Říše dobra, říše zla a „Car bomba“

Často je nám připomínáno, že bychom měli být vděčni svému americkému příteli, který dvakrát v historii ve vypjatých okamžicích zcela nezištně pomohl obyvatelům Československa.


Poprvé v období konstituování Československa po rozpadu krachující Rakousko-uherské monarchie a podruhé otevřením druhé fronty, čímž ovlivnil porážku nacistů v Evropě. Nechci sáhodlouze zabíhat do podrobností a objasňovat známá fakta. Zde se omezím pouze na suché skonstatování faktu, že USA hájily vždy především svůj státní zájem a zájem svého nadnárodního kapitálu. Jako vítězná mocnost s klíčovým hlasem při formulacích závěrů 1. světové války obsažených v mezinárodních dohodách, totéž jako vítězná velmoc druhé světové války při jednáních v Jaltě a Postupimi. Nebudu zde rozebírat otázku americké (ne)podpory Pražského jara…


Ve svém krátkém zamyšlení bych chtěl navázat na článek Aleše Drobka o jaderné zbrani. Američané v průběhu války s využitím zkušeností nacistických vědců jako první v historii sestrojili jadernou bombu. Tuto na konci války, údajně z důvodu zkrácení války a předejití větším škodám (jak nám je vštěpováno) dvakrát použili proti císařskému Japonsku. Zde bych chtěl obvyklému tvrzení malinko oponovat. V době, kdy Američané užili jadernou zbraň proti Japonsku, bylo o výsledku války již prakticky rozhodnuto. Japonci byli odstřiženi od transportu surovin, ekonomicky vyčerpáni, jejich vojenský průmysl neměl na čem stavět a byl decimován bombardováním, protivzdušná obrana byla v podstatě bezzubá, němečtí a italští spojenci Japonska byli poraženi, na základě spojeneckých dohod chystali sověti rozsáhlou ofenzivu v Mandžusku. Kapitulace Japonska byla na spadnutí.


Proč tedy došlo k DVOJNÁSOBNÉMU užití jaderné zbraně v městské zástavbě?


Dle mého zde bylo několik aspektů:

1) USA potřebovaly odzkoušet nově vynalezenou zbraň s nedozírnými účinky v praktických podmínkách. Po ukončení války by to již bylo těžko možné. Proto odzkoušeli obě modifikace vyvinuté zbraně (uranovou i plutoniovou) krátce po sobě na pečlivě vytypovaná města, která předem záměrně nebyla bombardována a nevadilo jim ani to, že v Hirošimě v té době bylo uvězněných 23 amerických vojáků, kteří se tím automaticky stali kolaterální součástí experimentu s extrémně vysokými civilními ztrátami

2) USA potřebovaly demonstrovat před světem hrozivost své vojenské převahy, která by v dalším období automaticky zajistila dominanci USA ve vztazích k ostatnímu světu

3) USA chtěly hrozivostí použitých prostředků zlomit odpor Japonců a donutit je ke kapitulaci dřív, nežli dojde k masivní ofenzivě sovětských spojenců a eliminovat tím možnost jejich (územní a jiné) participace na porážce Japonska.


Velice významnou otázkou, která obvykle bývá málo akcentována je, co se dělo v jaderné oblasti dále, tedy po ukončení války. Zde bych chtěl upřímit pozornost k několika zajímavým faktům – k bombardování Hirošimi a Nagasaki došlo v srpnu 1945 – podle odtajněných 29 dokumentů z dob Richarda Nixona dle Federálního zákona o svobodě informací se USA intenzivně připravovaly na jadernou válku se SSSR. Již na konci válečného roku 1945 vznikl "Jednotný komplexní operativní plán", anglická zkratka SIOP. 14.12. byla vydaná direktiva 432/D, jejíž součástí byl plán jaderných úderů na 20 největších populačních a průmyslových center v SSSR. V polovině r.1948 byl plán přepracován náčelníky generálního štábu na koncepci jaderné války se SSSR. Ta počítala v prvních 30 dnech zničit 133 jadernými pumami 70 sovětských měst. Analytici Pentagonu však spočítali, že ani takovýto úder není dostačující k vítězství, a doporučili ještě mnohem vyšší nárůst jaderného arzenálu. Plán byl následně ještě 3x „modernizován“ včetně změny názvu.


