Morální kodex třikrát jinak

Jako už postarší člověk, který prožil většinu svého produktivního života v tzv. socialismu a v současnosti je neustále bombardován všelijakými nechutnými aférami a skandály našich politiků, jsem si vzpomněl, že v naší škole (a určitě i ve většině ostatních škol) visel na čelní stěně chodby pěkně vyvedený zasklený panel s názvem Morální kodex budovatele komunismu. Hned po převratu to bylo odstraněno. Samozřejmě si už nevzpomínám, co všechno tam bylo krásným písmem vyvedeno, a tak jsem si klikl do vyhledávače a kupodivu – na internetu je to vyvěšené. Tož jsem to pročítal a začal srovnávat s dneškem a i s dávnou minulostí.

Zjistil jsem, že ideologičtí soudruzi si s tím Morálním kodexem budovatele komunismu moc práce nedali, moc námahy nevyvinuli, moc nápadití nebyli, prostě to obšlehli od Mojžíše. Je to pouhá obměna Mojžíšova Desatera, pouze jinak formulováno totéž. Nejdůležitější jsou první čtyři Mojžíšova přikázání, ta další jsou běžně se vyskytující ve všech zákonících už i o tisíciletí starších.

První přikázání Desatera zní takto: V jednoho Boha věřiti budeš. Přidává se doplnění: Já, Jahve, jsem Pán, tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy mimo mne. Tedy milovat budeš pouze mne, jediného Boha, budeš nenávidět jiné bohy (pohanské). Ostatní národové ať si věří v odlišného boha či bohy, to nám nevadí, neboť ti, kteří nevěří v našeho Boha, jsou nečistí psi, a ty můžeme zabít či ponechat si je jako otroky. Oni věří v jiné (falešné) bohy, jsou to opovrženíhodní nevěřící podřadní podlidé, je tudíž dovoleno je okrást, oloupit i zavraždit, holt nečistí psi.

V Morálním kodexu budovatele komunismu to zní takto: Budeš oddán věci komunismu, budeš přesvědčen o správnosti jeho cíle, budeš projevovat lásku k socialistické vlasti a k socialistickým krajinám. Což vlastně znamená, že milovati budeš pouze mne, mne velikého bratra, Sovětský svaz. Komunismus je tvůj ideál (Bůh), tomu budeš zcela oddán, v ten budeš bezvýhradně věřit, ostatní ať si věří v cokoliv, ty máš pouze ten jeden ideál. Nenávidět budeš všechny ty, co v náš ideál nevěří, jsou to imperialističtí zločinci a gangsteři, proti kterým lze použít všechny prostředky.

A v Morálním kodexu demokrata (který není oficiálně sepsán) to zní zase takto: Budeš věřiti v demokratickou Volnou ruku trhu a nebudeš mít jiné ekonomické náhledy. Volná ruka trhu je tvůj Bůh – v nic jiného nesmíš věřit. Milovati budeš pouze VRT, budeš jí zcela oddán a milovati budeš velkého zámořského bratra, který dokonale ztělesňuje ideály VRTu. Nenávidět budeš všechny ty státy a lidi, kteří v ideál VRT nevěří, jsou to teroristi, kteří chtějí zlikvidovat naši demokracii, proti nim lze používat veškeré dostupné násilné prostředky včetně bombardování.

No a můžeme přistoupit k druhému bodu Desatera. Nevezmeš jména Božího nadarmo. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval. Což vlastně znamená toto: Ne abys mne pomlouval a hledal u mne nějaké chyby, nebudeš na mne nadávat a kritizovat mé činy, či mne očerňovat, jinak budeš potrestán (šlo většinou o život). A tohle přece platí jak pro náboženského člověka, tak pro budovatele komunismu a také pro demokrata vyznávajícího VRT – bez výjimky!

