Zaorálek s novou frází

Reklama


Poslouchal jsem našeho ministra zahraničí včera večer na ČT 24 v rozhovoru se stejně severoatlanticky nadšeným redaktorem po dobu jedné nebo dvou minut (déle se to v žádném případě vydržet nedalo), a mám za to, že to hlavní jsem i tak stačil pochytit. Je dobré, že se prezident v Moskvě nezúčastní vojenské přehlídky, jak jsem mu to já také doporučil, protože je třeba, aby zahraniční politika státu byla jednotná a nevysílala do okolí falešné signály. Už tedy ne, aby byla jednotná, protože už jsme jednou členy EU a NATO a musíme se podle toho chovat, kteroužto frází jakoby zapamatovanou z mateřské školy se už ministr ve veřejnosti dokonale znemožnil, ale inovace s vysílanými signály, jež mají dokázat, že se Západem, s jeho organizacemi a hlavně s jeho soldateskou kráčíme jednotně v dokonale srovnaném šiku, ale kam ten šik kráčí, kam nás vede, zdali směřuje k cílům spravedlivým či zločinným, tohle ministra nezajímá ani v nejmenším. Jen se probohaživého nikam neodchylovat, a kam se to vlastně mašíruje, o to se nestarejme, na to jsou jiné hlavy, my jen musíme držet krok a směr.

Jde-li Západ na Rusko a obkličuje-li ho ze všech stran, aby pak na ně mohl beztrestně pustit palbu a vymazal je z mapy světa, nu dobře, asi ten Západ ví, co dělá, a pro nás musí zůstávat jedinou starostí, abychom zůstávali jeho pevnou součástí i v této záležitosti jako vůbec i ve všech ostatních, a abychom nevyslali jediný signál, který by naši přináležitost k němu zpochybňoval. A ano, říká-li Obama, že USA, coby jádro tohoto západního společenství, musí příležitostně zkroutit ruce zemí, které by nedělaly to, co USA potřebují, aby dělaly, nemudrujme, je-li to mravné nemravné, násilnické nebo dokonce fašistické, tohle naše starost není, a mějme jedinou péči o to, abychom to nebyli my, Česká republika, které by se ty ruce musely kroutit, a přičinlivě se přišupačme k těm, co budou tento starodávný obřad práva útrpného na neposlušném či málo poslušném vykonávat.

Tohle je jádro zahraniční politiky, jak ji prosazuji já, Lubomír Zaorálek, toho času ministr zahraničních věcí České republiky, jež byla kdysi součástí Republiky československé, založené humanistou T.G. Masarykem.

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů