Vystrašte bohaté!

Korporátním boháčům nezáleží na tom, kdo vyhraje v presidentských volbách. Je jim jedno, kdo bude zvolen do Kongresu. Moc totiž mají oni. Sázejí na své favority způsobem, kterým hráči přihazují peníze při dostihových sázkách. Hlasování nahradily peníze. Bohatí mohou semlít každého, kdo nehraje podle jejich pravidel. A politické elity – slintající nad odměnou, kterou jim jejich korporátní páníčci dávají za to, že nás zaprodali – rozumí této hře. Barack a Michelle Obamovi, stejně jako Clintonovi, dostanou mnoho milionů dolarů poté, co opustí Bílý dům. A tvůj zvolený zastupitel, ať už v horní či dolní komoře parlamentu, pokud už dnes není multimilionář, stane se jím, jakmile opustí vládní funkci a dostane teplé místo ve správní radě nebo v lobbistických firmách. Nežijeme v demokracii, ale v politickém systému, který legalizoval úplatkářství, slouží výhradně korporátní moci a je zaplaven lží a propagandou.

Pokud jej chcete změnit tak, aby se mu dalo věřit, musíte ho zničit. Změna systému neznamená kolaboraci s ním, jak to dělá Bernie Sanders tím, že hraje podle pravidel spatlaných Demokratickou stranou. Nutnost hluboké sociální a politické transformace je vnímána zákonodárci i soudci, ale nikdy jimi nebude iniciována. Radikální změny vždy přicházejí zespoda. Dokud budeme vzhlížet vzhůru k mocným, dokud do nich budeme investovat naději na reformu systému korporátní moci, budeme zotročeni. Možná, že existují uvnitř systému někteří dobří lidé – Sanders a Elizabeth Warren jsou jejich příklady – ale to není to hlavní. To hlavní je, že systém je zkorumpovaný. Musí být svržen.

„Jediný způsob, jak na sebe přitáhnout pozornost stran je, odebrat jim naše hlasy,“ řekl mi do telefonu Ralph Nader. A o Sandersovi řekl: „Jak moc to myslí vážně? Pouze poskytuje krytí falešné Clintonové. Ta s ním bude muset souhlasit v pár věcech. Bude muset být více proti Wall Streetu, aby ho odrazila a neutralizovala. My víme, že jsou to kecy. Zradí nás, jakmile se stane presidentkou. Sanders jenom zvyšuje pravděpodobnost jejího vítězství. V dubnu ho vyhodí a on se pak tiše vytratí.“

Musíme vybudovat masové hnutí, které bude spolupracovat s nezávislými politickými stranami, což je taktika používaná Syrizou v Řecku a hnutím Podemos ve Španělsku. Politická akce bez podpory radikálního masového hnutí se stává nevyhnutelně vyprázdněnou, cože bude, dle mého názoru, osudem Sandersovy presidentské kampaně. Pouze vybudování militantního masového hnutí, jež bude nesmiřitelně nepřátelské vůči systému korporátního kapitalismu, imperialismu, militarismu a globalizace, nám může vybojovat zpět naši demokracii.

„Brány jsou stráženy dvěma stranami přisátými na ty samé komerční zájmy,“ řekl Nader. „Pokud neprojdeme těmito branami, pokud uděláme to, co udělal Ross Perot, …mohli bychom dostat 19 milionů hlasů, ale ani jedno křeslo. A když nedostanete místa zastupitelů, nedostanete se blíže. A dokonce i když byste dostali nějaká křesla, nedostanete se přes „vítěz bere vše“. Znamená to, že pokud prohraješ, nemáš šanci budovat si svoji budoucnost, jak bys to mohl udělat v poměrném systému. Ten systém je uzamčený. Je perfektně navržený. Je perfektně tvarovaný pro stranický duopol.“

Musíme se zorganizovat kolem sady požadavků, o nichž se nebude vyjednávat. Musíme rozebrat mechanismy, které bohatí používají k tomu, aby ovládaly moc ve státě. Musíme zničit ideologický a právní systém, který byl vytvořen, aby ospravedlňoval korporátní rabování.

