Listopad 16, 2009
Kolaps palestinské samosprávy, výsledek dvaačtyřicetiletého izraelského odmítání zavést řešení založené na dvou státech, nedává Palestincům jinou možnost, než jednostranně vyhlásit nezávislý stát. Izrael jednal jednostranně, když vyhlásil nezávislost v roce 1948. Teď přišel bod obratu Palestinců. Zafungovalo to v Kosovu. Zafungovalo to v Gruzii. A bude to fungovat i v Palestině. OSN má 192 členských států a až 150 z nich by mohlo uznat palestinský stát, jehož vytvoření je diplomatickou černou můrou pro Izrael a jeho posledního spojence USA. Izrael bude čelit celosvětové kritice, a velmi pravděpodobně se také stane cílem toho druhu dehonestující kampaně a bojkotu, který zničil vládu apartheidu v Jihoafrické republice, pokud se pokusí zlikvidovat tento nezávislý stát silou.
Dvoustátní řešení, dlouho hýčkané jako způsob, jak ukončit konflikt mezi Izraelem a Palestinci, vyhaslo a zemřelo s izraelským ministerským předsedou Jitzakem Rabinem. Žádný z jeho následovníků, včetně Ehuda Baraka, neprokázal špetku zájmu o jeho skutečné zavedení. Izraelské vlády místo toho cynicky používaly sliby vyjednávání jako kouřovou clonu pro soustavné rozšiřování osad, vyhánění Palestinců z jejich domovů, ohavné násilí a represálie proti Palestincům a loupež mohutného pruhu Západního břehu, včetně většiny vodních zdrojů.
Zánik dvoustátního řešení není žádnou novinkou pro ty z nás, kdo jsme strávili roky na Středním východě. Novinkou je veřejné přiznání tohoto stavu palestinskými vůdci. I Mahmúd Abbás, servilní a zdiskreditovaný palestinský prezident (president of the Palestinian Authority), který oznámil, že nebude usilovat v dalším období o svoji funkci, nečekaně obvinil Izrael z klamání Palestinců. Hlavní palestinský vyjednavač, Saíb Irikát, který řekl, že úsilí vyjednat řešení konfliktu s Izralem je mrtvé, vyzval Palestince, aby vyhlásili svůj suverénní stát.
Až zmatky uvnitř Palestinské samosprávy (Palestinian Authority) vedly ke zrušení lednových palestinských voleb, ačkoliv tyto volby již předtím byly v ohrožení. Militantní hnutí Hamás, které v roce 2007 ovládlo Gazu po zmařeném pokusu o převrat, vedeném Abbásovým Fatáhem, řeklo, že by stejně neumožnilo jednomu a půl milionu Palestinců v Gaze volit.
Izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu, který se spoléhá na Obamovu vládu, že zabrání vyhlášení palestinské nezávislosti, bude obtížně mezi Palestinci hledat tak servilní loutku, jako je Abbás. Abbásovo působení ve funkci se vyznačovalo opakovanými a ponižujícími ústupky Izraeli, a zahrnovalo i Izraelem požadovaný odklad hlasování OSN o Goldstonově zprávě, jež dokumentovala porušování lidských práv během izraelského útoku v Gaze v prosinci 2008 a lednu 2009. Izrael prokázal své porozumění tím, že ignoroval Abbásovy výzvy k zastavení osídlování a odmítl se zabývat i jeho výzvami k vyjednávání. Je těžké si představit kteréhokoliv palestinského lídra, i toho posledního s posledním zbytkem důvěryhodnosti, který by souhlasil s tím, že převezme Abbásovo místo. Jedinou alternativou pro většinu Palestinců, pokud nebude vyhlášena nezávislost, bude nekonečná válka a spojení s islámským extrémismem.
Vyhlášení nezávislosti, založené na demarkační linii mezi Izraelem a palestinskými územími v roce 1967, by mohla mimo ostatních oblastí zahrnout východní Jeruzalém a další stovky tisíc židovských osadníků žijících v osadách na Západním břehu. Tito izraelští osadníci by se mohli bez odkladu stát obyvateli nového státu, čímž by si zopakovali zkušenost mnoha Palestinců, kteří v roce 1948 náhle zjistili, že jsou počítáni k občanům Izraele.
"Pokud Abbás vyhlásí nezávislost, měl by vyzvat Židy, žijící v palestinském státu, aby zachovali mír a podíleli se na budování nové země jako plnoprávní a rovnocenní občané, kteří mají spravedlivý podíl ve všech jejich institucích," napsal Jossi Sarid, který podporuje hnutí vedoucí k nezávislosti v izraelském deníku Haaretz. "David ben Gurion by se nemohl zlobit kvůli takovému báječnému příkladu plagiátorství z jeho Deklarace nezávislosti."