V kodexu budovatele komunismu to zní konkrétně takto: „Nesmiřitelnost k národnostní a rasové nenávisti, nesmiřitelnost k nepřátelům komunismu, míru a svobody národů. Nesmiřitelnost vůči porušování zájmů socialistické společnosti.“

A u demokratů je to docela jednoduché a snadné a bez nějakého viditelného násilí: Kdo nevyznává demokracii a VRT, tomu je znemožněno podílet se na těch vymoženostech VRTu, a stává se nezaměstnaným a často i bezdomovcem – tedy je odstraněn ze společnosti velice humánním způsobem – vždyť si je vinen sám svou situací. Kdepak nějaké upalování či věšení nebo dokonce střílení, to by bylo pro demokrata nepřijatelné.

Třetí příkaz Desatera zní: Pomni, abys den sváteční světil. Připadá to, jakoby to bylo nějaké nedůležité ustanovení – nejde se do práce, odpočívá se, lenoší, no pohoda. Ale přitom je to velice důležité a zásadní přikázání. V den sváteční je jakousi nepsanou povinností navštívit chrám a zúčastnit se nedělní mše svaté a vyslechnout kázání, případně se zúčastnit procesí k tomu či onomu svatému. V judaismu je to zase sobotní návštěva synagogy.

Budovatel komunismu měl samozřejmě také sváteční dny, kdy se taktéž dobrovolně-povinně zúčastňoval všelijakých těch oslav, jako bývaly třeba májové průvody, lampiónové průvody, oslavy výročí všeličeho, slavnostní schůze, protestní shromáždění proti něčemu a proti jiným, souhlasné velebení něčeho a některých, celebrace Vůdců, zasedání vedoucích činitelů, podpisové akce pro něco a proti něčemu a pod.

Demokrati a zastánci VRTu nezůstali pozadu, taky mají sváteční dny, například častá zasedání grémií politických stran, slavnostní jednání MMF a SB zpestřené dokonce občas i gladiátorskými zápasy na ulicích, svatební obřady nějakého šlechtického degeneranta, hony na lišku, setkání na golfu, koňské dostihy, přátelská posezení na jachtách – všelijakých podobných svátečních akcí pro vznešené a úspěšné a hlavně pouze pro velmi bohaté je neúrekom.

Takže je více než jasné, že to třetí přikázání je také velice důležité a významné.

A to čtvrté přikázání má také svůj půvab: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Taktéž je to jakoby samozřejmost. Autorita musí být už v rodině, tam se dítě naučí uctívat autoritu – a když se naučí uctívat rodiče, tak potom bez problémů ctí a poslouchá policajty, důstojníky, později politiky a majitele továrny a zaměstnavatele a vůbec všechny ty, které ctít je zapotřebí. („Není-li autorita, kdo rozdělí mezi děti hrst oříšků?“ Shakespeare)

Co bývala autorita dříve? Purpurové roucho císařovo, bělostná tóga senátora, ornáty kněží, taláry právníků a profesorů, meč feudála. Stát jsem Já (král, třeba Ludvík XVI.) a ve vládnutí mi pomáhá šlechta a duchovenstvo, protože vládnutí, to je velice náročná činnost. Nechcete poslouchat, nelíbí se vám to? Tak vám nabančíme, ztřískáme vás jak minule, určitě si ten nářez pamatujete, vždyť ještě mezi vámi je spousta těch, co kulhají, co mají špatně srostlé zlomeniny. Později: Stát jsme My, buržoasie, ve vládnutí nám pomáhá policie a vojsko a hlavně zákony, které vydáváme. Ještě později: Stát jsme My, proletáři, ve vládnutí nám pomáhají dělníci, rolníci a pracující inteligence. Konečná fáze: Stát jsme My, finančníci. My vládneme a naše přání plní námi dosazené vlády, které si obyvatelstvo svobodně a demokraticky ve volbách zvolí. I když obyvatelé ministry, poslance, senátory a presidenty docela drsně urážejí a nazývají je šašky a klauny, a nadávají jim do gaunerů, zlodějů, podvodníků, zločinců, kriminálníků… a oni nic, usmívají se – však si nadávejte a urážejte, ale kdo vládne a kdo má moc? My nebo vy?

