Zdeněk K. střílel za podobných okolností jako Andrew K.

Co říci k případu šíleného střelce v Uherském Brodě? Bude stačit zpřístupnění Centrálního registru zbraní lékařům? Pomůže lepší propojení mezi samosprávou, policií a lékaři? Možná.

Podobná opatření však léčí symptomy a nikoliv příčiny celkové choroby. Se společností je to podobné jako s jednotlivcem. Podivnou vyrážku můžeme pominout, namazat pudrem, a ono to třeba trochu pomůže. Pátrat po hlubších příčinách je nepohodlné, jelikož je to zdlouhavé a musí se u toho skutečně myslet. A na práci máme tolik jiných, mnohem důležitějších věcí, které za nás myslí a píší jiní. Navíc, i kdybychom se něčeho dopátrali, bude to vždy bez záruky, a tak nač plýtvat časem.

Navíc některé skutečnosti ani hloubkovou analýzu nevyžadují. Již na první pohled je celkem jasné, že celkový způsob života, či některé naše zvyky, jsou evidentně nezdravé. Je jen otázkou času kde, kdy a jak se projeví případná deviace. Stejné je to i s životem naší společnosti. Můžeme se opíjet výmluvami a moudry typu: „Kouřil, umřel. Nekouřil, umřel taky“, jako je tomu v tomto článku našich mediálních „odborníků“ na cokoliv. Co na tom, že článek obsahuje zjevné manipulace jako třeba údaj o desetitisíckrát větším počtu úmrtí v USA na kouření než střelnou zbraní. Porovnává totiž úmrtí všech kuřáků, ať už doutníků, dýmek nebo cigaret, s úmrtím z rukou výhradně a pouze rukou hromadného vraha. Jinak vás článek ovšem ohromí daty. Tak se to totiž dělá se vším. Zkusme však použít nesporná fakta. V USA je legálně držených střelných zbraní v průměru téměř jedna na každého obyvatele včetně kojenců. Porovnání s libovolnou zemí je možné provést na těchto stránkách zde.

To ovšem opravdu neznamená, že platí jednoduchá úměra „čím méně zbraní, tím méně vražd“. Ovšem, když už jsme u toho kouření, stejně tak neplatí, čím méně prodaných cigaret, tím méně rakoviny. Kouření je jen jedním z rizikových faktorů, stejně tak jako držení zbraní je rizikovým faktorem násilných činů, ať už vraždy či sebevraždy. Proto se nesluší takové téma bagatelizovat. Jaké jsou však další rizikové faktory takových vražd z náhlého pominutí smyslů? Vzpomínám, jak byly Spojené státy i celý svět šokovány vraždou ve škole v Columbine v roce 1999. Dnes jsme si již na podobná neštěstí zvykli, protože se dějí každou chvíli.

Tehdy byl „skutečný“ viník nalezen promptně. Rockový zpěvák Marilyn Manson. On sám, s jeho hudbou a texty, se zdál ideálním obětním beránkem. Jenže po vydatné mediální štvanici, odřeknutých koncertech a národní hysterii se přeci jen Brian Warner (skutečné jméno Mansona), absolvent katolické školy, dostal ke slovu a obvinil Spojené státy z pokrytectví podobnými argumenty. Udělal totéž, jako nejvýznamnější intelektuál minulého století Noam Chomsky. Celému problému se věnoval i dokumentární film Michaela Moora Bowling for Columbine.

Mají v záloze opravdu pozoruhodný argument. Prý kdyby bylo ve školách více lidí ozbrojeno, nebylo by tolik obětí, protože by někdo pachatele zneškodnil dříve než policie. Ano, kde jsou ty krásné doby, kdy se nosily kolty proklatě nízko u pasu a každý slušný muž měl přinejmenším dva. Dnes jej sice nosí i ženy, podle návodu NRA i v podprsence. Jenže občas se stane ta nehoda, že si nositelka vlastní bezpečnosti vystřelí svoje oko a mozek k tomu. Nicméně to je právě ta cena, kterou je ochotna NRA za svobodu zaplatit. Navíc se teď potýká s děsivým útokem Obamy. Jak se můžeme dočíst na stránkách NRA, prezident by chtěl omezit prodej munice do útočné pušky AR–15. Podle NRA je to nejoblíbenější americká obranná zbraň. Prý Obama, „když nemůže zakázat koláče, zakáže jablka“.

Abychom však nevinili jen popletené fanoušky militarismu. Příčiny násilí jsou jistě hlubší než pouhá chamtivost výrobců zbraní. Podíváme-li se do americké historie, největší masakr má na svědomí roku 1927 jistý Andrew Kehoe. Zabil celkem 46 lidí, hlavně dětí ve škole. Jeho poslední zprávou byla věta „Kriminálníci se nerodí, jsou stvořeni.“ A příčiny? Nemoc manželky s častým pobytem v nemocnici. A v jejím důsledku zadlužení, hypotéka, exekuce, a pak vraždění. Není to trochu podobné s naším Zdeňkem K. z Uherského Brodu?

Nu, vida, máme tu další rizikové faktory. Potenciálních pachatelů je celá řada. Nemusíme ani hledat v ústavu pro choromyslné. Stačí se ponořit do diskusí na našich internetových serverech. Agrese a nenávist jen rostou, podporovány „pravidelnou dávkou emocí“ z našich médií. Jsme krmeni pochybnými zprávami o upalování a zabíjení z médií, která lžou, kam se podíváš. Události jsou naprosto vymýšleny. Jenom namátkou, příběh Jessiky Lynch, vraždění kuvajtských dětí v inkubátorech iráckými vojáky, „nalezení“ zbraní hromadného ničení v Iráku, schůzky Atty v Praze, nemluvě o gigantickém podvodu ohledně 11.září 2001.

Nežijeme spíše ve virtuálním světě? Realitou není skutečnost, realitou je to, co bylo v televizi. Pro nás, Čechy, se tak stává kardinálním problémem islámský stát a islám obecně. Ovšem většina těch Čechů, kteří islám, právo šaría a muslimy upřímně nenávidí, žádného muslima nikdy neviděla. O islámu, natož o právu šaría, nevědí zhola nic. Pokud existuje podobná „informovanost“, pak není divu, že se lidé zcela iracionálně nenávidí. Kolik demonstrací se konalo proti asociálním vládám minulosti? Téměř žádné. Přitom šlo o záležitosti neblaze se dotýkající dolních 99 % občanů. Nyní však nějaký Konvička, navíc vyučující na vysoké škole, úspěšně v ulicích organizuje proti islámskou nenávist. Na základě čeho? Na základě obrazu světa fabrikovaného tajnými službami a prodejnými novináři. Lidský život jako by neměl žádnou cenu, stává se jen zaměnitelnou rolí v divadelním kusu, který napsal někdo jiný. Lékem i metlou tohoto světa se tedy stávají chytré bomby a takoví normální zabijáci.

Převzato z e-republika.cz