Z jedné diskuse pod článkem z New York Times.
V tuto chvíli se zdá pravděpodobné, že Republikánská strana bude tlačit na odstavení americké federální vlády příští týden. Jak jsme se do toho dostali?
Dominika Dery: Byla bych ráda, kdyby mi někdo vysvětlil, jaký je skutečný rozdíl (ne ten v rétorice) mezi Republikánskou a Demokratickou stranou, když vidím, že obě sledují ten samý šílený politický program, který je v ostrém rozporu s přáními jejich voličů. Obama kandidoval za Změnu. Skutečně však změnil nějakou z politických linií G. W. Bushe? Při pohledu zvenčí to skutečně nevypadá příliš přesvědčivě. Pokud si dobře vzpomínám, byl to demokratický president Clinton, který obhajoval „humanitární bombardování” Srbska – lidskoprávní katastrofu a šokující porušení mezinárodního diplomatického práva, jež posloužilo jako precedent pro Bushovu invazi do Iráku. Existuje jedno přísloví: Ruka ruku myje. Zdá se mi to být správná metafora pro americký systém dvou politických stran. (Tohle přísloví ovšem popisuje mafiánský styl politického prostředí ve kterém jsme si zvykli žít ve východní a jižní Evropě.
Bruce Budy: Když to co nejvíce zjednoduším, Republikáni přemýšlí v modu dolarů, Demokrati přemýšlí v modu, který dává smysl.
Jeffrey Yugen Rowe: Jaký smysl dává zabíjet děti v Pákistánu a Jemenu raketami odpalovanými z bezpiotních Predátorů, Bruce?
Dominika Dery: Peníze dávají Demokratům smysl. Jsou chytří, ovšem, a ne všichni tak blázniví, jako blbí Republikání, kteří pouze milují peníze a neuvědomují si, jaká je to ostuda.
Terry Wahl: Jsi na správné stopě, Dominiko. Ve skutečnosti je tu pouze jedna strana: strana Plutokratů. Je to všechno manipulace, která má přimět americké voličstvo, aby si myslelo, že ve volbách existuje nějaká volba. Posledních třicet let amerického politického a ekonomického inženýrství silně ukázal, že plutokrati zvítězili a všechno, co vídíme poté, je divadlo kabuki. Jedinou divokou kartou je psycho-pravice, která hodila trochu písku do soukolí machinaci této strany vládců s jejich náboženským a randiánským světonázorem. Tea Party, ta nejprominentnější ze všech těch skupin, je částečně konfekční výrobek bratrů Kochových a dalších Croesiánců, šedých eminencí s ohromným množstvím peněz a s touhou navrátit Spojené státy do feudalismu ve stylu laisséz-faire. Oni vítězí.
Dennis S Dickson: Pitomé kachny se stanou pečenými kachnami, supi právě krouží nad mršinou.
Dominika Dery: Teď jsi vážně zaválel, Terry. Víš o čem mluvíš a říkáš to zároveň správně a suprově. Hlasuju pro tebe. Jsem ohromena a těším se, že budu ohromena ještě více. Jsem si jistá, že se dočkám. Máš co říct a doufám, že máš ještě hodně věcí, které budou stát za to, abychom si je poslechli.
Bruce Budy: Jeffrey, pokud by cílem útoků bezpilotníků bylo „zabít děti v Pákistánu a Jemenu”, měl bys pro to mít nějaký argument. Důvodem pro vypouštění dronů je minimalizace kolaterálních škod, a to, aby byly zabity pouze zacílené osoby. To dává smysl. Samozřejmě je skutečností, že tyto útoky a škody a mrtví nejsou vždy takové, jak bylo naplánováno. Co byste si představovali jako smysluplné, jako alternativu … cílem by mělo být žádné další zabité děti v Jemenu a Pákistánu? Nechat padouchy jít? Poslat tam pozemní jednotky? Speciální jednotky? Žádná z těchto možností by se neobešla bez umírajících dětí v Pákistánu a Jemenu, že ano? Dokud nebudete moci nabídnout „smysluplnou” alternativu, zdají se být bezpilotní letouny jako řešení. Uvědomte si, že Republikáni obvykle argumentují pro větší použití síly a více „šoku a hrůzy”. Jaký smysl dává tohle? Tohle udržuje „obranný” průmysl ziskový, dokud platí dolary.
Dominika Dery: Bruce, co takhle použít drony na zabíjení padouchů v Brooklynu (a věř mi, žije tam mnoho násilnických, brutálních a společnost ohrožujících individuí, mám to z vlastní zkušenosti, dokonce jsem několikrát stála proti namířené zbrani), chlápků, kteří bijou své ženy a zneužívají děti, prodávají drogy a jsou hrozbou pro občany Spojených států a celého demokratického New Yorku… chlápků, které bychom klidně mohli nazvat teroristy, a jsem si jistá, že takto bychom mohli označit i některé zlé ženy z Brooklynu. Co kdybychom použili tuto úžasnou digitální technologii, abychom se zbavili těchto všudypřítomných psychopatů, vyslídili je, přesně zaměřili a zabili je high-tech raketami a bombami? Dávalo by to smysl? A Bruce, pokud by omylem tu a tam byly zabity nějaké americké děti, řeknete, prosím, demokratickým žurnalistům, aby si to tak nebrali a nedělali humbuk, protože to bylo nutné opatření, „humanitární způsob zabíjení” – možná něco jako Himmlerovo něžné humanitární řešení při zabíjení Židů ve sprchách, místo toho, aby je stříleli do hlavy někde u blátivého výkopu? Tato humanita byla samozřejmě zacílena na německé vojáky, kteří trpěli závažnými psychickými poruchami kvůli tomu, že museli střílet do plačících, nevinných lidí, žen a dětí. A Himmler (který sám zvracel, když byl svědkem popravy) proto, aby je uchránil od šílenství, navrhl toto „humanitární” řešení. Pokud začneme přemýšlet o dronech, nabízejí také podobnou možnost léčit něčí svědomí. Americká armáda už nebude muset posílat lidi do bitev. Jenom nechá pár chlápků, aby si zahráli počítačové hry, podobné těm, které děti rozumných a tvrdě pracujících rodičů hrají v celém západním světě. Koho zajímá, že kreslené postavičky, které střílejí na obrazovce jsou občas z masa a kostí? Dokonce je pak hra mnohem více vzrušující. Nakonec, jsou to jen nějací muslimové, že ano? Jedna věc však zůstává pořád stejná. Když se kácí les, létají třísky. To bylo Stalinovo přísloví, kterým ospravedlňoval lidské ztráty během jeho experimetů, při nichž stěhoval celé národy a likvidoval „padouchy”. Jemu to dávalo smysl. Howhgh!
Překlad: Stan