Vysmívat se a zesměšňovat „elity“ je už naprosto normální. Tak třeba ten slavný text písničky Pink Floydů by byl ještě před půl stoletím (u nás) nemožný. Zde je. Pink Floyd – Zeď: Učitelé ubližovali dětem/ jak jen mohli/ Sypali nesmysly na všechno/ co jsme dělali/ odhalili každou slabost/ sebelépe dětmi skrývanou/ a když přišli večer domů/ jejich tlusté, psychopatické manželky/ jim nařežou a vyčtou každou minutu života/. Nechceme žádné vzdělání/ Nechceme žádnou kontrolu myšlení/ Učitelé dejte dětem pokoj/ Hej, učitelé, dejte nám, dětem, pokoj/ Stejně je to jen další cihla do zdi.

A mohli by dříve zazpívat Sex Pistols tohle? Bůh ochraňuj královnu/ Bůh ochraňuj vaše blbý přehlídky/ všechny zločiny jsou zaplacený/ Milujeme svou královnu/ Není žádná budoucnost/ Jsme kytky v popelnici/ jsme jed ve vašich lidských strojích/ Bůh ochraňuj královnu/ není to lidská bytost. (Tato verze hymny má být „osobní poklona hochů královně“, říká McLaren, manažer Sex Pistols.)

Ale třeba i texty The Clash se mně docela líbí:

A dívej se jak padá déšť/pozoruj to/ pozoruj/ kácí se a padá/ jako naše životy

Zákon: Viděla jsem naše pány/ seděli u oběda/ uzené se Svobodou/ tvojí i mojí/ zeptala jsem se/ a nebyla by porce/ i pro chudé?/ odpověděli:/ Jistě a/ vykrkli/ Zákon

Demokracie: Viděla jsem Lva a Hada/ Jeden zabil druhého/ Z mrtvých těl se sytily/ hordy škorpiónů/ kteří zaplavili svět./ Jejich jedem byla/ Demokracie.

Takže dneska si Floydi a i jiní mohou zpívat, co chtějí, a je to lhostejné a nevýznamné, protože demokracii a ani královně to nevadí. Kdyby ovšem něco podobného zazpívali v minulém či v předminulých stoletích, se zlou by se potázali. Pokrok je zřejmý, je to jasně vidět, tedy spíše slyšet.

Mám moc rád úplně všechna náboženství (a vůbec všechny ideologie), vždyť jsou překrásná a obdivuhodná. Třeba takový buddhismus mne přímo fascinuje svou zásadou, že člověk nemá pracovat a má se živit žebrotou, přímo geniálně vymyšlené, no ne? Vy budete pracovat a živit nás, my se budeme věnovat duši a budeme se o ni pečlivě starat. (Má pracující vůbec duši?)

A křesťanství je v podstatě stejné, také se stará o duši a nabádá věřící, aby řádně pracovali, a proti žebrotě skoro nic nenamítá. Myslím si, že církev katolická mohla být vymyšlena pouze v Evropě, nikde jinde. Co je na světě nejdůležitější? Zlato a bohatství – a to patří nám. Jak byli ti křesťané moderní, už dva tisíce let to praktikují a pořád ne a ne s tím skončit.

Judaismus se svým vyvoleným národem, no to je cosi, my jsme nadlidé, všechno ostatní jsou špinaví podlidé – ta nadřazenost, ta hrdost a ta svoboda!

Praktická činnost kterýchkoliv náboženství je mnohem zajímavější, lepší a dokonalejší než ta tzv. krásná literatura. Nač číst Zpěvy Maldororovy a všelijaké ty strašidelné horory a krváky, nač sledovat děs a hrůzu ve speciálně k tomu účelu vyrobených uměleckých filmech? To třeba takoví hinduisté upalovali vdovy zároveň se zemřelým manželem – to je správné, vždyť už si s ním toho užila dost, proč by měla žít dál, no ne? Aztékové se svým vytrháváním srdíčka zaživa a mučením dětí, aby jejich slzy přivolaly déšť – vždyť to je přímo přepychové sadomaso – kouzelné, no ne? A takový islám seká ruce, kamenuje, občas řeže hlavy, překrásná podívaná, no ne? O zvěrstvech, brutalitě a bestialitách ideologií raději pomlčím, však v televizi je sdostatek obrazových ukázek.

Marně hledám ve své paměti nějaký válečný konflikt či nějaké velké vraždění, kde by nemělo prsty náboženství, lhostejno jakého druhu. Je to obrovsky destruktivní organizace přítomná u každého rozvratu, rozkladu, zkázy a ničení, destruktivní pro každou společnost.

A ta další přikázání už jenom tak zhruba. Jsou to příkazy, spíše bych řekl, že pouhá doporučení, neboť za nedodržení nejsou uvedeny žádné tresty. Křesťanům to připadlo divné, a tak vymysleli aspoň trest až po smrti – peklo, z čehož si ovšem většina dělala a dělá dodnes šoufky. Pouze lidé mdlého ducha dodržovali poctivě ona následující přikázání, která zní takto. V. Nezabiješ (A zabíjelo se furt, příkaz nepříkaz. Mělo se říci otevřeně, že to má být jakože nezabiješ příslušníka vlastního kmene a vlastní víry, členy jiného kmene a jiné víry můžeš, ba je to doporučeno.) VI. Nezesmilníš (dosl. Nezcizoložíš) (Dodržovalo se to vůbec někdy? Je to docela úsměvný příkaz.) VII. Nepokradeš (Krást můžeš, ale nesmíš se u toho nechat přistihnout, můžeš podvádět, ale nesmíš se nechat načapat, můžeš dát ve fotbale gól rukou, ale nesmí to vidět rozhodčí, no a když se necháš chytit, je to jasný důkaz tvé neschopnosti – a v naší elitní skupině, v našem exkluzivním klubu, nemáš co pohledávat.) VIII. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému (Nebudeš ho pomlouvat, vždyť je náš – cizího, tedy nebližního, můžeš i křivě obvinit a proti němu křivě svědčit, je to přece nevěřící pes.) IX. Nepožádáš manželky bližního svého (Zbytečně zdvojené, nestačilo to nezesmilníš? Bylo nutné přikazovat dvakrát totéž? Možná to tehdy znamenalo, že koupě a prodej manželky bližního není doporučována.) X. Aniž požádáš statku jeho (Taktéž zdvojené, nestačí nepokradeš?)

No a jak tato přikázání zněla v Kodexu budovatele komunismu? Svědomitý vztah k práci – vztah založený na uvědomění si významu práce pro celek. Starostlivost každého o zachování a rozmnožení společenských hodnot. Kolektivismus – jednota společných a individuálních zájmů. Humanismus – vědomí si lidské důstojnosti každého člověka, vzájemná úcta mezi lidmi. Soudružství a přátelství – kladný vztah k lidem. Člověk je člověku přítelem, soudruhem, bratrem. Svoboda a zodpovědnost – být svobodný, znamená být také zodpovědný k druhým. Kladný vztah ke kultuře a vědění. Poctivost a pravdivost, mravní čistota, prostota a skromnost ve veřejném i soukromém životě. Nesmiřitelnost vůči nespravedlivosti, příživnictví, nestatečnosti, kariérizmu. Bratrská solidarita s pracujícími všech zemí, se všemi národy.

