Evropské banky stále na pokraji bankrotu




Září 08, 2010

Bankovní systém EU má velké problémy. Proto šef Evropské centrální banky (ECB) Jean-Claude Trichet nadále nakupuje státní dluhopisy a poskytuje „neomezené prostředky“ krachujícím bankám. Je to snaha zabránit krachu finančního systému, který by mohl zlikvidovat držitele dluhopisů a uvrhnout ekonomiku zpět do krize.

„Máme nejlepší zaznamenanou cenovou stabilitu za 11 a půl roku, pokud se jedná o evropské a uznávané měny,“ chvástal se nedávno Trichet. „To, co jsme udělali, a to, co cíleně děláme, je podpora řádného fungování regulačního mechanismu monetární politiky.“

Nesmysl. Banky v EU a další finanční instituce v současné době drží veřejný a soukromý dluh Řecka, Španělska a Portugalska za více než 2 biliony euro. Všechny tři tyto země jsou ve velké finanční tísni a čelí prudkému snížení ratingu svých veřejných dluhů. Potenciální ztráty vystavují velkou část bankovního systému EU riziku. Trichet to ví, což je důvod, proč nadále podporuje rozkolísaný systém svými „neomezenými prostředky“. Nemá to nic společného s obnovou „funkční regulace mechanismu monetární politiky“. To je vědomě zavádějící. Jde o čistou vládní pomoc bankám.

Představte si, že jste až po uši v dluzích, ale banky vám nabízí, že vám půjčí tolik peněz, kolik jich potřebujete, abyste nezbankrotovali. Banky kvůli zachování zdání solidnosti souhlasí s tím, že budou akceptovat bezcenný odpad, který jste nashromáždili ve sklepě, výměnou za mnohamilionové půjčky. Znamená účast banky v této šarádě, že ve skutečnosti nejste plaite? Zvyšuje to nějak hodnotu toho odpadu, který jste vyměnili za hotovost?

Evropská centrální banka (ECB) poskytuje týdně miliardy euro na to, aby udržela iluzi, že trh se ohledně skutečné hodnoty dluhopisů mýlí. Ale trh se nemýlí, mýlí se ECB. Hodnota řeckých dluhopisů (například) strmě poklesla. Mají menší hodnotu, což znamená, že banky je musí přecenit a odepsat ztráty. Více likvidity pouze maskuje tento problém.

Reuters k tomu uvádí: „Navzdory tomu, že ECB nabízí plnou náruč úvěrů, snížilo se výjimečné úvěrování ze strany ECB od začátku července o více než o třetinu, na 592 miliard euro… Likvidita přesto zůstává velmi vysoká. Jak ukazují poslední údaje, bylo přes 120 miliard euro uloženo zpět jako krátkodobá rezerva u ECB.“

Takže jednodenní vklady rostou, protože trh financování neví co s penězi, a zároveň musí ECB půjčovat přes půl bilionu euro, aby stabilizovala podkapitalizovaný bankovní systém. To je ten pokrok? Ne, je to fraška.

Mezibankovní úvěrování stále klesá, ale výnosy z obligací zemí, postižených krizí, nadále rostou. To znamená, že nás čeká více problémů. Znamená to také, že Trichetův plán nefunguje. Přichází čas na další nouzové balíčky.

Trichet udržoval základní úrokovou sazbu ECB blízko minima (1 %) 17 měsíců, a tím připravoval střadatele o tak zoufale potřebný úrokový výnos. Tato politika má zvýšit výnosovou křivku, aby mohly banky vydělávat více peněz. Nejnižší úrokové sazby nejsou přenášeny na pracující nebo domácnosti (kteří stále platí ze svých kreditních karet 18 %), ale na banky, které si půjčují peníze téměř za nulu. Jde o další dárek. Tato politika omezuje utrácení a snižuje poptávku. Když střadatelé ořezávají své výdaje, HDP klesá a ekonomika míří do krize. Reálná ekonomika je likvidována kvůli tomu, aby bankám bylo umožněno vybřednout z červených čísel

Trichet se nedávno přidal k Hlasatelům úspor a jejich výzvám k většímu utažení opasků tímto zvoláním:

 „Když se ohlédneme zpět, vidíme, jak nešťastná byla až příliš zjednodušená výzva k fiskálnímu stimulu, která byla poskytnuta všem průmyslovým ekonomikám pod heslem ‚stimulujte, aktivujte, utrácejte!‘ … Není pochyb, že potřeba zavedení důvěryhodné střednědobé strategie konsolidace rozpočtů se nyní týká všech zemí.“

Jistě – zaměstnancům šetření, bankám blahobyt. Pokud se Trichet opravdu obává státních bankrotů, měl by přestat pumpovat kapitál do zkrachovalých bankovních ústavů. Měl by přinutit banky, aby hledaly zdroje svého financování na trhu a přestaly používat ECB jako berličku. To je způsob, jakým by měl tento systém fungovat.

Blog Calculated Risk uvádí:

„Obsahoval zátěžový test v evropských bankách rizika vyplývající ze státních dluhopisů?“ Ne… Týkalo se to pouze přecenění portfolií v účetních knihách, nebyl brán v úvahu žádný státní bankrot, což by si vyžádalo i přecenění státních dluhopisů držených do splatnosti v bankovních knihách.“

Stresové testy byly podvod. Státní dluhy (dluhopisy) již v hodnotě poklesly, ale ztráty zůstávají i nadále skryty za zdí likvidity ECB. Je to velmi neprůhledný a zkorumpovaný systém.

Převzato z CounterPunch

Překlad: Clair

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky