Trápení z hlediska buddhismu

Nemůžeme úspěšně řešit životní situace a svůj osud, jestliže život nepokládáme za trápení. V tomto ohledu se nechce nevědomým lidem věřit Buddhovu prvnímu tvrzení. Připadají si mnohem a mnohem chytřejšími nežli on.


Z hlediska buddhismu se chce lidem žít a tím tedy trpět, a dokonce nevědí ani proč. Dozví se to pomocí utrpení. Čím více se vyhýbají střízlivému chápání reality života, čím více se jim daří obelhávat sebe i druhé, tím to bude horší.


Není snad potřeba uvádět, že negativní následky jednání lidské společnosti se stále akumulují a eskalují. Nechce je vidět, zejména před druhými, hlavně provokatér, který žije z toho, že ponouká dav k optimismu, pozitivnímu myšlení a k víře v pokrok, vědu, techniku, ekonomiku a jiné bludičky.

Víra v boha a ve spasitele, kteří naše řádění zdárně vyřeší a odskáčou za nás, se také hodí pro nejapné pojetí života. Tím vším není řečeno, že v momentální tísni anestézie nepomáhá. Otázkou však je, zda řeší příčiny.

Konstatováním, že je život trápením, není vůbec míněno, že by měl člověk trpět. Takto hloupě si tento problém vysvětlují pouze lidé postižení pudovou reflexí. Rozumný člověk musí připustit, že i když třeba není život trápením zrovna pro něj samotného, může být mukami pro druhé.

Trpících je celá obrovská hromada. Na jejím spodku je břečka z krve, hnisu, potu, slz, moči, výkalů a mrtvol. Na jejím vrcholu majestátně trůní nejskvělejší a nejúžasnější bůh – sám ve své první osobě čísla jednotného. Ta pyramida tvoří jeho tělo, ale jeho veličenstvo nechce onu haldu hnoje pod sebou ani vidět. Jinak je to ovšem bůh velice srdnatý, neboť bolesti, stáří, nemoci a smrti se nebojí, zvláště pokud se jedná o ty druhé.

Těch druhých je v případě první osoby čísla jednotného strašně mnoho. I jednotlivý člověk je sám sobě rozdělen a druhým. Dobročinná show příčiny utrpení neřeší. Jsou pouze látáním děr, na kabátě utkaném z děr bolesti. Tím není řečeno, že milosrdné jednání není potřebné. Naopak.

I kdyby lidstvo hypoteticky dosáhlo vysněného ekonomického blahobytu, který by byl pro všechny, utrpení by tím ze světa nijak nezmizelo. Naopak, teprve tehdy by se projevilo ve své plné síle. Řešení života tímto směrem je naprosto zcestné, ale přesto mu slepí lidé bláhově věří.

Kdybychom podprahově netrpěli, nehledali bychom ekonomické a konzumní požitky, nešíleli bychom po tzv. pokroku, který je ve skutečnosti zločinnou exploatací člověka a přírody.

Snesitelná životní, sociální, ekonomická a politická situace je vedlejším důsledkem správně chápané životní reality. V ohledu se však nedostává obecné ani jiné vůle. Chápat správně realitu není v moderní ekonomice nijak žádoucí. Naopak, dnes jsme svědky největšího klamání lidského vědomí a veřejného mínění, jaké kdy zde dosud bylo. A vypadá to, že toto bude stále horší a horší. Vyplývá z toho poučná lekce o realitě.

Kdo chce sobě i druhým ušetřit od života pořádný výprask, snaží se chápat život jako trápení a chápe sice nemilou, ale pozitivní úlohu trápení. Nečiní tak ze strachu, ale z poznání.

Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
  Odebírat  
Upozornit na