Amnestie – puč za bílého dne

Kdyby naše amnestie proběhla podobně jako ta paralelní vyhlášená na Slovensku a týkala se pouze bagatelních trestných činů a zhruba šesti set delikventů – nikdo by ani nehlesl. U nás je ale problémů víc. Článek 1 amnestie umožňuje propouštět recidivisty, kteří páchali násilnou trestnou činnost. Byli puštěni bez jakýchkoli podmínek, bez probačního (ochranného) dohledu. Řada z nich jen pokračuje ve své zločinné kariéře a ohrožuje spoluobčany.


Podobně sporný je článek 3 amnestie, který se týká trestu odnětí svobody až na dva roky nepodmíněně. Jedná se o řadu odsouzených poměrně nedávno za korupci. Marně se někteří v poslední době radovali, že se zvýšil počet lidí, kteří byli odsouzeni za korupci. Sláva nazdar výletu. Co se podařilo vypátrat a odsoudit, je s amnestií zase spánembohem doma.


Tohle vše by ale ještě nebylo tak tragické. Co je daleko nejhorší a co se rovná spáchání zločinu, to je článek 2 amnestie – zastavení trestního stíhání, které trvá déle než 8 let a vztahuje se na trestné činy se sazbou maximálně 10 let. Tady se veřejnosti nejvíc lhalo. Naprosto falešně se z Hradu a ministerstva spravedlnosti tvrdilo, že se nejedná o zastavení trestního řízení těch nejzávažnějších hospodářských kriminálních deliktů. To je ta hrozná lež. Každý, kdo se podívá do trestního zákoníku, zjistí, že sazba deset let je maximální sazba u nejzávažnějších majetkových trestných činů. Ať si vezmete cokoli – podvody, úvěrové podvody, podvody v konkursech či výběrových řízeních – ať si vezmete tunelování, tedy zneužívání informací v obchodním styku, všude platí stejná maximální trestná sazba. Pokud jde o škodu tzv. velkého rozsahu (5 mil. a výše), nikdy nemůžete dostat větší trest než deset let. Prostě pokud byste u nás vytunelovali celý stát, podvedli úplně všechny a ukořistili všechno, co lze vytunelovat, tak dostanete maximálně deset let. To je nový trestní zákoník, který prosadila tato vládní koalice. Dříve bylo maximum alespoň dvanáct let, v Americe byste dostali za takové krádeže a podvody doživotí, u nás kdopak by se vlka bál – nikdy nemůžete mít víc než deset.


Proto do Klausovy a Nečasovy amnestie spadají všechny největší hospodářské kriminální kauzy – omilostňují se ty nejtěžší hospodářské zločiny. Sto padesát jich je celkem, osmnáct největších na Vrchním státním zastupitelství. Odhadovaná škoda sto padesát, dvě stě miliard a víc… Proto jsou mezi omilostněnými všechna „slavná“ kriminální jména – Pitr, Chvalovský, Karel Srba, gang soudce Jiřího Berky, největší český kuplířský gang obchodující se sto třiceti ženami, Union Banka, manažeři fondů Trend, Quantum, H-Systém a další. V této zemi se odehrálo mnoho podvodů. U řady z nich už sotva bude šance něco vyšetřit. Ale ani ten zlomek, který se dařilo šetřit a stíhat, nebude dotažen do konce a nebude potrestán.


Pravdu má, kdo říká, že tohle je Klausova, Nečasova či ODS tečka za českou privatizací devadesátých let. Počátek řady těchto kauz je skutečně v devadesátých letech. Máme tu vše – investiční fondy a kampeličky. Ty jsou z prvního období, kdy se rozkrádal majetek podniků a státu. Pak tu máme případy z druhé etapy – rozkrádání bank. To jsou kauzy Union Banky, Moravia Banky. Desetitisíce postižených a miliardové škody. Nad tím se má také zavřít voda. Dostávám řadu dopisů od neuvěřitelně rozhořčených občanů, které tyto kauzy postihly a kteří tuší, že amnestií jim zhasla naděje na jakoukoliv náhradu škody.


A jak postupujeme v čase, tak se dostáváme k třetí vlně podvodů, které mají být omilostněny. Protože se bankovní dohled zlepšil, bylo třeba najít nové metody loupeží. Proto nastupují konkurzní podvody a gang soudce Berky.


Málokdo ví, co to přesně obnáší, takový konkurzní podvod. V něčem to připomíná středověké řádění pirátů na moři. Berkův gang, to byla taková pirátská posádka, která ovládla státní instituce a pracovala na objednávku. Někdo musel stát na stožáru, koukat dalekohledem, rozhlížet se a vybírat vhodné oběti. Tyhle novodobé piráty zajímaly fungující nerozkradené podniky, ze kterých bylo možné vytlačit vlastníky, ovládnout je a rozkrást.


