Mikeš je jak Jakeš

Tedy pro určité kruhy salonunfähig, neboli nikoliv in neboli nikoliv na vlně. Vše začalo oním nešťastným výrokem o kocouru Mikešovi coby rasistické potvoře. Respektive o Ladovi, jehož díla by se měla zakázat.

Věc byla zevrubně probrána, romský aktivista a autor antiladovského výroku, předseda romské organizace Roma Realia, Václav Miko, mezitím odstoupil. Situaci mimo mnohé jiné popsal také Štěpán Kotrba v Britských listech. A na něj poté ve stejném listu reagoval Fabiano Golgo článkem se sugestivním názvem „Češi smrdí“.


Popisuje, kterak v jeho vlasti, Brazílii, je Čech symbolem nemytého smraďocha. My Češi prostě Brazilcům nahrazujeme Romy. A končí, vždy vymydlený Fabiano, větou: „No, takhle se zřejmě cítí cikán, když se stane synonymem toho, co může být založeno na určité pravdě, ale nutně to nemusí být stoprocentně platné. Stejně tak jako české hygienické zvyklosti…“


V žádném případě se nerozhořčuji: někteří Češi smrdí vskutku nehorázně, zvláště mladá generace, co tak nemá ráda důchodce. Nesnáší babičky, a přitom si smrdí. Velmi cool a trendy, ale smrdí. Je to proto, že ke své esenciální lenosti na všechno praktické a užitečné, tedy i na mytí, přidávají nadměrnou funkci všech možných žláz, takže výsledkem je olfaktorický efekt mnohonásobně zapoceného a následně mnohonásobně zapařeného skunka kříženého s bezdomovcem, pobývajícího v roky nevětraném vepříně.


Někteří juvenilové, zejména pak pěkné juvenilky, ovšem i nám, obstarožním důchodcům, pěkně voní. Platnost Golgových výjimek je tak potvrzena.


Ono vždy ale záleží na tom, jak velké procento nějakého celku splňuje charakteristiku onoho zmíněného společenství skunka s bezdomovcem, a jak velké procento z tohoto celku naopak voní jak šestnáctiletá buchtička. Jestliže tedy Romové, kteří ve společnosti tvoří přibližně tříprocentní menšinu (nikdo neví, kolik jich ve skutečnosti je), páchají asi(?) polovinu všech trestných činů, tohle se ve statistikách už také neuvádí, patrně proto, aby Romové nebyli sami nad sebou zděšeni, pak je možné hovořit o výrazně zlodějském charakteru etnika. Ale samozřejmě, že nekradou všichni! Jestliže více než devadesát procent Romů (opět statistika nikde) je odkázáno na sociální dávky, pak je možné hovořit o velmi silném nezapojení se Romů do pracovního procesu. Ale někteří pracují a dobře!


Ale obecně platí, že lidé mají tendenci přehazovat ošklivé vlastnosti svého etnika či národa na jiné etnikum či národy. Vezměme si takovou prachobyčejnou syfilidu. Jak uvádějí odborné publikace, z doby kolem r. 1500 pocházejí její označení coby Morbus gallicus, Pestis, Mala frances, Malum francicum nebo prostě nemocní francouzskou chorobou. Francouzi naopak tuto chorobu nazývali nemocí neapolskou, Mal de Naples, Poláci nemoc německá, Rusové polská nemoc. Jiné označení bylo španělská nemoc a uherská nemoc – Ungarische Krankheit.


Vždyť i tak často používaný bonmot „Krade jako cikán“ byl co do výsledného finančního efektu mnohonásobně překonán českými bílými límečky ve slastném období klausovské privatizace. Plus podnikateli a živnostníky v oblasti daňové, dnes a denně, už léta. A podobné úsloví „Lže jako cikán“ vypadá skoro směšně v porovnání s tím, co předvádějí média a politici.


O nevěrných manželkách a manželech nemluvě.


(K článku se můžete také vyjádřit ZDE.)

 

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments