Duben 23, 2012
Vývoj ve Španělsku už je mimo kontrolu. Ve čtvrté největší ekonomice eurozóny je téměř každý čtvrtý člověk bez práce. Nezaměstnanost mladých lidí vzbuzuje oprávněný strach. Ačkoliv se země díky škrtům a úsporám prohospodařila až do recese, finanční trhy to neocenily. Jenom díky masívní pomoci Evropské centrální banky se podařilo ještě prodat dlužní úpisy státu – i když za podstatně vyšší úrokové sazby. Vlády, centrální banky, Evropská komise a mainstreamová média problém tlumí. Chtějí zabránit tomu, aby musela ještě před ukončením francouzských prezidentských voleb další země eurozóny pod záchranný deštník. V zákulisí se už ale pracuje na dalším neuvěřitelném finančním triku.
Michael Brückner je německý novinář specializující se na problematiku finančních trhů. Uvedl nedávno rozhovor se zkušeným, 77letým finančním analytikem a správcem majetku, který si nepřál uvést své jméno. Normálně prý nedává žádné rozhovory, ale to co se děje, ho již nenechává chladným: „Akciový DAX index stoupá, což nechápu. Moji mladší kolegové jásají, když se podaří, aby nějaký stát, který je na dně, udělal ještě další dluhy. To je už groteska“. Skutečně: V tentýž den se napumpovalo do Španělska 3,18 mld. euro. Burzy reagovaly euforicky a uzavřely své obchody plusem. Úroky jsou už přitom zase vyšší než minulý měsíc. Nikdo nechce přiznat, že se evropská dluhová krize zase přiostřuje. Alespoň před ukončením francouzských prezidentských voleb se o ní nemluví. Jaké bude probuzení po 6. květnu 2012? Jenom do tohoto data se budou snažit euro-zachránci podniknout všechno, aby zabránili eskalaci problému. Hlavní roli v této tragikomedii hraje Evropská centrální banka (ECB). Španělská vláda se díky pomoci ECB zadlužila natolik, že úroková sazba z dluhopisů těsně pod sedm procent znamená prakticky bankrot, madridská burza padá a je na tom ještě hůře než burzy na Kypru, Slovensku a insolvencí ohroženém Portugalsku.
Španělské banky si jenom v březnu musely vzít úvěry od ECB ve výši 316 mld. euro, což je dvakrát víc než v únoru. To udržuje bublinu na trhu nemovitostí, která ještě nepraskla. A pochopitelně vytváří ráj pro spekulanty. Raketově narostly ceny derivátů CDS (Credit default swap), což je sázka na to, zda země svoji finanční situaci ustojí. Kdo by tedy chtěl uzavřít pojistku na španělské dlužní úpisy v hodnotě 10 miliónů euro, musí zaplatit prémii 500 tis. euro. Tímto způsobem se rozmnožují ony virtuální peníze. Aby se však daly vyplatit tomu, kdo v sázce vyhraje, k tomu je potřeba zinkasovat daňové poplatníky. A tak pořád dokolečka.
Španělsko ničí v současné době recese. Pro rok 2012 počítá vláda propad hospodářství minimálně o dalších 1,7 %. Přitom udělala všechna opatření přesně podle přání MMF a finančních trhů. Čili postupovala stejně, jako u nás jedná páně Kalousek. Navíc je ve Španělsku víc jak 50 % nezaměstnanost mladých a narůstající celková nezaměstnanost je tikající bombou. A to úřadující premiér Mariano Rajoy prosadil před velikonocemi škrty ve státním rozpočtu ve výši 27 miliard euro. Další úsporný balík ve výši 10 mld. bude následovat.
Finančním trhům je to ale úplně jedno a stále zvyšují Španělsku úrokové sazby. Úsporná opatření ve stylu české abecedy Kalouska a Nečase zásadně nefungují. Představa politiků, že vyřeší domácí či evropskou dluhovou krizi touto cestou, je velmi naivní. Po Řecku, kde koncem loňském roku zbankrotovalo 60 000 firem a ztratilo práci 240 000 lidí, bude následovat Španělsko. V Itálii pořádají finanční úřady pod taktovkou ministerského předsedy – bývalého vysokého manažera banky Goldman-Sachs doslova hony na čarodějnice, aby se sehnaly peníze do rozkradené státní kasy. I v Itálii již proběhla vlna sebevražd. Italové tomu říkají „sociální masakr“. Slávou ověnčený šéf Fiatu Sergio Marchionne kritizuje „nesnesitelnou sociální a hospodářskou situaci“ ve své zemi. Manažeři bank usazení ve vládních postech ničí vlastní země, je aby nemuseli sáhnout na ty zdroje, které opravdu mají: daně bohatým, kontrola nadnárodních společností, a hlavně zkrocení bank.
Zpět ale ke Španělsku: Bude potřebovat v nejbližší době záchranný deštník. Jean Claude Juncker tvrdí sice, že nikoliv, ale v zákulisí se už vyjednává na plné obrátky. Připravuje se jednoduchý trik. Podle něho by pod záchranný deštník nešel španělský stát, ale přímo banky. Záchranný fond EFSF by převedl peníze přímo bankám. Geniální řešení – stát by se už dál nemusel zadlužovat a bankéři dostanou zadarmo Ježíška ještě před Vánocemi. Uvidíme, jak to dopadne. Prozatím se údajně na zadní staví německá vláda. Otázkou je, na jak dlouho.
Převzato z Umlaufovin
