Je pozoruhodné, v jakých oborech se lidé cítí být povoláni do toho taky mluvit, eventuálně být zcela soběstační. Kdekdo je například rozený architekt. Klidně si navrhne svůj dům i zahradu; výsledkem je pak změť neuvěřitelných šmoulích hradů a perníkových chaloupek, zhusta viditelných v tuzemské nové zástavbě. Fakt je, že i architekti, chtějí-li si vydělat na chléb vezdejší, jsou nuceni vyhovět obecnému vkusu, a navrhují další a další varianty „ podnikatelského baroka “, což se už stalo zavedeným termínem. Pan prezident je zase rozený ekolog. Dle jeho slov není ekologie žádná věda, ale kompilát jiných vědních oborů, které pan Klaus vesměs ovládá na profesionální úrovni. Dobrá stařenka ve filmu Kulový blesk zase udílela „směrodatné “ právní rady. V poslední době se naše média hemží amatérskými ekonomy. Kdejaký pisálek si vyslechne plán sociální demokracie a jedním dechen vyhrkne „Na to přece nebudou mít. Kde na to vezmou peníze?“ Nijak mu nevadí, že sdělení tuto odpověď už obsahuje, neboť mu jednak nevěří, jednak je módní veřejně dávat najevo pseudoekonomické myšlení. Zajímavé je, že si tentýž pisálek netroufne komentovat, kudy vede chirurg řez při operaci plotýnky či žlučového měchýře. Bylo by roztomilé, kdyby redaktor Josef Vopička zkritizoval profesora Beneše za způsob, jakým se dobývá do choré lebky.
Komentovány také nebývají chemické jevy, využití fyzikálních sil, jakými je třeba termojaderná reakce a rovněž připomínky ke genetice sklouzávají do stále opakovaných a nic neříkajících frází.
Redaktoři dokonce tápou v tak obecných oborech, jako je botanika či zoologie a občas se pochlubí odhalením, že koala patří mezi medvědy.
O objektivitě samozvaných ekonomů svědčí to, že bez povšimnutí ponechávají skutečnost, že finanční reformy ODS stály náš rozpočet minimálně 80 miliard korun. Stačilo by situaci vrátit na konec roku 2007 a nemusel by existovat Janotův úsporný balíček a hysterické výlevy o směřování ke státnímu bankrotu. Ty jsou zřejmě nakažlivější než prasečí chřipka. Vymyslet na ně očkování by mohlo být pro bývalého ministra Julínka způsobem, jak být alespoň trochu užitečný. Pomáhat by mu mohli pánové Nečas a Šnajdr.
