Kožušník chtěl ukrást Zahradilovi kolo!

Mírně upocený Jan Zahradil mi v neděli pyšně sdělil, že konečně dopsal program ODS. Poplácal jsem ho po ramenou a sdělil mu, že vyhrál kolo, které jsme vypsali jako prémii pro toho, kdo po třech letech zarytého programového mlčení předloží program ODS. Jan Zahradil projevil upřímnou radost a dotázal se, nejde-li snad o kolo Ukrajina, proslavené reklamním veršíkem: „Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina!“ Ujistil jsem ho, že jde o osvědčený typ Favorit ze šedesátých let, kvalitou odpovídající jeho dílu.

Posledním programem ODS byla Smlouva s občany z roku 2006, která vyvolává dodnes salvy smíchu a pláč těch členů ODS, kteří to myslí upřímně. Po prostudování nového programu ODS jsem zalitoval, že cenou za kvalitu nebylo spíš to kolo Ukrajina. Program je zjevně sešitý narychlo agenturou, plácá páté přes deváté a některé jeho hlody vejdou do historie. Třeba dojemné historky o nákladném sociálním systému (je ve všech položkách výrazně levnější než evropské průměry), svědčí o tom, že autoři nikdy neviděli evropskou statistiku.

Jak si to představují v praxi, prokázal ministr Nečas svým posledním návrhem. Výpověď bez udání důvodu, zkrácení výpovědní lhůty, prodloužení zkušební lhůty a prodloužení doby pro zaměstnávání na dobu určitou. Ne nadarmo Nečasovi v Bruselu říkají muž z devatenáctého století. Jako jedinému v historii EU se mu tam podařilo dosáhnout stavu, kdy se všech šestadvacet ostatních zemí postavilo proti jeho návrhu, tj. proti návrhu předsednické země…

ODS dokázala předložit program bez jakékoli hlubší programové diskuse a bez projednání ve stranických orgánech. Program tedy zjevně nikoho nezavazuje. Hesla, řečnické figury, mantry, předstírání. Je to jen marketingové gesto.

V dějinách ODS je bankovní socialismus, zašantročené podniky, Mackův knižní velkoobchod, výhodně prodané špitály, ukradení poslanci, justiční mafie, Langrovo zneužívání policejních spisů. A teď chtěl ještě Kožušník ukrást Zahradilovi to kolo. Jak příznačné!