Našim dnešním uším to zní jako šíleně přepísknuté fráze. Pokud si to ovšem přečteme nezaujatýma očima, zjistíme, že to nemá chybičku, že je to obraz dokonalé společnosti. No a že to vůbec ani v nejmenším neodpovídalo realitě ve které se věšelo, střílelo, mučilo? Však to bylo také myšleno jako ideál. A já jsem přesvědčený, že ideály lidstvo má mít! A má se snažit alespoň trošku se k nim přiblížit. V jaké podobě platí ještě dnes Kodex budovatele komunismu, který obsahuje základní normy komunistické morálky? Naprosto v žádné, neboť přece tyto normy je nutné odvrhnout už jen z důvodu, že jsou komunistické, a vůbec nezáleží na obsahu a smyslu.

Obdivuji filosofy, kteří třeba detailně rozebírají Kantův kategorický imperativ a píší o tom vznešeně složitá pojednání, zatímco pod jejich okny dole na ulici se bezdomovci přehrabují v popelnicích a hledají něco k snědku. „Co nechceš aby ti činili jiní, nečiň ty jim.“ Proč o tak jasné a naprosto srozumitelné větě psát tisíce, statisíce, ba milióny stránek? Protože takové jednoznačně určené věty by vládnoucím elitám nevyhovovaly. Proto je potřeba to překrásně zamlžit, rozostřit, zesložitit, znepochopitelnit, znesrozumitelnit, a přidat spoustu vaty a plev, až nakonec z toho může vyjít naprostý opak. Já mám finance, já mám moc, já mohu činit to, co se mi zlíbí, kdo peníze nemá, přece nemůže činit to co já. A intelektuálové ochotně plní přání, div se nepřetrhnou.

Copak se nestalo totéž s Ježíšem Kristem? Z jeho naprosto jasných jednoznačných vět teologové udělali věty ohebné, gumové, mnohoznačné, všelijaké výklady umožňující. Věty a pojmy nemohou být nějak určité a jednoznačné a snadno pochopitelné, musí být naopak takové, aby i z toho nejvěrnějšího nejpoctivějšího vyznavače a uctívače Boha bylo možné bez problémů, kdykoliv se to bude hodit, udělat kacíře a zločince, a naopak, ze zločince a kacíře zase věrného služebníka Boha.

V dobách socialismu tento úkol plnili všelijací ti instruktoři, školitelé, propagandisté vědeckého (ale i pseudovědeckého) světového názoru, rozvíječi Marxových a Leninových myšlenek, autoři brožur o jiném čtení a jiném výkladu Zakladatelů apod.

V dobách demokracie plní stejnou úlohu televize, novináři, redaktůrci všelijakých tiskovin a komentátoři, hlavně ti ekonomičtí. Proč jim věříme? Vždyť jsme věřili, že Panna porodila a byla vzata tělesně do nebe, že Jehošua vstal z mrtvých a vznesl se také do nebe, a věřili jsme ve spoustu podobných hovadin – a stačilo to na ovládání mas dva tisíce let. To už ale dnes není nějak moc působivé, tož na místo teologů nastoupili tzv. vědečtí ekonomové, a těm jejich blábolům věříme stejně jako dříve teologům. A tihle matoumalové, to musíme uznat, jsou velice úspěšní v matení našich myslí.

Nevím už, který moudrý člověk kdysi napsal, že lidstvo se nejsnáze tahá za nos morálkou, naprosto s ním souhlasím.