První varianta plánu SIOP se objevila v prosinci 1960, s plánovanou realizací ve finančním roce 1962. Jeho součástí byl seznam cílů pro jaderné údery na území Varšavské smlouvy. Většina byla na území SSSR, část v Číně a na území spojenců SSSR. Z analýzy plyne, že úder by měl za následek okamžitou smrt 360-530 milionů lidí. Mezitím však přišel do Bílého domu John F. Kennedy a tento plán zrušil. Zároveň zadal Robertu McNamarovi předělat tento plán z útočného na obraný. Ten uvedl v praxi pojem "odvetný úder" a následně i pojem MAD – vzájemné sebezničení.


Otázkou je, proč "říše dobra" nakonec neprovedla nukleární konec "říše zla"? Co praktického ji k tomu vedlo?


Zde bych si dovolil uvést tuto svoji fabulaci. – v r. 1949 se díky odevzdání výsledků výzkumů Brita Klause Fuchse, který se podílal na výpočtech v britském projektu a posléze účastnil projektu Manhattan v USA na základě vlastních výzkumů povedlo sovětskám vědcům vyvinout jadernou bombu. V té době již ovšem Američané měli značný předstih. Měli vlastní nosiče – letadla a jejich převaha v množství jaderných bomb byla výrazná. Američané se snažili o dosažení ještě výraznější převahy, umožňující jim podniknout zdrcující jaderný úder. Proto ty modifikace dramaticky navyšující počty jaderného arzenálu. Sovětský vojenský výzkum a obranný průmysl stál před velice složitým úkolem. Takřka v hodině dvanácté se týmu sovětských vědců povedlo provést doslova husarský kousek, který odvrátil USA od jejich jaderných plánů, zachránil mír a zabránil jaderné katastrofě – sovětská bomba se jmenovala "Car bomba". Původně byla plánována ve 100 megatunové konfiguraci. Tým sovětských konstruktérů Sacharov, Adamskii, Babajev, Trunev a Smirnov nakonec sestrojili během 14 dnů (!!!) "jen" její menší variantu v 57 MT konfiguraci.


Její test se uskutečnil v Objektu 700, nad arktickým souostrovím na Nové zemi (Novaja Zemlja) 30. října 1961. Bomba byla na místo dopravena letounem Tu-95 a shozena z výšky 10,5 km na padáku. Pilotem letounu byl major Andrej Durnovsev. K výbuchu došlo ve výšce 4 km, jaderný hřib vystoupal do výšky 64 km, tlaková vlna třikrát obletěla zem a asi hodinu byla rušena rádiová komunikace. Podle McNamary měly v době před testem "Cara" USA převahu v jaderných zbraních nad sověty cca 17:1. Krátce po testu přichází JFK s nahražením koncepce jaderného útoku koncepcí "odvetného úderu" a "vzájemného sebezničení". Zde bych jenom doplnil, že v r. 1957 zkonstruovala kancelář Sergeje Koroljova první umělou družici Země a 4. října 1957 se stal první umělou družicí Země Sputnik 1 – 2, vypuštěn 4. 10. Sputnik 2, který byl vypuštěn 3. listopadu 1957, s sebou vezl první živé zvíře – psa Lajku. Mise byla bez návratu, takže lze psa Lajku označit za první známou oběť letů do vesmíru. Vypouštěny byly z sovětského kosmodromu Bajkonur s pomocí stejnojmenné rakety Sputnik, která vznikla úpravou dvoustupňové vojenské balistické rakety R-7.


Sověti na rozdíl od Američanů měli již v té době funkční balistické rakety schopné dopravit jaderné bomby na území USA. To byly dle mého mínění hlavní důvody, proč v šedesátých letech 20. století došlo v americké zahraniční politice k ústupu od plánů na jaderné zničení průmyslových, vojenských a politických center tzv. říše zla. Především to zabránilo, aby jaderné humanitární bombardování průmyslových aglomerací nepostihlo země za Železnou oponou (a mezi nimi možná i Československo).

 

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
trackback
7. 9. 2014 7:23

[…] války podle odtajněných dokumentů amerických archivů (o tom pojednává můj článek O říši dobra) zvyšovaly USA úsilí o navýšení počtu jaderných zbraní s cílem dosáhnout takového […]


Nejnovější příspěvky