Náme nového národního hrdinu a po delší době též čerstvý a neotřele zářící příklad pro naši mládež.
Je jím Kurt Knispel, tankové eso wehrmachtu, jehož ostatky se teď vykopávají ve Vrbovci na Znojemsku, který v hrdinských bojích proti Rudé armádě u Minska, Smolenska, Leningradu a Kurska, a také v neméně hrdinských bojích proti vojskům Velké Británie a USA u Caen a v Normandii zneškodnil celkem 168 nepřátelských tanků. Rozuměj – nepřátelských též pro nás Čechy – a uvaž, že kdyby těch vyřazených tanků z děla Kurta Knispela bylo ještě víc, dejme tomu tisíc nebo dva tisíce, nemusela válka vůbec dopadnout tak bídně, jak dopadla, totiž porážkou Hitlerovy říše, ale jejím velkolepým vítězstvím, tedy triumfem, po němž bychom my, Češi, jak bylo zcela neodvolatelně Hitlerem naplánováno, cestovali v dobytčácích stejnými cestami a do stejných táborů smrti, jako předtím cestovali Židé.
I my bychom se měnili na tmavý kouř nad komíny elektrických pecí s kapacitou sto spálených těl na jednu pec a jeden den, a šlo by to takto bez výběru, hromadně, včetně rodičů či prarodičů těch redaktorů ČT i dalších spřátelených médií, kteří v těchto dnech pějí ódy na Knispela a jeho válečnickou zručnost a kteří naopak pro ty, kteří se Knispelovi a jeho kamarádům z wehrmachtu a SS postavili a tak nás od osudového dědictví po Židech zachránili, nenacházejí jediné slovo uznání či vděku.
Naším vzorem a příkladem budiž tedy dnes a též do budoucna voják wehrmachtu Knispel, protože tak si to žádá naše nová a moderní státní orientace, naše neuvěřitelně krátká historická paměť a hlavně naše ještě neuvěřitelnější tupost a zabedněnost…
Děs!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!