Izraelci mají na svědomí trvalé strádání a bídu na palestinských územích v průběhu posledních dvaceti let, kterou způsobují podmaňováním a etnickými čistkami těchto utlačovaných obyvatel. Omezili Palestince, z nichž mnozí nyní žijí za méně než 2 dolary na den, na hranici životního minima. Vytvořili šinavá, bezprávná a zubožená ghetta na Západním břehu a v Gaze. Izraelští vojáci, kteří obklopují tato ghetta, mohou kdykoliv okamžitě zastavit přívod potravin, léků a zboží, a tím ještě prohloubit tuto bídu. Izrael poté, co se Palestinci vzbouří, zasypou tisíciliberními tříštivými bombami a dělostřeleckými náboji – jak to udělali před rokem v Gaze – betonové králíkárny, které jsou na sebe těsně namačkány. Izraelským cílem je přetvořit palestinská území na peklo na zemi. Taková politika ovšem jenom posiluje postavení radikálních islamistů na okupovaných územích a na celém Středním východě.
Odmítnutí Obamovy vlády a takřka všech členů amerického Kongresu bránit zákonné nároky a základní lidská práva palestinských civilistů ukazuje naše pokrytectví. Prodlužuje také do nekonečna absurdní předstírání, že je to Izrael, a nikoliv Palestinci, jehož bezpečnost a důstojnost je ohrožována. Stíhačky F-16, útočné helikoptéry Apache, dvěstěpadesátiliberní "chytré" bomby GBU 39 používané proti palestinským civilistům jsou součástí letošní vojenské pomoci ve výši 2,4 miliardy dolarů, kterou poskytly Spojené státy Izraeli. Palestinci jsou masakrováni zbraněmi americké výroby, dodávanými Izraeli za peníze daňových poplatníků. Izrael, mezinárodní pária, by se nebyl schopen chovat tak licoměrně bez naší finanční a morální podpory. Namíchejme tuto toxickou směs společně s nezákonnými válkami, které vedeme v Iráku a Afghánistánu, a nedivme se, že se Spojené státy v očích mnoha muslimů staly satanskou mocností. Před několika dny, při projevu k pátému výročí úmrtí Jásira Arafata, Abbás vyhlásil, že Palestinci by se nemuseli vrátit k jednacímu stolu s Izraelci bez úplného zastavení budování osad, "včetně přirozeného růstu", což je termín, který Izrael používá, aby zdůvodnil výstavbu na bázi přirozeného růstu populace v osadách.
"Tímto způsobem nám házejí klacky pod nohy," řekl o slibovaných jednáních. "Zkoušejí zlikvidovat tento koncept. Tak co vlastně chtějí?"
Výročí Arafatovy smrti je hořkou vzpomínkou pro mnoho Palestinců na to, že Izrael nikdy nebyl důvěryhodný. Mezi Palestinci je všeobecně rozšířený názor, který zastávají i izraelští míroví aktivisté, jako je například Uri Avnery, že Arafat byl otráven Izraelci, což izraelští představitelé popírají. Arafat vážně onemocněl v roce 2004 poté, co izraelské síly obklíčily jeho velitelství v Ramalláhu. Poté byl letecky přepraven do Francie na léčení a 11. listopadu 2004 zemřel v Percyho vojenské nemocnici v Paříži. Francouzi na základě dohody s Izraelci nezveřejnili Arafatovu zdravotnickou dokumentaci.
"Každý expert, se kterým jsme to konzultovali, nám vysvětloval, že i obyčejný jed, který je připraven průměrným vědcem, bude velmi obtížně identifikován i tím nejzkušenějším specialistou, řekl Arafatův synovec Nasser al-Kidwa. "Nemohu říci s naprostou jistotou, že byl zabit Izraelci. Ale nemohu to také zamítnout, protože lékaři to nemohli vyloučit také."
Obvinění kolem Arafatovy smrti násobí pocity většiny Palestinců, že dvoustátní řešení je pohřbeno. Arafat i toto řešení byli úmyslně zavražděni. Izraelci mají na svědomí, že od nynějška se Palestinci budou spoléhat jen sami na sebe.
Chris Hedges, jehož sloupek je publikován na Truthdig každé pondělí, strávil dvacet let jako zahraniční reportér, zabývající se válkami v Latinské Americe, Africe, Evropě a na Středním východě. Napsal devět knih, včetně The End of Literacy and the Triumph of Spectacle (2009) a War Is a Force That Gives Us Meaning (2003).
Převzato z Truthdig
Překlad: Stan
