Převozník
Temný a tajemný je svět Anonu.
Tam smysly člověka šálí
a veškeré jeho vědomosti jak balvany na nohou
jej táhnou do hlubin neznámých oceánů.
Vody černé a mraky jako dým, který se valí z útrob sopky.
Rozeklané zuby skal a sirná pára vznášející se nad hladinou.
Závany větru jak vzdechy zoufalých matek.
Nárazy vln, jak pěsti tlučící na veřeje.
Jen měsíc probleskává skrze závoje temnoty.
Tu a tam se jeho tvar zrcadlí
jak třpytka mezi vlnami.
Sem tam se lesklé tělo ryby mrskne v příboji.
Však povětšinou panuje v Anonu ticho
a težká opona tmy se doširoka rozprostírá nad hladinou.
Čas odkapává po staletích
a lidské duše, zbavené svých těl,
plavou v těch vodách nazdařbůh,
unášené spodními proudy.
Jen zřídka svitne lucerna na obzoru Anonu.
To převozník na své bárce proplouvá mlhou
a dlouhou svou tyčí se odpichuje v hlubinách.
Vedle něj se na sedátku krčí děvčátko, sotva pětileté,
a svírá v ruce lampu.
Starý muž a jeho vnučka,
plaví se spolu křížem krážem temnotou.
Nemluví, však panuje mezi nimi tichý soulad
a vzájemné porozumění.
To osud a naděje míří od jednoho břehu k druhému.
To radost a žal spolu ruku v ruce jdou
a jejich blikající světlo pluje černočernou tmou.
Copyright © 2005 Dominika Dery
