Všichni bychom se chtěli mít dobře, všichni bychom chtěli být šťastní, nebo přinejmenším alespoň netrpět. Skutečně všichni?
Položíme-li si tuto otázku, můžeme mnohdy zjistit, že se chceme být šťastní a mít se dobře třeba jenom my sami, nebo přejeme to samé pouze omezenému souboru lidí (partner, rodina, domácí miláček, přátelé, národ, lidstvo atd.). A ostatní nám bývají lhostejní.
Jenomže všechno je celek (svět), vše souvisí se vším a bolest jednoho tvora je bolestí všech ostatní. Co na tom, že to chvíli trvá, než to oni také pocítí?
Co oko nevidí, to srdce nebolí, ale ani to vždy neplatí. Některé dokonce nenávidíme. Mnoho jich zcela bezcitně klameme, przníme, vykořisťujeme, mrzačíme, mučíme a zabíjíme. Zvláště když moderní společnost je parazitováním všech na všech. Naše přání dobra všem bytostem (tzv. buddhistické metta) bývá omezené.
Někteří lidé, nebo spíše některé bytosti jdou kvůli blahu ostatních až za hranici osobního štěstí a jednají jako spasitelé (bodhisatwové). Některým jsou pro smích, jiní si jich váží a někteří je uctívají. A mnozí je třeba prosí o pomoc. Sobečtí lidé, jejich války a ekonomiky, vám totiž nijak nepomohou, pokud z investice do vás vložené, nebudou mít nějaký zisk. Sobectví jde přes mrtvoly až za hrob.
Známe například i mnoho příkladů hrdinství z válek, kdy jedinci překonali své vlastní omezení v zájmu širšího celku (rodiny, národa aj.). V dnešní zbabělé a licoměrné době se taková hrdinství nevyzdvihují. Dnešními reky jsou například spiklenci, bankéři, politici a ekonomové a jiní, kteří nejvíce globálně podvedou, okradou, zneužijí a postihnou druhé. Působí genocidu lidstva a devastaci planety nenápadně, ale o to důkladněji, a navíc si to postižení pochvalují.
Hledáme-li důvody, proč bychom se jako lidstvo měli mít zevně na tomto světě dobře, lépe a šťastně, obvykle jich moc nenacházíme. Většinou spíše nalezneme argumenty, proč bychom se měli mít po zásluze špatně a ještě mnohem hůře. Jako lidstvo jsme trýznitelé, popravčí a hrobaři nejen všeho živého a mrtvého inventáře této planety, ale i sami sebe.
Chcete-li se mít dobře, chcete-li být šťastní, řádně se nad tím zamyslete. Nejednejte reflexně a na základě pudů a objektivní reality. Nemyslete si, že jste nejchytřejší a nejmoudřejší. I pro lidi mnohem inteligentnější, než jste vy, to byl a je velmi tvrdý oříšek. Dokonce i lidé geniální často neuspěli.
Objektivní realita je odrazem reality subjektivní. Tento výrok zdánlivě staví na hlavu opačnou marxistickou definici, která je správná, pokud se týká reflexní mysli. Jenomže tato mysl není jediná. Jsou ještě jiné. Sám Karel Marx je toho důkazem, neboť když nahlédnete do jeho děl, můžete zjistit, že je psal, zdá se zcela neuvědoměle, z jiné úrovně mysli, než z té reflexní. Však je také považován za geniálního myslitele.
Mysl můžeme rozdělit na dvě polarizované části, na mysl zevní (mužskou) a mysl vnitřní (ženskou). Lidé zcela propadlí do zevní mysli nemají o vnitřní mysli ani tušení. Co smyslově nevnímají, a toho je téměř úplná většina, to považují za nesmysl. A mnozí si dokonce i ješitně zakládají na tom, že jsou objektivisty a pragmatickými realisty. Dobře se využívají na odvedení špinavé práce, na kterou obyčejný člověk nemá žaludek.
Pro výše zmíněné existuje objektivní realita a oni na ni pouze subjektivně podle své povahy (podvědomí) reagují. Klidně se dopustí těch největších zločinů na sobě, státu, národu, rase i lidstvu a přitom si připadají nevinní. Přece pouze reflexně reagovali na objektivní realitu, kterou chtěli ovládnout a využít. Sobectví jim přece nemá kdo vyčítat, když všichni jsou sobci a v jádru chtějí to samé. Poznáváte své ideové a politické vůdce?
Objektivní realita hlediska vnitřní mysli, kterou má na mysli buddhismus, je ovšem jiná. Zde je objektivní realita (zejména ta podvědomá) objektem vnitřní mysli. Jejím pozorovacím a reagujícím subjektem je vědomí. Je pochopitelné, že to nemůže být vědomí individuální, neboť takové vědomí k tomu postrádá adekvátní duševní rozměry a schopnosti.
Zjednodušeně, u marxistů jsou předmětem jednání a reakcí subjektu informace pocházející z objektivní reality zevní mysli (konvexního vesmíru) a u buddhistů (nebo spíše u buddhů) jsou to informace pocházející z vnitřní mysli (konkávního vesmíru). Zatímco si marxisté ve své hlavě nevědomky či uvědoměle (lepší varianta) vytvářejí z odvozených a nepřímých (mrtvých) informací duševní matici (matrix), buddhisté se jí snaží naopak eliminovat a pomocí přímého vhledu do podstaty věcí (do objektu světa) se snaží získávat informace bezprostřední (živé).
Cíl buddhistů je ovšem jiný než marxistů nebo křesťanů. Není jím království nebeské na nebi ani na zemi, což může být pouze vedlejším důsledkem správně pojaté spásné snahy, ale nejvyšší štěstí všech bytostí (osvobození). Také jste zjistili, že jste vlastně marxisté, jako většina lidí bez ohledu na to, zda věří v boha, nebo nikoliv?
Tvrdím, že jediným přípustným důvodem zevního zlepšení lidské existence je přání dobra všem bytostem a dobrovolná snaha o vlastní bytostnou regeneraci, o skutečnou evoluci k vyšším úrovním morálky a existence. Pokud tyto důvody nepřipouštíme, nemůžeme se divit, že to jde s lidstvem rychle z kopce. Hledá totiž ještě další a další strastné a strašné zkušenosti, jejichž účelem je odvrácení od sestupování do evoluční propasti utrpení.
