Vloni o vánocích jsem se strašně pohádal se ženou. Když jsem se jí ptal, co by chtěla k vánocům, nechala to dotčeně na mne. Mám přece sám nejlépe vědět, co chce a co potřebuje! Koupil jsem jí tedy rakev.
V životě lidském jsou potřeba dva základní tradiční truhlářské výrobky. Původně bývaly dřevěné, dnes je postupně nahrazují jiné modernější materiály. Tím prvním výrobkem je kolébka, a tím druhým je rakev. My starší občané již ten první nábytek nepotřebujeme, ale naléhavá potřeba toho druhého stále každým dnem narůstá. Nejen to.
Kolébku dnes nahrazují jiné vynálezy. V samotném původu naší civilizace ji nahradily chlévské jesle (žlab). Tehdy se v Betlémě narodil Ježíš. Od té doby se staráme jen o koryto a počítáme každou vteřinu, hodinu a rok naší báječné kultury, a snažíme se při tom nemyslet na poslední kus nábytku, který budeme jednou určitě potřebovat. Pokud ovšem nedojde na moderní vědecké výdobytky a nebudeme třeba evaporizování atomovým výbuchem na místě.
Přiznejme si sami, že takový způsob likvidace nežádoucího odpadu bez škodlivých reziduí je nejlepší. Nejen, že ušetří peníze za nábytek, ale je rozhodně humánnější, než pomalá, plíživá, chronická a bolestivá důchodová reforma.
Jako na smrt zapomínáme na smrt. A místo narození myslíme celý život postupně stále více a více jen na narození. Nedivme se. Mnozí občané sní o vánocích – sní o vánocích totiž všechno, na co přijdou. Většina civilizačních chorob totiž pochází z přejídání a duševní hrůzy (stresu), na kterou chceme tím překrmováním zapomenout.
Předtím, než se občané o vánocích přežerou, tak jim ovšem zvlhne sentimentálně oko nad chudým a čerstvě narozeným bezdomovcem, pozdějším extrémistou, který ty žranice zahájil před téměř 2010 lety.
Ježíš ležel tenkrát v chlévě – ve žlabu. Kolem koryta byla nenažraná hospodářská zvířata – krávy, volové, ovce, berani, oslové, kozy, prasata a mnohá jiná. A nad Betlémem vyšla hvězda. Začátek je konec. Je docela možné, že ta hvězda je raketa dlouhého doletu.
Foto: zdroj
