Ježíšově duchovním dědictví se však začalo velmi dobře vydělávat, a tak postupně vzniknul největší globální industriální byznys, který je pravým opakem všeho toho, co Ježíš hlásal. Vše je dnes na prodej.

Čím více budeme hledat štěstí v našem plochém světě, tím zde bude život nesnesitelnější, tím více z něj budeme vytvářet peklo. Jednoduchou projekcí do světa vyššího se z něj mohl stávat ráj. Nějak se to za ty dva tisíce let moc nepovedlo, ačkoliv většina civilizovaných lidí vám bude tvrdit (lhát), že jsou šťastní. Snadno zjistíte, z čeho mají obavy a strach, před čím si zakrývají oči, a proč není pro ně Radostná zpráva vůbec veselá, ale velmi smutná.

My nepovažujeme zprávu, že náš svět není pravdivý, za radostnou. Naopak, ženeme se do světa jako ke konečné realitě, a zlobíme se, že druzí podvádějí a lžou, a narušují tak naši iluzi o realitě. Slušný člověk se přece poctivě chová, jakože je náš zevní smyslový (přírodní), úřední nebo virtuální (mediální) svět skutečný. Dokonce se mylně domnívá, že mu to moderní věda potvrzuje. Vědu lze totiž stejně jako bibli vykládat různě. Především na ní lze dobře vydělávat peníze. Dosáhli jsme katastrofálního stavu. Díváme se na své okolí, přírodu a na představu sebe brýlemi virtuální, úřední a mediální clony. Žijeme v hlubokém duševním pravěku. Trpíme příšernou pověrčivostí, pověru vydáváme za vědu, náboženství, filosofii aj.

Ježíš nám tedy sdělil radostnou zprávu, že náš svět není skutečný a vyzval nás, abychom hledali království nebeské a boha. Ovšemže nemyslel nebe a boha podle našich představ, pověr, předsudků nebo smyslových a vědeckých poznatků. Musíme si uvědomit, že naše realita může být tak zlomyslná, že máme skutečně pravdu v tom, že takové nebe, jaké si představujeme, a bůh, o jakém sníme, skutečně neexistují.

Bůh je jen slovo. Slovo bůh je jen slovo. Jestliže řekneme, že neexistuje, neřekli jsme tím naprosto vůbec nic, stejně tak jako když řekneme, že existuje. Slovem jsme zamítli nebo potvrdili slovo. Je to zajímavá vlastnost. Která realita tuto dvojakost vlastně vykazuje?

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů