Před 24 lety vyšla masa občanů do ulic, aby řekla „dost“ vládě komunistické strany. Trvalo to pár dní a tehdejší vedení si uvědomilo, že je pro ně konec. Narychlo proběhla výměna vedení za rozumnější, nezkompromitované. Ti se ještě pokusili zachránit alespoň trochu své moci. Nabídli spolupráci představitelům občanské opozice s představou, že si hlavní moc zachovají. Během několika týdnů však nastal jejich konec.
Občané se těšili, že se zbavili posmívané vlády KSČ, ale nedovedli si definovat, co bude dál. Ti aktivnější si připomněli vznik akčních výborů v roce 1948 a začali zakládat Občanská fóra, ve fabrikách nahradily stávkové výbory původní odborové orgány, složené z komunistů a jejich poskoků.
A tady se vraťme do současnosti. Desítky let do nás media vtloukají, že se musíme mít na pozoru před návratem komunistů. Jenže to je ta hrozná mystifikace. Nás v normalizaci neutlačovali komunisti, nás utlačovali lumpové, kteří nebyli skutečnými komunisty, ale u komunistů pouze byli. Komunismus byl pro ně jen vhodnou zástěrkou pro to, aby měli moc.
Za komunisty by se měli považovat jen naivní idealisté (něco jako první věřící křesťané). Příkladem takové naivní víry je ta babička, co přinesla otýpku chrastí na hranici pod Mistra Jana Husa. Komunismus byla jen zástěrka pro mocichtivé. A takoví jsou na světě stále, jen ta zástěrka je různá od kléru přes bankstery až po ty komunisty.
A zase skok zpátky. V roce 1989 jsme nebyli jako oni a oni proto bez zábran rychle zničili všechny členské kartotéky. Když během několika měsíců ti lumpové, co byli jen „u nich“, zjistili, že jim nic nehrozí, začali pomalu infiltrovat zpět do politiky – do vznikající vrstvy profesionálních politiků. A protože jsme nebyli jako oni, nikdo na nich nepožadoval vyplnění kádrových materiálů až do pátého kolena. Se svou předchozí praxí v komunistické politice rychle pochopili, že nová doba nestojí na kádrových materiálech, ale na penězích. A tak se rychle spřátelili s novými podnikateli s jinou předchozí praxí – veksláků a podvodníků z RaJ, řeznictví, zeleniny. Ti všichni věděli, že politika je jen prostředkem k jejich moci peněžní.
Jak plynuly roky, občané, kteří před 24 roky cinkali klíči, zjistili, že z převratu jim zbyla jen možnost cestovat do ciziny a přibyly možnost nadávat veřejně na vládu a politiky a mít přístup na internet. Ale pozor – to cestování vyžadovalo mít na to potřebné finance. Naopak přibyla možnost přijít ze dne na den o práci, přibyla možnost stát se bezdomovcem, objevily se exekuce, ořezání sociální péče, přibyla lékařská péče za peníze a další vymoženosti.
Kdo za komunistů odpracoval požadovanou pracovní dobu, myslel si své, budoval o víkendech svou chalupu či chatu (s využitím přemístěných barev a hřebíků), měl klid a jistoty včetně rekreace ve spřátelené cizině.
Dnes vzniklá vrstva profesionálních politiků (z nichž někteří nikdy kromě poslancování nepracovali či odpracovali dva až tři roky) a k nim přisátá vrstva kmotrů chce na občanech v podstatě totéž co komunistická věrchuška: Pracujte, koukejte se na pitomé seriály v televizi a nemluvte nám do našeho vládnutí (maximálně jednou za čtyři roky, a to vám, občané, předhodíme veřejné vějičky, abychom měli pro vládnutí klid a aby vy jste si nevšimli, že jste přišli o klid a jistoty. Protože my nejsme jako „oni“, nás se cinkáním klíči nezbavíte.
Krásným dokladem toho je současná situace, kdy od roku 2006 vládne pravice, která zvýšila daně, omezila sociální jistoty, rozpočtovými škrty seškrtila investiční výstavbu a dospěla k poklesu HDP a enormnímu nárůstu státního zadlužení. Občané, jak dokazují průzkumy veřejného mínění, mají toho všeho dost. Prvním dokladem toho bylo zvolení levicového prezidenta. Nyní občané uvítali pád vlády v důsledku odhalení pochybných aktivit kolem předsedy vlády. Občanům bylo jasné, že pravice svou volební výhru prohospodařila a že současná situace vyžaduje nové rozdání karet, tedy předčasné volby. V první chvíli rozpaků prohlašovali i představitelé pravicových stran, že pro předčasné volby jsou. Teď už jim otrnulo a tvrdí, že stále platí rozdání karet z posledních voleb a že jim ještě nejméně rok patří moc. A tak nebudou hlasovat pro předčasné volby, ale podle ústavy budou svými 101 zoufale sesbíranými hlasy odmítat jakoukoliv vládu, jmenovanou levicovým presidentem, aby došli k tomu, že třetí slovo pro jmenování vlády dostane pravicová předsedkyně Sněmovny.
Hlavně, aby si udrželi poslanecké platy ještě jeden rok.
Občánci, vy do toho nemáte co mluvit. Vy si počkejte ten rok, kdy už těm volbám opravdu zabránit nemůžeme (díky za každé nové ráno).
A levicoví sociální demokraté ve svém strachu z prezidenta skáčí pravici na špek a jsou ochotni prezidentovy „odbornické vlády“ spolu s pravicí shazovat. Asi si nedovedou spočítat, že roční prodloužení sněmovní agonie bude pro občany neradostné. Pokud pravice skutečně svou většinu 101 hlasů udrží, není žádný důvod, aby těch hlasů bylo víc o hlasy sociální demokracie. Pro občany je zřejmé, že tak, jak se jmenovitě vynořuje Rusnokova vláda, bude lepší než stávající pravicové vlády.
Ještě rok bezprávní občané si právem řeknou: „Proč se sociální demokracie staví do řady s pravicí? Proč si nepřizná, že není-li šance na předčasné volby, je lepší se alespoň pokusit zabránit doklopýtání sněmovny ke třetí, evidentně již pravicové vládě?“