Vezměme modelový příklad – ZKL Klášterec nad Ohří. Kdysi fungující firma – taková dobře plovoucí loď – zaměstnávající šest set padesát zaměstnanců. Po přepadení Berkovými piráty dostala pěkně zabrat. Ukradena byla technologie a zásoby. Vydrancovaná troska. Dodnes se úplně nevzpamatovala – funguje stále jen jako poloprovoz s dvě stě padesáti zaměstnanci.


Jak se takové loupežné přepadení odehrálo? Nejdřív se samozřejmě vytipuje vhodná oběť. Pak se musí najít nějaké pohledávky – stačí nevelké, které ani nemusí být v účetnictví, třeba jenom za několik desítek tisíc Kč. Tyto pohledávky se dále postoupí. Postoupení pohledávek se samozřejmě tají a nakonec nějaký zcela „nezávislý“ subjekt podá návrh na konkurz.


Vše teď musí klapat v přesných časech takřka po minutě. Všichni musí být perfektně domluveni. V rámci jediného dne jsou podány např. tři návrhy na konkurz. Náš podařený soudce Berka je o všem informován a náhodou zamíří v pravý čas na podatelnu, kde je vše podáno tak jak bylo domluveno, a soudce v neuvěřitelně krátkém čase prohlásí konkurs. Pravidelně se tak dělo den před víkendem – v pátek odpoledne. V neděli odpoledne pak podnik přepadl soudcem čerstvě jmenovaný správce konkursní podstaty. Dojde ke svolání členů představenstva a ti jsou zbaveni pravomoc řídit podnik. Vyděšené vedení je vyzváno podřídit se bezpodmínečně všem požadavkům. Je to jako když vám piráti míří bambitkami na hlavu. Bambitky jsou nahrazeny vyhrožováním, že pokud se nepodřídí a nevzdají práva na odvolání, dojde k zastavení výroby. Vzhledem k tomu, že podnik je kooperačně propojen s dalšími podniky, pohrozí se, že do konkursu se tak rychle dostanou i další návazné podniky a škody budou gigantické.


Naši gangsteři vyvinuli řadu působivých způsobů demonstrace síly. Například novopečený správce konkursní podstaty před zraky vedení podniku přímo zavolá soudci Berkovi a konzultuje s ním další postup. Pak položí telefon a řekne: „Vidíte, jak to máme zorganizované. Je vám jasné jak by dopadlo vaše odvolání? Zapomeňte na odpor“.


Na tomhle příkladu je vidět, co je tak děsivé na konkursních podvodech. Je to skutečnost, že zde organizovaný zločin vystupuje v hávu státních institucí. Představitelé státu alias zločinci jsou všichni dobře domluveni. Soudy si tu jdou na ruku s policií, bankovním dohledem… Pro oběť pirátského přepadení to vypadá jako naprosto bezvýchodná situace. Stát, který má garantovat ochranu vlastnictví a pravidel, se sám stává nástrojem zločinného spolčení.


Zdravý podnik se pod tímto útokem ocitá v troskách.


Když jsem mluvil s generálním ředitelem, jaké jsou šance na náhradu způsobené škody, řekl mi, že se obrátili na ministerstvo financí, průmyslu a obchodu a spravedlnosti. Odpověď byla, že jsou připraveni nároku vyhovět, a uznali že je ze zákona oprávněný. Ovšem má to pouze jedinou podmínku – pravomocné odsouzení soudce Jiřího Berky, aby mohla být zrušena jeho rozhodnutí. Chápete?


Teď přichází na scénu naše slavná amnestie. Náš prezident a premiér dokončují dílo zkázy. Stát, který připustil, aby podnik byl státními institucemi těžce poškozen, nyní zločincům zajišťuje beztrestnost a dokonce jim vrací majetek a legalizuje výnosy z trestné činnosti. Dokonce to činí proti všem mezinárodním úmluvám, které jsme přijali, např. proti mezinárodní úmluvě o praní špinavých peněz.


Nedivím se, že mi ředitel tohoto oloupeného podniku řekl: „Takovouto sprosťárnu jsem nezažil a ani jsem si ji neuměl představit“. Pro něj je tento stát podvodník, který je spřažen s organizovaným zločinem a je připraven pomoci zločincům, když to potřebují.


Pan ředitel má pravdu.


Stačí nahlédnout do výroční zprávy BIS za rok 2011. V ní se uvádí v části „Organizovaný zločin“, že BIS získala poznatky o cíleném zneužívání insolvenčního (konkursního) řízení, do kterého jsou zapojeni i soudci působící na příslušných úsecích krajských soudů. BIS zaznamenala, že se v rámci některých krajských soudů zformovaly klientelistické skupiny, které manipulují insolvenčním řízením. Ve zprávě se píše o tom, že soudci v těchto skupinách hrají zásadní úlohu, že se jedná o gangy tvořené také insolvenčními správci, právníky, podnikatelskými subjekty i osobami z prostředí organizovaného zločinu. BIS přitom přímo označuje Krajský soud v Ústí nad Labem jako místo takto zasažené působením organizovaného zločinu.


