Každé studium je postmortální. Abyste totiž mohli studovat, musíte napřed zemřít. Staří Tibeťané dobře znali tuto podmínku studia, a proto vzdělávali své mrtvé ještě 49 dní po jejich smrti. Mrtvý člověk je totiž nejvíce náchylný ke studiu, poučení a vzdělávání.
Inteligentnímu člověku ihned z předešlého svitne poznání, proč umrtvujeme své děti, bližní i sebe sama neustálým vzděláváním a hltáním informací. Tělesný pohyby, živá organická hmota, totiž působí při vzdělávání potíže. Je neposedná a pořád se ošívá.
Chceme-li se vzdělávat, musíme se umrtvovat. Chceme-li se umrtvovat, musíme se vzdělávat. Již chápete, proč je na neustálé vzdělávání dnes kladen tak veliký důraz? Kdo se nevzdělává, nemá šanci mezi námi mrtvými „přežít“.
První, co činíme, když přijdeme mezi živé, mezi děti, domorodce analfabety a nevzdělané pohany, je jejich alfabetizace. Musíme je naučit abecedě. Musíme je naučit číst a psát. Tím je dokonale zabijeme. Pak jsou z nich jako z nás samotných mrtví živí, upíři, zombie, živé konzervy a jiné záhrobní stvůry.
Po zavraždění živého ducha vzděláním máme vhodný mumifikovaný materiál, který využíváme jako automaty a otroky k našim službám. Živého člověka nelze totiž vzdělávat, zotročit, ovládat, využívat a zneužívat. Ten se vzdělává a ovládá sám. Avšak bohužel, nikoliv k našim službám.
Informace je určená k zahubení živého Vesmíru. Pomocí informací přepisujeme živý Vesmír do jeho mrtvé kopie. Ta se po zničení originálu sama od sebe jako odraz v zrcadle rozpadne. Vesmír musí být zničen, protože vznikl. Navíc musí být zničen proto, že neexistuje. Máte snad alespoň jediný důkaz, že Vesmír existuje? A co neexistuje, nemůže být zničeno.
