Když Mirek Topolánek a Marek Dalík používali nacistickou terminologii, vzalo se to jako takový lehký poklesek (měli zkrátka „veselou náladu“), když David Rath zmíní historický fakt, že Hitler podpořil zaměstnanost zbrojní výrobou, což nakonec vedlo k válce, tak se z toho udělá titulek článku a z Ratha obdivovatel Hitlera („asi byl jako dělo“). Mediální tamtamy hřmí českým pralesem a modře pomalovaní divoši křepčí své domorodé tance. ODS svolává mimořádné zasedání parlamentu a chystá se Ratha odvolat z čela sněmovního výboru.
Zběsilá mediální a politická štvanice na Davida Ratha vypukla i přesto, že na jejím počátku novinářka Renata Kalenská spáchala profesní sebevraždu v přímém přenosu. Porovnejte si zvukový záznam (zde) s tištěnou podobou (zde) a musí vám být jasné, že Rath dával Hitlerovo zbrojení do protikladu k výstavbě Hladové zdi Karla IV. i Rooseveltovu New Dealu, a uváděl ho jako příklad toho, jak by se krize řešit neměla. Hvězda Lidovek Kalenská to ovšem po výroku o Hitlerovi vystřihla, zjistila totiž, že má konečně něco, na čem Ratha uvaří. Poté ona nebo editor článku udělali z marginálního konstatování historického faktu palcový titulek, a z Ratha, jehož několik příbuzných podle dostupných informací vyletělo komínem v koncentráku, udělala div ne nacistu.
Hlupáků, kteří se tím nechají strhnout, jsou v Česku veletucty, naopak každý, kdo se již opět (tentokrát mediálně) fackovaného Ratha proti našim modrým gentlemanům zastane, je obviněn z bolševismu. Celé to až nápadně připomíná mediální štvanice, které se tady dělaly za komunismu na disidenty.
Tady teď nejde o politické sympatie, ale o zoufalé volání po základním dodržování fair-play v politice a médiích. Fuckování, shitování a "eskommtdertagování" od našeho „správce“ je v našem pojetí přípustné, ostrá kritika vlády vyřčená bez použití jediného neslušného slova od "šafářů", ať už se jmenují Rath, Paroubek, Filip, Zubová nebo třeba Hovorka, se bere jako nehorázná sprosťárna, a to i přesto (nebo právě proto?), že v ní většinou mají pravdu.
A tak nám nezbývá než doufat, že se jednou najde nějaký soudce, který pozná, že správce i šafář byli opilí namol oba, a vyměří jim každému takový trest, jaký si za své skutky skutečně zaslouží.