Jak na toto vážné varování BIS reaguje premiér, ministr spravedlnosti a prezident? Vždyť jsou zde jasně upozorňováni na to, že tímto selháním a de facto hroucením státních struktur je ohrožována bezpečnost státu a základní předpoklady demokratického právního řádu. Odpověď Klause a Nečase všichni známe. Rozhodli se zajistit těmto mimořádně nebezpečným zločincům beztrestnost a dokonce jim umožnili dále užívat výnosy z trestné činnosti.


Co si o tom myslet jiného, než že nám organizovaný zločin prorostl do nejvyšších pater státu. Prezident i premiér se samozřejmě tváří – my nic, my muzikanti. Premiér mluví o milosrdenství a zve poněkud zbaběle presidenta, který je z výkonu své funkce neodpovědný, aby se odpovídal parlamentu. Odmítá vzít na vědomí, že za neodpovědného presidenta je odpovědná vláda. Prezident Václav Klaus své názory sice pilně vysvětluje novinářům na Jizerské padesátce, ale v zásadě odmítá odpovědět na jakoukoli klíčovou otázku. Například, kdo vlastně tuto amnestii připravil a vypracoval? Na právní odbor Hradu se obrátil se žádostí o znalecký posudek až dva dny potom, co ji 1. ledna vyhlásil. Ředitelka odboru mu oficiálně sdělila, že argumenty uváděné pro abolici odvolávající se na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva jsou nepoužitelné a neplatí. To celé je jen důkaz naprosto nestandardního postupu při přípravě této amnestie. Kdo tedy na ni pracoval, když zodpovědní pracovníci Hradu byli po celou dobu odsunuti stranou?


Existovaly velké pochyby kolem celé řady podivných milostí udělovaných prezidentskou kanceláří Václava Klause. Podezření na úplatky nebyly nikdy policií řádně došetřeny. Sdělení, která jsem v této věci obdržel od policejního prezidenta, jsou výsměchem občanům. Ale proč se hmoždit s jednotlivými milostmi, když pomocí amnestie lze propouštět masově a po stovkách zastavovat trestní stíhání.


Případ Berkova gangu je pozoruhodný také tím, že v něm byly prokázány těsné vazby mezi poradci prezidenta republiky a klíčovými představiteli zločinecké skupiny soudce Berky a pana Větrovce. Jejich vzájemné vztahy byly doloženy veřejně publikovanými telefonními odposlechy. Zvláštní pikantností je, že pan Větrovec jednomu z prezidentových poradců často poskytoval auto i s řidičem. To vypadá na hodně velkou vzájemnou důvěru.


Jak jsme ovšem slyšeli prezidenta Václava Klause, on ani neví, jak pan Berka vypadá, jestli je tlustý či tenký, malý či vysoký a na žádné naše otázky odpovídat nebude. Prezident se tedy zahalil do mlčení. Tahleta amnestie, která, jak vidíme, vznikala někde mimo oficiální struktury státu, nemá s demokracií nic společného.


O demokracii se říká, že je lepší než totalita je také proto, že případy korupce jsou v ní stíhány a potrestány. Pokud to neplatí, ztrácí se důvody, proč jí stranit.


Jak můžeme chtít po lidech platit daně, pokud strpíme, aby se z těchto daní vracelo více než pět miliónů platu podvodnému soudci Berkovi?


Již John Locke před dvěma sty lety napsal, že velký důvod, proč se vytvářejí státy a proč se lidé podrobují vládě, je to, že onen stát a vláda jim zajistí ochranu majetku a vlastnictví.


Podpis Petra Nečase pod amnestií, která upírá poškozeným občanům právo na spravedlivý soud, která háže přes palubu jakoukoli šanci na spravedlivé odškodnění a spravedlnost vůbec, takový podpis podkopává demokratický právní řád a bere poslední zbytky důvěry občanů ve stát. A to se děje v zemi, kde důvěra občanů ke státu je již nyní mimořádně slabá a křehká.


Z tohoto bahniska vede jediná cesta. Věřím, že Ústavní soud nebo Evropský soud pro lidská práva uznají, že touto amnestií byla porušena Listina základních práv a svobod, práva obětí a poškozených na spravedlivý soud. Vláda Petra Nečase by po tomto selhání měla skončit. Pokud existuje podezření na korupci, musí být vyšetřeno, ať se týká kohokoli. Nikdo v této zemi, ani prezident ani premiér, nesmí být nad Ústavou a zákony. Pokud se prokáže propojení kohokoliv na zločin, musí být potrestán.


Budeme hlasovat o vyslovení nedůvěry vládě. Kromě toho jsem navrhl usnesení, ve kterém stojí:


1. Poslanecká sněmovna vyslovuje zásadní nesouhlas s článkem II. rozhodnutí prezidenta o amnestii ze dne 1. 1. 2013.


2. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby se urychleně zabývala dopady a důsledky článku II. amnestie na oběti trestních činů, které budou poškozeny zastavením trestního stíhání.


Převzato z blogu autora na Aktuálně

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments