Další šanci dostanou kočky. Vykazují velice zajímavé vlastnosti. Dokážou žít v domácnosti, ale i v přírodě. V civilizovaném prostředí nijak nezdegenerují. Nepracují a tudíž neničí přírodu. Pokud kočka nemá nic na „práci“, tak spí, dřímá a medituje, zatímco civilizovaný člověk blbne. Kočky jsou ovšem větší potvory než my, sebevětší vzdělanci, kteří si vedle nich musíme připadat méněcenní.
Kočka neztrácí pozornost, ani když spí. Člověk vůbec neví, co je to pozornost, a dávno ji ztratil i v bdělém stavu. Jeho pozornost ¨je jen naprosto ovládána nevědomými pudy a podněty ze zevního (smyslového) i vnitřního (duševního) prostředí. Člověk žije neustále ve stresu a pro peníze. Nikdy si neodpočine, a nikdy se mu neuleví. Dokonce ani při smrti, jak se bláhově domnívá. Je neustále duševně rozrušený, rozptýlený, roztěkaný, labilní a debilní. Člověk je nejúskočnější a nejvíce štvané zvíře na světě.Dokonce i krokodýl dokáže odpočívat a relaxovat.
Kočky žádné takové psychopatologické vlastnosti jako občanští primáti nemají. Suverénně ovládají lidskou společnost, a ta za ně ovládá ostatní tvory na planetě. Mnozí je nenávidí a mají rádi psy. Důvod je prostý. Kočka si nijak nenechá poroučet. Je svobodným tvorem. Svému poddanému, který se samolibě považuje za jejího pána, pouze jen občas projevuje milost. To se však typickým primátům nijak nelíbí.
Nafoukaní primáti mají raději podlézavé psy. Vždyť sami jsou tak šíleně podlézaví a vlezlí, že by to žádné jiné zvíře nedokázalo. Ovšem mimo roupů a tasemnic. V lidské společnosti je taková konečníková hierarchie naprosto normální. Civilizací zdegenerovaní primáti ji přestali již dávno vnímat. Aby to tak neřvalo, ti opičáci si vymysleli demokracii. Je to nejhorší teror na zemi, protože je skrytý a dělá z opičáků ještě větší blbce, než jsou, a to jak z těch, kteří v té demokracii musí žít, tak ještě větší z těch, kteří ji vymysleli a vnucují druhým. Opičákům to však nevymluvíte, neboť si nic jiného, než ponižování druhých a sebe, nedokáží představit. Cokoliv jim řeknete, zamňoukáte, nebo zaštěkáte, to považují za důkaz své pravdy. No řekněte, nejsou praštění?
Psi být pány planety také nemohou. Mají příliš mnoho lidských vlastnosti a osvojili si i práci. Vůbec jim nevadí soutěžení nebo tahání uzenářského vozíku nebo eskymáckých saní. Jsou pyšní na obojek nebo na občanský či lovecký průkaz. Sdružují se do smeček, tlup, mafií a spolků, aby ulovili větší kořist. Mají stejně ubohé uspořádání společnosti jako lidé. Kočky žádné mocenské a ekonomické pyramidy vytvářet nemusí. Nepotřebují to. Vládnou samy sobě bez vytahování a štěkání, bez násilí a ponižování někoho druhého.
Někteří chovatelé domácích mazlíčků chovají papoušky. Papoušek je však dosti hloupý pták. Miluje parádu, vězení a opakuje blbosti, které slyší okolo. Obyčejný vrabec je na tom mnohem lépe. Zavřete-li jej do klece či vězení, nejí a raději umře. Je nenápadný, odvážný, milý a má neustále radost. Některým chovatelům s nižšími duševními nároky však takový zpitomělý tvor jako papoušek vyhovuje. Nás inteligenty však nic tak neurazí a nenaštve jako naše vlastní karikatura. Papoušci, ačkoliv se s primáty nehorázně sblížilii, pány planety
být také zásadně nemohou.
Zbývají pouze kočky. Kdo chce přežít do příštího nového uspořádání světa, musí se věnovat kočkám. Nejméně věří na transport vědomí ten, kdo mu nejvíce propadá. Převtělujeme se svým vědomím do věcí, peněz a majetku, vžíváme se do televizních a filmových hrdinů, prožíváme osudy těch věcí a osob, ale vůbec nám na tom není nic divného. Někdo nám nabourá auťák, a my z něj vyběhneme a křičíme: „Vole, cos mi to udělal?“ Sáhne-li nám někdo na peníze, jakoby nám sáhl přímo na život. Až nebudou peníze, umřeme.
Jak říkám, kdo chcete na této planetě přežít a příště žít, věnujte svoji pozornost a lásku kočkám!