Vládnoucí tzv. elita ví velice dobře, že když bude kontrolovat média a tok informací, tak už nepotřebuje k ovládání mas a k udržení moci používat tanky. V minulých dobách měla média a informace pod palcem církev – z kazatelen se linuly stejné řeči jako z dnešních médií. Takže není žádnou novotou fakt, že nás dnes oblbují média, je to vlastně naprosto normální jev, bylo tomu v dějinách světa v historii snad někdy jinak? Ale že se k takovým objednávkám zadávaných elitou s chutí a nadšením propůjčuje většina intelektuálů, to je právě ta zrada vzdělanců, to je ta hanba intelektuálů, to je ta skutečná reálná podvodnická hanebná inteligence (haningové – tak je nazývá kolega Hoff). Proto je potřeba dávat si bedlivý pozor na složitě psané texty – z devadesáti procent jsou to texty snažící se nás oblbnout (tím samozřejmě nemyslím texty vědecké, jde mně o texty z věd tzv. kecavých). Takový profesor nějakého humanitního oboru navíc nemůže psát stručně, jasně, srozumitelně a snadno pochopitelně, co by si o něm studenti a čtenáři pomysleli? Kde by byla jeho autorita? Musí přece ukázat a předvést, že je supervzdělanec. Jak by potom tvořili a skládali své „státnické“ slavnostní projevy k poddaným? Z naprosto jednoznačně srozumitelných vět by to vůbec nešlo.

Když se přece jenom občas přinutím číst nějaký ten složitě formulovaný text oněch slavných a proslulých postmoderních filosofů (třeba Žižeka, Bělohradského, Lacana, Adorna, Heideggera, Patočky…), tož to musím číst nejméně dvakrát, a pomalu, poctivě větu za větou, a pokaždé zjistím, že jsou to prachobyčejné banality řečené přesložitým jazykem, navíc naprosto mimo reálný život, ale občas, k mé radosti, tam naleznu i solidní surrealistická souvětí. Někdy je to fakt mnohem lepší ke čtení než staří dadaisté a surrealisté.

Je zajímavé, že v těch tzv. „nekecavých“ vědách (kvantová fyzika, relativita, vesmír, genetika, evoluce, nonotechnologie…) se vždy najdou vědečtí popularizátoři, kteří tyhle přesložité matematické, fyzikální, chemické a pod. záležitosti podají srozumitelnou formou i nám, neznalcům, ale ještě jsem nečetl nějakou populárnější formou sepsaný článeček třeba o filosofii Heideggera či našeho Patočky – co vlastně hlásali, co vymysleli, o čem to vůbec je? A když se přece jen někdo pokusí o výklad, tak napíše esej ještě mnohem složitější, než je text, o kterém píše.

Polský filosof, kněz, intelektuál Tischner: Pokud my, intelektuálové, nebudeme psát tak, aby tomu rozuměl i negramotný horal ze zapadlé vísky v horách, je naše psaní k ničemu. Jeho výkřik k uším většiny „intelektuální elity“ holt jaksi ještě nedorazil.

Takže máme tři jakoby různé a naprosto odlišné morální kodexy chování, a přitom cílem a smyslem všech tří (či kolik jich bylo) je omámit masu obyvatel tzv. morálkou a upevnit moc elity, lhostejno zda elity náboženské, elity politické, elity vůdců proletariátu, elity podnikatelské či finanční, elity intelektuálské… a zvýšit pro sebe příjmy a jiné další hmotné prostředky, ale cíl je stejný, a i podstata kodexu chování pro masy úplně stejná – poslouchej a plať a ne aby tě napadlo přemýšlet a bouřit se proti tak krásným ideálům, přece to bys byl barbar.

(Jsem aristokrat, já daně platit nebudu; poplatnictví je potupné. Jen ať platí chátra! Anatol France)

Jenom se pečlivě podívejme na ty primitivní, nekulturní a nekultivované vládnoucí elity, nejenom že jsou charakterově vadní, ale navíc uboze zlodějští, jejich hlavním rysem je loupit bez ohledu na cokoliv, bez ohledu na utrpení a smrt miliónů spolubližních. Jejich devizou je: Čím více jich povraždím, tím větší majetek budu mít. Přitom stát může řídit kdejaký primitivní idiot s absolutně defektním charakterem – tam to nevadí – všude jinde musí být odborníci a znalci, akorát na řízení státu nemusí být žádná kvalifikace, nedivme se, že to tak dopadá.