Tomu se říká revoluce. Jedná se o odebrání moci z rukou kabaly korporátních oligarchů a její navrácení občanům. A udělá se to nikoli tím, že o to tu korporátní moc budeme žádat, ale tím, že ji vyděsíme. A moc, jak jsme viděli v Baltimore, můžeme vyděsit jenom tak, že vyjdeme do ulic. Neexistuje žádný jiný způsob.

„Bohatí mohou být poraženi jedině tehdy, když půjde o jejich životy,“ poznamenává k tomu historik C. L. R. James. A dokud nuvidíme bohaté, jak v panice prchají ze zasedacích síní Kongresu, ze svých chrámů mamonu, univerzit, mediálních konglomerátů, válečného průmyslu, jejich uzavřených privátních klubů a opevněných sídlišť, bude veškerá politika v Americe fraškou.

Většině lidí na světě je zřejmé, že organizace politického a sociálního chování na základě diktátu trhu se ukázalo být jako katastrofa pro pracující muže a ženy. Slibovaná prosperita, která měla zvýšit životní úroveň prostřednictvím „stékání bohatství shora dolů“ (trickle down economics), se ukázala jako lež. Korporátní stát, který pochopil, že byl demaskován rostoucím počtem nepokojů, zformoval militarizované policejní síly, zbavil nás právní ochrany, převzal zákonodárné sbory, soudy a masmédia a vybudoval ten nejagresivnější systém masového špiclování v historii lidstva. Pokud se korporátní moc vymkne kontrole, vysává do poslední kapky své zisky z lidské společnosti a ekosystému. Nemá žádné vnitřní ani vnější zábrany. Ty můžeme vytvořit pouze my.

K tomu, abychom se zachránili před hrozící finanční a ekologickou katastrofou, potřebujeme vybudovat hnutí, která mají jako svůj nekompromisní cíl zrušení korporátní moci. Korporace po korporaci, včetně bank, energetických, zdravotnických a zbrojních společností musí být rozděleny a znárodněny. Musíme zavést celonárodní program veřejných prací, především pro mladé pod 25 let, vytvořit podmínky pro plnou zaměstnanost. Musíme uzákonit minimální mzdu ve výši 15 USD na hodinu. Musíme osekat nemravné výdaje na obranu – utrácíme na ni 610 miliard ročně, více než čtyřnásobek toho, co vynakládá druhý největší vojenský rozhazovač Čína a osekat velikost našich ozbrojených sil na méně než polovinu. Musíme přebudovat naši infrastrukturu, včetně hromadné dopravy, silnic, mostů, škol, knihoven a veřejného bydlení. Musíme zahájit válku proti fosilní energetice a učinit obrat k alternativním zdrojům energie. Musíme zavést vysoké daně na bohaté, včetně zvláštní daně na spekulanty z Wall Streetu, které by se měly použít na smazání 1,3 bilionu studentských dluhů. Musíme zajistit vzdělání na všech úrovních, stejně tak právo na bezplatnou zdravotní péči, nikoli na něco, co je dostupné pouze pro bohaté. Musíme zrušit sbor volitelů a uzákonit veřejné financování politických kampaní. Musíme zajistit, aby staří lidé, invalidé, chudí osamělí rodiče a mentálně nemocní obdrželi měsíční příjem nejméně 600 dolarů, nebo pro ně musíme najít místo ve státních institucích, pokud potřebují denní péči. Musíme uzákonit moratorium na exekuce a zabavování majetku bankami. Musíme ukončit naše války a proxy-války na Středním východě a vrátit domů naše vojáky, mariňáky, letce a námořníky. Musíme zaplatit reparace Iráku a Afghánistánu, a také Afroameričanům, jejichž předci převážně budovali tuto zemi jako otroci a jejichž práce nebyla nikdy zaplacena. Musíme zrušit Patriot Act a paragraf 1021 Zákona o národní obraně (National DefenseAuthorization Act). Musíme zrušit trest smrti. Musíme demontovat náš systém hromadného věznění, osvobodit většinu z našich 2,3 milionů vězňů a najít jim práci a bydlení.

Policie musí být demilitarizována. Všeobecné špiclování musí skončit. Dělníci bez dokladů musí dostat občanství a plnou ochranu podle práva. NAFTA, CAFTA a další dohody o volném obchodu musí být revokovány. Protidělnické zákony jako je Taft-Hartley Act,stejně jako zákony, které kriminalizují chudobu a nesouhlas musí být zrušena.

