Řešení světové krize

Mnohý čtenář si při přečtení názvu článku jistě jízlivě
řekne, že nám píše zase jeden fantasta, který na to přišel,
a buď čtení článku odloží, nebo si jej s pobavením přečte.
U toho pobavení bych rád zůstal. Můžete se začít smát, neboť
tvrdím, že řešení světové i osobní krize není politické, ani
ekonomické, ale tělovýchovné.

Teprve, když nás zasahuje finanční krize, ať osobní nebo světová,
tak si ráčíme povšimnout, že něco není v pořádku. Náš život
je totiž zcela závislý na penězích, a když tyto dochází, naše
existence je vážně ohrožena. Pak začínáme šílet. Všechno ostatní,
na čem náš život závisí, je do té doby druhořadé.

Nepočítáme-li zneužívání tělesné lásky, ztratili jsme radost
z pobytu v těle. Ztratili jsme tělesnou radost a hravost, kterou třeba
vykazuje obyčejný pes nebo kočka domácí. Měli bychom se vrátit
někam na úroveň jejich stavu, a začít rozvíjet naši kulturu z
této báze. Činíme však trestuhodný opak, a systematicky zbavujeme
této radosti nejmladší příslušníky naší civilizace od jejich
nejútlejšího věku.

Nejsem idealista a nevěřím, že bychom byli schopni dobrovolně se
vrátit k tělu, přírodě, jednoduchosti, prostotě a harmonii. Je
to škoda, neboť když to nedokážeme po dobrém, budeme k tomu jistě
okolnostmi donuceni po zlém. Rád se nechám přesvědčit o svém
omylu, a případně svá slova odvolám.

Jaké jsou životní situace, které násilím přivádějí člověka
k vystřízlivění a k tělu? Je to tělesná bolest, zranění, nemoci
atd. Tělesné tresty dětí, mládeže a zločinců byly odsouzeny
a zrušeny. Ukázňujeme nevychované jedince psychologickou domluvou
nebo trestně právní mstou, která přichází pozdě po špatném
činu, takže je neúčinná a kontraproduktivní.  Jsme momentálně
v režimu výchovy ke zločinu, nemravnosti, nenávisti a tělu. Jsme
vedeni k odporu k tělu a přírodě, a k jejich devastaci, a nikoliv
k jejich zušlechťování.

V minulém století jsme zažili dvě otřesné světové války. Nestačily
nám, a zlobíme zase a stále znovu, abychom si zadělávali na pořádný
výprask. Účelem těch válek bylo přivést nás lidstvo ke zdravému
rozumu, tedy k tělu a přírodě.

Je to otřepané připomínat Tyršovo heslo, že ve zdravém těle je
zdravý duch, ale je to zde na místě. Z výroku vyplývá, že zdravý
duch je ve zdravém těle. Pokud je tělo nemocné, zdravý duch jej
může vyléčit.  Přivedením k tělu se duch uzdravuje. Oba, jak
tělo i duch, onemocněli jeho odpoutáním do nezdravé duševní reality.
Tato je dnes čím dále tím více virtuální. Je vyvedená ve skvělých
digitálních barvách, a spočívat v těle je pro nás otravné, nudné,
a dokonce i bolestivé, jestliže se tělo stává vážně chorým.

V rozporu s tím, co jsem uvedl, my se však obecně snažíme napřed
získat finanční prostředky, hledáme ekonomická a polická řešení,
která nás ještě více vyčerpávají. Nutíme děti k posedavé
poslušnosti. Rušíme na základních školách tělesnou výchovu
(stejně za moc nestojí). Zrušili jsme trestuhodně pro mladé muže
vojenskou základní službu. Vyděláváme na mladší generaci ekonomické
zisky. Tolerujeme prodej drog dětem a mládeži. Mladé a zdravé ničíme,
staré a nemocné udržujeme. Chováme se tragicky. Usilujeme o trvale
udržitelný růst utrpení.  Není to komické? Další závěry nechť
si každý čtenář udělá sám.

Přejít do diskuze k článku