Když si člověk uvědomí, jak tyhle „elity“ ničily a ničí a ještě nějakou tu chvíli budou ničit lidský rod, nezbývá asi nic jiného, než vzít do rukou samopal. Když si člověk uvědomí, že ti paraziti vysávali, a vysávají i dnes, milióny a milióny lidí, kteří tvrdě makali, ze života neměli vůbec nic, a to jenom proto, aby to „elita“ rozfofrovala, proplýtvala, znehodnotila, zničila. Kdyby to ukradené, kdyby alespoň ten získaný lup, využili k něčemu smysluplnému, to by mělo alespoň jakous takous logiku, dalo by se to snad částečně i omluvit, ale takto zmrhali práci a životy miliónům lidí, kteří neměli šanci rozvinout své životy, své talenty, neměli šanci ke tvořivé činnosti, neboť celé dny po celý život dřeli jenom proto, aby neumřeli hlady, a elita se vysmívá a ukazuje, jak je ta pracující lůza primitivní, jak jsou pracující hloupí, neschopní, přímo blbí, a dokonce ani neví, jak chutná kaviár zapíjený Chateau Lafite ročník 1787.

Jaký jenom by lidstvo mohlo učinit skok, kdyby každý mohl projevit svůj talent a rozvinout své tvůrčí schopnosti – a každý má talent k něčemu, ne že nemá! Neexistuje netalentovaný člověk! Jako kantor jsem se za celý svůj život nesetkal s dítětem, které by nemělo k něčemu vlohy. Zajisté ne každý má vlohy a nadání ke hře na housle, ale měl jsem třeba žáka, který dokázal v osmi letech rozebrat do nejmenšího šroubku motor Javy 250 a zase ho perfektně složit – což bych já nikdy nedovedl, motory jsou pro mne nepochopitelné – ale hrát na housle by se nenaučil, stejně jako ten houslista by nezvládl motor. Proč by ale měl mít talent houslisty nějakou přednost či nějakou vyšší hodnotu a kvalitu před talentem automechanika?

A tuhle vládnoucí opovrženíhodnou elitu, tyhle parazity a mentálně silně retardované duševní mrzáky, kretény ze zahálčivé třídy, kteří záměrně a cíleně mrhají talenty, vědomě nedovolují rozvinout osobnost a záměrně likvidují schopnosti lidí, kteří by mohli být obrovským přínosem vědě a vůbec rozvoji společnosti (opakuji zde pouze slova Veblena, Keynese, Babeufa apod.) si máme vážit, ctít ji a obdivovat?

Tato predátorská fáze vývoje lidské společnosti, která záměrně udržuje svět v bídě, hladu, nevzdělanosti, která zabraňuje rozvoji tvůrčích vloh člověka, která záměrně rozsévá bludy a temno náboženství, snad už nebude mít dlouhého trvání a skončí jako odstrašující případ a příklad čirého idiotismu a zla.

Není potřeba vykřikovat hesla typu: Nechť zhyne starý podlý svět!

Bohatě by stačilo nastavit pravidla tak, aby znemožňovaly loupeže, spekulace a bezpracné a beztrestné obohacování, čímž by skončila éra vlády finančních podvodníků a lupičů. Vždyť v posledním dvacetiletí té tzv. studené války už byl náběh k vybudování takové společnosti – dát dohromady to nejlepší z obou táborů a odstranit ty zlořády obou táborů. Nezdařilo se to proč? Kdo měl zájem?

Je dokonce dnes přímo nutností, aby finance začaly konečně sloužit k účelu, pro který byly vlastně vymyšleny – tedy k oboustranně výhodné směně. Samozřejmě by tím nebyl nastolen nějaký ideální řád či ideální světový pořádek, ale je to první předpoklad k vybudování nějaké slušné společnosti bez válek a hladu.