Srebrenicke horory a vrtěni psem…

Medyjalni scena je jasna. Vlevo hodny Bosňak, vpravo zly Srb. Hodny Bosňak se pětrazy denně modli a střila do vzduchu. Zly Srb se na Bosňaka tři roky krvežiznivě diva, a pak mu během třech dnu zebere flintu, zmuchla kobereček, osum tisic hodnych Bosňaku v červencu roku 1995 zakeřně postřila a zahrabe do masovych hrobu. Hodna stara baba Jaga, specialistka na mobilni operatory, puvodem z Prahy, kera to sleduje na satelitu, to všecko prozradi prezidentovi, kery rozrušeny vyskoči od stola, čimž překvapi ženu Monyku, zavrti psem a zasadi se o ukončeni valky. Hroby se odevřu, postavi se pravy amerycky hřbitov s bilyma patnikama a zli pachatele navždy zmizi v Haagskem kriminale. Tolik tedy medyjalni přiběh, na podporu kereho každy červenec naše televize ukazuju brečici bosňacke roby.

Obecně plati, že kdo se chce cosik dozvědět, měl by si přečist knižky, kere su psane z pozic obuch stran.

Knižek, popisujicich udalosti ze strany hodnych Bosňaku su mraky. Par dnu sem chodil po Ostravě a zhaňal knižky porubskeho suseda Rajka Dolečka, kery situaci popisuje z neameryckeho pohledu.

Šmatlal sem po Ostravě, a bylo to divne. V naši demogratycke zemi plne knihkupectvi, v kulturnim městě Ostravě člověk nemohl zehnat knižky mistniho slavneho rodaka… Tady cosik nehralo.

A tak sem zvednul telefon, a zanedluho sem seděl s Rajkem v jeho porubskem kvartyru, pili zme červene vino, žvatlali o Balkanu, mimochodem pravě dokončoval dopis generalu Mladičovi, kereho v Haagu ve svojich devadesati rokach furt navštěvuje… neuvěřitelny chlop.

Knižky, kere sem marně zhaňal, mi věnoval. „Viš, oni se to knihkupci boji prodavat“, povidal mi se smutnym usměvem. „Ale o těch věcech se musi mluvit. Miloševiče do Haagu zavřeli, pak se ho zbavili a pak v tichosti konstatovali, že Srbsko a tedy ani Miloševič se na zločinech v Srebrenici nepodileli. Velitele zlych Srbu odsudili a zavřeli, velitele hodnych Bosňaku propustili. Generala Mladiče už sedmy rok drži ve vazbě v Haagu, a nemožu vymyslet, jak to zrobit, aby z teho nezrobili frašku. Idealni by bylo, kdyby jim tež umřel na špatne leky… Tři roky vyjižděli muslimšti vojaci do okoli Srebrenice, vyvražďovali lidi, vypalovali vesnice a zase se vraceli do bezpečne zony Srebrenica, kde byli v bezpeči schovani za vojaky OSN. Když tři roky mezinarodni společenstvi nereagovalo na tyto svinstva, v červenci roku 1995 se Mladič rozhodl situaci vyřešit. Vojska OSN vzal jako rukojmi, aby NATO nemohlo jeho jednotky bombardovat a během třidennich boju, při kterych padly tisice mužu na obou stranach, muslimske jednotky ze Srebrenice vytlačil. Civilni obyvatelstvo nechal odvezt autobusy do Tuzly, bojeschopne muslimske muže, kteří zahodili zbraně a pokoušeli se využit stejnou cestu, internoval. Neni divu, že vojaci, kteří k Mladičovi narukovali z okolí Srebrenice poté, co jim muslimské bandy vyvraždili rodiny a vypálili vesnice, si z těchto internovanych vytahli stovky usvědčenych nebo domnělych pachatelu těchto zločinu a na mistě je zastřelili. Což se podle ženevskych konvenci nedělá, že…“

Knižky sem přečetl, prohlidnul zajimave videa a za par dnu se ocitnul v srebrenickem udoli.

Cosik sem už na světě viděl. Ale toto se těžko popisuje. Tam to furt je. To zlo tam visi ve vzduchu. Nejenom, že se v Srebrenici a okoli děly po tři roky hrozne masakry. Ony tam ty masakry furt su. Dvacet roku po likvidaci muslimske armady ze srebrenicke kapsy su jejich zločiny, i zločiny těch, keři oblast „vyčistili“, pořad žive. Dvacet roku se na tyto mista nechtěju vracet lidi. Dvacet roku je po stranach srebrenickeho udoli vidět vypalene a neopravene baraky. Jedne straně zrobili krasne pohřebiště ameryckeho typu, druha strana na cosik takeho nema narok. Kde maju hroby tisice mrtvych Srbu, oběti bosňackych teroristyckych vyprav do okoli Srebrenice? Tež leži na tym ameryckem hřbitově? A už se zjistilo, jak je možne, že tisice udajně pohřbenych, nezvěstnych Bosňaku později volili v komunalnich volbach?

Tři roky vyjižděli synci z bosňacke armady z bezpečne zony Srebrenica do okoli, vraždili duchodce aji děcka, baby aji chlapy. S uřezanyma hlavama oběti hrali fotbal, znasilněne baby opekali zaživa nad ohněm. Civilni obyvatelstvo podřezavali jak ovce i vraždili motorovyma pilama. Byl jsem se podivat v Dachau i v Osvětimi, v katyňskem lese i na Lubjance, v S-21 i ve Vojně u Přibrami. Su to přišerne mista, ale panuje tam klid. Vrazi byli pojmenovani, oběti mohly spočnut. Srebrenice je jina. Tam klid neni. Puvodně jsem ve Srebrenici chtěl stravit noc. Nešlo to, utekl jsem ztama. Srebrenicke udoli je přišerne. Kdybych věřil na duchy, tak řeknu, že ti mrtvi v tom udoli pořad jsou. Čekají, až někdo potrestá vrahy, keři se pořad bavi na dyskotekach v Tuzle… Šef bosňacke armady, rodak z Potočari, pro kereho požadovala žalobkyňa Carla 18 let kriminalu, dostal dva roky, po odvolani se mu omluvili a byl prohlašeny za nevinneho. Kolik asi dostane šef srbske armady, kery sedi už sedmym rokem ve vazbě?

Nečekejte, až vam Česka televiza da pokyn a zajeďte se do srebrenickeho udoli podivat. Metodyka etnyckeho nebo třidniho čištěni, testovana před prvni valkou osmanskyma Turkama na Balkaně, masivně ověřena na řeckem a armenskem obyvatelstvu za prvni valky, zdokonalena hodnym stryčkem Adolfem Eichmannem za druhe valky a dovedena k dokonalosti komunystama v Kambodži, je uspěšně využivana vic jak sto roku. Ale jestli se vam nechce, tak na to zapomeňte. Nic se nestalo, Bosňaci su ti hodni, Srbi ti zli, general Ratko, doktor Rajko, ani pamětnici tu už tež dluho nebudou.

Enem mam taky blby pocit, že když se z metod etnyckych čistek nepoučime, pak je budeme muset brzy prožit znova.

Ladislav Větvička, Srebrenica, Tuzla, Potočari, Bratunac