Ve skutečnosti střet kultur už dávno začal a obyčejní lidé to instinktivně cítí. Celkem oprávněně se bojí o budoucnost své země a civilizace, zejména v době, kde díky menšinovým ekonomickým zájmům a rozvratu tradičních úloh pohlaví, ztratila západní civilizace svoji kondici. V nepřátelství k jiným kulturám je kus prastarých instinktů, kdy jedinci preferují jedince s podobnou genetickou výbavou, potomky, členy rodiny, tlupy, kmene. Podobný proces se odehrává i v rovině idejí, kdy jsou preferovány ideově spříznění jedinci.
Jako výstražný příklad může sloužit Kosovo, první větší území v Evropě, kde Islám „urodil" evropskou civilizaci a dílo bylo dokonáno dílem etnickou čistkou, dílem zavřením nevěřících do ghet. Pokud někdo tvrdí, že ve zbytku Evropy nemůže něco takového stát, nechápe exponenciální funkci.
Multikulturalismus je idea sice líbivá, bohužel však od základu špatná. V historii nikdy nic takového neexistovalo, nanejvýš jedna kultura vládla a příslušníky té druhé tolerovala, jako jedince druhé kategorie. I analogie s nelineární termodynamikou mluví jasnou řečí. Konkurence dvou druhů v lokalitě se s stejnými podmínkami vede vždy k situaci, že se jeden absolutně prosadí a druhý téměř vymizí. Není třeba hlubokých úvah aby bylo jasné, jak při jednostranně otevřených hranicích dopadne střet Západu a Islámu.
Navíc, naše elita se musí rozhodnout – buď demokracii, nebo multikulturalismus. Jak ukazuje švýcarská zkušenost, obojí dohromady nejde. Přelud multikulturalismu, naprosto stejně jako komunistickou utopii rovnostářství, je možné prosadit jen a pouze za cenu totality, protože nerespektuje evolučně zakořeněné vzorce lidského chování.
Převzato z blogu Nautilus
Foto: zdroj
