Jak píše Frances A. Yatesová, po Bílé hoře byla renesanční filosofie nahrazena karteziánskou mechanistickou naukou. Třicetiletá křižácká válka byla čistě protirenesanční, tedy zaměřená hlavně proti tomu, co se dnes nazývá novým paradigmatem.
Je proto i dost symbolické, že v bitvě na Bílé hoře bojoval na straně křižáků jako žoldák také sám René Descartes (1596-1650), zakladatel pravého opaku renesančního myšlení – karteziánství. Dostal tam prý i po hlavě a ležel několik hodin v bezvědomí. Zlé jazyky proto mohou tvrdit, že celá dnešní rigidně materialistická, na karteziánství založená věda má původ právě v tomto jeho úrazu.
Na místo renesančního myšlení, které mělo i jiný než pouze materiální a rozumový rozměr, s Descartem nastoupila barokní „filosofie“, kterou plně vyjadřuje jeho výrok: „nesouložím, ale pořád na to myslím – a tedy jsem“, který je pro renesančně myslícího člověka, ale i pro kohokoli alespoň trochu soudně myslícího, dost těžko pochopitelný. …Ernest Denis používá v souvislosti s barokním „myšlením“ výrazy pověrečný materialismus a materialistický mysticizmus.
Staré Město pražské v roce 1649 dostalo do znaku doprostřed městské brány ruku s mečem, symbolizující zákaz vstupu všech duchovních idejí, která je ve znaku hlavního města Prahy dodnes.
Když píšu o českých církevních dějinách, musím napsat trochu víc o Jednotě bratrské. Ta zpočátku vznikala pod vlivem učení husitského myslitele Petra Chelčického, který psal asi od roku 1421, a který ve svém učení v některých směrech zašel ještě dál než první husité.
Petr Chelčický byl sedlák nebo zeman, žil ve vsi Chelčice u Vodňan. K husitství se nejspíš dostal prostřednictvím faráře Vojtěcha, který byl roku 1420 upálen ve skatolických Budějovicích. Navštěvoval Betlémskou kapli v Praze, pravděpodobně se znal s Janem Husem, Jakoubkem ze Stříbra a dalšími představiteli reformace. Později se však o nich vyjadřuje, že „pili z vína kurvy veliké“, kterou míní římskou „církev“. Z Wycliffa přejímá i popření transsubstanciace, čehož se ještě Hus neodvážil. V době Chelčického však již jiní reformátoři, například táborský Mikuláš z Pelhřimova (Biskupec), postoupili ještě dál, a v přijímání viděli pouhou symboliku. Chelčický v traktátu O trojím lidu odmítl nadřazenost některých skupin. Do jeho učení však proniklo násilí ve formě odmítání obrany, které skatolická sekta od počátku diverzně vpašovávala do učení různých duchovních společností (například valdenských, kterými byl Chelčický ovlivněn), aby je učinila neškodnými. Své názory vykládá obšírněji v Postile a v Sieti viery pravé.
Kališnický arcibiskup Rokycana za ním poslal kolem roku 1450 skupinu svých žáků, vedenou svým synovcem Řehořem Krejčím, bývalým správcem Emauzského kláštera. Roku 1457 Jiří z Poděbrad této skupině dovolil usadit se ve vsi Kunvaldu v podhůří Orlických hor. Toto datum je považováno za oficiální vznik Jednoty bratrské. Roku 1467 pak tito první bratři založili samostatnou církev, první samostatnou církev dlouho před Lutherem, a začali světit své vlastní kněze. Jednota bratrská se však jen pomalu zbavovala svých rigidních názorů.
Ustoupením od zásady dobrovolné chudoby a zákazu obrany se ale nakonec Jednota bratrská otevřela i šlechtě a měšťanstvu. Začal růst počet jejích členů a vliv. Proto ji Vladislav Jagellonský roku 1508 „Svatojakubským mandátem“ (který mimo jiné nařizoval pálení bratrských knih) zakázal. Přesto její vliv stále rostl. Jednota bratrská také ihned navázala styky se západní reformací. Po vystoupení Luthera se začala sbližovat s luteránstvím, po vzniku kalvinismu však měla blíž ke kalvínskému učení. Nositeli radikálních myšlenek se tak stali právě členové Jednoty bratrské.
…Již roku 1520 vydal český rytíř Oldřich Velenský knihu, ve které dokázal, že apoštol Petr nikdy nevstoupil do Říma, natož aby tam byl umučen. Jak dodává, „římský papež se velmi lehkomyslně a ukvapeně pyšní tím, že je Petrovým nástupcem“. Tato kniha, která mimo jiné inspirovala Luthera, byla tak dobře napsaná, že si ve Vatikánu mysleli, že ji napsal Erasmus Rotterdamský.
V roce 1530 do Jednoty bratrské veřejně vstoupila řada šlechticů. Stavovský odboj roku 1547 proto byl téměř povstáním Jednoty bratrské. Do roku 1547 bylo těžiště Jednoty v Čechách, po tomto roce na Moravě.
Velkou slabostí Jednoty, kterou byl poznamenán i její biskup Jan Augusta, však bylo prohlašování vzdělání za zbytečnost.
Proti tomu se postavil Jan Blahoslav, autor Filipiky proti misomusům (1567), který byl bratrským biskupem v Ivančicích na Moravě. Byl také pedagogem – předchůdcem Jana Komenského. Bratrské školství zvelebil natolik, že české bratrské školy v té době byly nejlepšími v Evropě. Jeho překlad Nového zákona se stal inspirací pro překlad Kralické bible, což byl první překlad celé bible z původních jazyků. V jejím šestidílném vydání představoval Blahoslavův Nový zákon šestý díl.
Českým bratrem byl i v roce 1547 zavražděný knihtiskař Jan Olivetský, který se tak jmenoval podle Litomyšle. Čeští bratři totiž svým sborům dávali biblická jména, a „Na hoře olivetské“ byl název jejich domu v Litomyšli.
Jednou z nejvýraznějších postav Jednoty bratrské i našich dějin pak byl již zmiňovaný velký vzdělanec Václav Budovec z Budova, zavražděný roku 1621 na Staroměstském náměstí. Jelikož kromě toho, že byl jedním z hlavních vůdců stavovského povstání, napsal také Antialkoran, nevíme, za co byl vlastně zavražděn. …Jestli za odpor k Habsburkům, nebo za „hanění“ islámu.
Foto: Anti-alKoran