Tohle všechno je minimum.

Nečekejte, že korporátní vládci obchodu a války dobrovolně připustí, aby se to stalo. Musí k tomu být donuceni.

Revoluce potřebují čas. Často je zahájí jedna generace a dokončí až ta další. „Ti, kteří začnou bourat stát, jsou těmi prvními, kdo jsou zavaleni v jeho ruinách,“ napsal Michel Montaigne v roce 1580. „Plody veřejných nepokojů jen zřídka ochutnají ti, kteří byli prvotními hybateli, ti pouze rozvíří vodu pro další síť.“ Revoluce může být rozdrcena silou, což dostatečně prokazují dějiny. Může být také unesena jednotlivci, jako byli Vladimír Lenin, Leon Trockij a Josef Stalin, či hnutími, která pak zradí lid. Neexistují žádné záruky, že budeme směřovat do dělnického ráje či socialistické utopie – můžeme dokonce směřovat do té nejúčinnější formy totalitarismu v dějinách lidstva.

Radikální hnutí jsou často svými nejhoršími nepřáteli. Jejich aktivisté mají špatný zvyk bojovat o tajemné kusy doktrin, formovat kontraproduktivní schismata, ztrácet moc a zapojovat se do sebeobranných a v konečném důsledku sebedestruktivních bojů o moc. Pokud pečlivě neocení svoje síly a okamžik, ve kterém udeřit, často se přecení a jsou rozdrceny. Stát používá své dostupné zdroje, aby infiltroval, sledoval a zhanobil tyto skupiny a uvěznil nebo zavraždil lídry hnutí – a všechna povstání, dokonce i ta, o nichž se domníváme, že žádné vůdce neměla, je mají. Úspěch není zajištěn, obzvláště vzhledem k všeobecně rozšířenému násilí, jež charakterizuje americkou společnost.

Bez ohledu na to, co se děje, byl však už zahájen řetězec reakcí, jež vedou ke vzpouře. Většina lidí si uvědomuje, že jejich očekávání lepší budoucnosti byla zničena, nejen pro ně samé, ale i pro jejich děti. Toto poznání zrušilo zábrany. Existuje všeobecná ztráta důvěry v zavedený mocenský systém. Elity, zachvácené požitkářstvím a dekadencí, mají oslabenou vůli po moci. Vnitřní korupce je rozbujelá a zřejmá. Lidé opovrhují vládou.

Národ, stejně jako mnoho společností před revolucí, je směrován do krize. Lenin identifikoval složky, které se musí spojit, aby  podpořily úspěšnou revoluci: „Fundamentální zákon revoluce, který byl potvrzen všemi revolucemi a zejména všemi třemi ruskými revolucemi ve 20. století, je následující: Pro revoluci nestačí, že vykořisťované a utlačované masy pochopí nemožnost žít postaru a požadují změny, pro revoluci je nutné, aby ani vykořisťovatelé nebyli schopni žít a vládnout postaru. Pouze tehdy, když „nižší třídy“ už nechtějí žít postaru a když postaru nemohou pokračovat ani“vyšší třídy“, teprve poté může revoluce zvítězit.“

Když jsem pracoval jako zahraniční zpravodaj, informoval jsem o vzpourách, povstáních a revolucích. O občanské válce v Alžírsku, Súdánu a Jemenu, o dvou palestinských povstáních neboli intifádách, revolucích ve východním Německu, Československu a Rumunsku, i válce v bývalé Jugoslávii. Viděl jsem, jak se despotické režimy vnitřně zhroutily. Jakmile pěšáci elit – policie, soudy, úředníci, tisk, inteligence a nakonec i armáda – ztratily vůli bránit režim, byl konec. Když těmto státním orgánům bylo nařízeno provést represivní činy – jako například vyčistit parky od lidí, zatknout či dokonce postřílet demonstranty – a oni odmítly jejich rozkazy, starý režim se rozpadl. Fasáda režimu se zdála do revoluce nedotčená, ale vnitřní hniloba, kterou vnější svět nezaznamenal, postupně vytvořila dutinu ve státní mašinerii. A když umírající režimy kolabují, děje se to se závratnou rychlostí. Povstání přichází. Lid musí být připraven. Pokud budeme připraveni, máme šanci.

Zdroj: Truthdig

Překlad: Stan

Námět: Clair