Desetidenní půst

Desetidenní půst


Hlubokou křivdu, hluboce zasunutou

uvnitř zbořeniště,

polámané panny,

ledabyle naházené do popelnic,

ostré střepy rozbitých vzpomínek,

co lidé vyházeli oknem

spolu s novým rokem.


To všechno musela jsem spolykat

na lačný žaludek.

Horko těžko.

Rozkousat a roztavit.

Ležela jsem čelem k zemi

zkoušela jsem dýchat,

hlavně se nezadusit

přívalem vzteku a bezmoci.


Deset dní půstu,

každý z nich jako korálek,

pečlivě vybroušený

na dně mého srdce.

Kovářská dílna doutná,

skoro jako brána do pekla.

Jak by byla cesta do oblak

plná řeřavých uhlíků.


© Dominika Dery, New York, prosinec 1997

Přejít do diskuze k článku