Desetidenní půst
Hlubokou křivdu, hluboce zasunutou
uvnitř zbořeniště,
polámané panny,
ledabyle naházené do popelnic,
ostré střepy rozbitých vzpomínek,
co lidé vyházeli oknem
spolu s novým rokem.
To všechno musela jsem spolykat
na lačný žaludek.
Horko těžko.
Rozkousat a roztavit.
Ležela jsem čelem k zemi
zkoušela jsem dýchat,
hlavně se nezadusit
přívalem vzteku a bezmoci.
Deset dní půstu,
každý z nich jako korálek,
pečlivě vybroušený
na dně mého srdce.
Kovářská dílna doutná,
skoro jako brána do pekla.
Jak by byla cesta do oblak
plná řeřavých uhlíků.
© Dominika Dery, New York, prosinec 1997
