Studoval jsem některé spisy jednoho světoznámého ekonomického profesora, který se řadí (sám) jen tak jakoby nic, aby se neřeklo, mezi světové ekonomické jedničky. Jistě zaslouženě. Takové studium je doporučeníhodné, zvláště když někdo velmi rád nasazuje druhým psí hlavu, tak aby to nebylo jen tak ze vzduchu, když se ukazuje ta jeho oslí.
I nepříliš vzdělaní a málo inteligentní lidé brzy pochopili po vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, že když chcete demokracii, musíte na to mít peníze, čili musíte mít ekonomickou svobodu.
Ekonomická svoboda spočívá v tom, že máte tolik majetku, že jej nepotřebujete. Profesoři ekonomie jsou slušní, vzdělaní a vážení lidé, prostě květinky, a tak nám neříkají, že když máte tolik majetku, že jej nepotřebujete, že jste na něm závislí, a že jej potřebujete. Tak daleko mysl prostých lidí nesahá. Pokud prostému lidu dialekticky rozložíte nějaký problém na čtyři články, zůstane nechápavě stát na prvních dvou.
Protože podle sebe soudím tebe, neboť každý cikán podle své planety hádá, prosťáčci se domnívají, že profesoři ekonomie jsou nějací strašně chytří lidé (jako že jistě jsou a až příliš moc), kteří to s nimi v jádru myslí dobře. Věří tedy tomu, že získají svobodu za peníze. A proto se vrhají do ekonomické soutěže, aby se k nim dostali. Neumí myslet dialekticky, podvojně a podvodně. Většina ovšem nikdy nevyhraje. Soutěž by ztratila smysl.
Ekonomická soutěž se zásadně organizuje pro prosťáčky. Organizuje ji předem etablovaný vítěz, který sám nijak nesoutěží. Je postavená na principu Perníkové chaloupky. Musíte slintat po perníku, ale pokud jej ochutnáte, půjdete jako Jeníček a Mařenka do pece. V peci se peče perníček pro Ježibabu, která si z jeho cihliček staví domeček. Ježibaba je stará a zarostlá. Nemít šátek, připomínala by vousatého profesora ekonomie.
Pokud nutíte prosťáčky, aby pracovali uvědoměle, ztrácejí pracovní iniciativu. Jakmile však uvěří v soutěž, mohou se přetrhnout, aby předem jasnému vítězi obhájili jeho první místo a získali pro něj ty nejlepší ceny.
Ekonomická soutěž by nijak nefungovala, kdyby jí prostá masa nevěřila. Jenomže ona víru potřebuje. Očekává spasitele (zloděje), který jí přinese ztracenou (ukradenou) svobodu. Bez ekonomického cukru a biče unavená a vyžilá masa rychle usíná.
Hmota v tuhém stavu není schopná pohybu. Je potřeba ji zahřát. Vhodné jsou sprosté obrázky, pošťuchování ekonomickými pákami a popichování politickými žihadly. Příhodné je též nastříknout do oběti jed, který obsah jejího těla předem natráví, aby se pak dobře vysál.
Jděte a vyprávějte lidem o ekonomické svobodě. Pokud ji nebudete vysvětlovat jako ti ekonomičtí profesoři tak, aby jí prosťáčci nerozuměli, pěkně vám napráskají. A jestliže je poprosíte, aby bděli, hrozí vám šibenice jako profesoru Horákovi.
Prosťáčkové si jinou svobodu, než tu ekonomickou představit neumějí. Je tomu tak z jednoduchého důvodu, neboť přirozená svoboda je jim vlastní. Je vlastní jejich podstatě, proto si ji neuvědomují, a proto o ní neví. Aby ji ztratili, musí uvěřit ve svobodu ekonomickou.
Nakonec vidíme, že blahoslavení jsou (ti) chudí duchem, neboť jejich je království nebeské, zatímco ti skvělí, úžasní a náramní profesoři ekonomie si zaslouží skutečnou lítost, neboť mají opravdu velmi pěknou oslí hlavu.
