Onehdy jsem četl v jakémsi třetitřídním plátku, zřejmě nějakém z nejčtenějších, příspěvek mladé dámy, která se vážně zabývala myšlenkou, zda zvířata myslí. A dospěla k závěru, že ta zvířátka opravdu přemýšlejí.
Jsem už staré zvíře a tak vím, že každá vědecká teorie musí být potvrzena pokusem, proveditelným za srovnatelných podmínek kdekoliv na světě, a to opakovaně. Rozhodl jsem se tedy ověřit a podpořit teorii hloubavé dívčiny experimentálně.
Zapískal jsem způsobem, jakým přivolávám kocoura Helmuta k plné misce, tedy kvintou. A vskutku, ve chvilce se Helmut vyvalil odněkud z křoví, vzorným parkurovým klusem zamířil přímo ke mně, ocas jako vždy v těchto pro něj slavnostních chvílích hrdě vztyčený a na konci zalomený do malého praporku, jakési chlupaté vlaječky. Stát přesně neurčen, ale kocour je černý, tak možná Kongo.
Teorie naší dívky je tím potvrzena: kocour zvíře Helmut si po zapískání myslí, že dostane nažrat. V zájmu vědecké pravdy však musím doplnit, že občas myslí blbě, protože papání v tomto případě nedostal, nakašlal jsem mu, moje jmění není k neutahání.
Těm chytrákům, kteří právě teď brblají, že to žádný důkaz myšlenkového procesu není, že kocour reaguje reflexivně na známý podnět, nabízím jinačejší oříšek k rozlousknutí: Myslí člověk? Cogitare homo sapiens? Otázka udánlivě jednoduchá, ale…
Před pěti sty lety přišlo pár chytrých lidí na to, že Země je kulatá a otáčí se okolo Slunce. Nepochybně výsledek brilantního vědeckého myšlení, když vezmeme v úvahu technické prostředky, které tehdy měli k dispozici.Všichni ostatní si tenkrát mysleli, že Země je plochá deska, podpíraná slony, kteří stojí na želvě, nebo tak nějak. Opět v zájmu vědecké pravdy je nutné dodat, že mnozí si i tehdy, jako dnes, nemysleli vůbec nic a hledali si blechy. Příznivci většinové teorie o zoologické zahradě pod zemským povrchem ale naprosto přesně věděli, že těch pár zastánců hloupé kulaté teorie jsou drzí parchanti, když popírají tu do dálav se rozprostírající placatost, že jsou kacíři, a bylo jim jasné, že si pod nimi musí rozdělat ohníček. A přitom třeba i opéci buřta. Racionální a pragmatičtí lidé. Ohřáli si uzeninu, zkřehlé ruce, zažili spoustu legrace. Ostatní kacíře pak rychle přešla chuť na nějaké heliocentristické nesmysly.
Před osmnácti léty uspořádala Československá televize jednu jedinou zásadní diskuzi o možné podobě ekonomické reformy, na vysoké úrovni obsazenou. Pánové Klaus a Dlouhý v ní ukřičeli a zesměšnili pana doc. Ing. Matějku, ekonoma, který si myslel, že by reforma měla postupovat pomaleji, privatizace že by se neměla lámat přes koleno, neměla by probíhat za každou cenu a překotně. Odvolával se na Japonce, na zdravý rozum, marně. Byl tak drzý, že si dovolil přemýšlet o tom, že kupónová privatizace je blbost. Budoucí prezident a tehdejší nejoblíbenější politik seřvali gradualistu na tři doby, věděli naprosto přesně, že jinak než šokově to nejde. Ohníček si však pod ním rozdělat nemohli, doba pokročila nepřípustně změkčilým směrem.
Díky pronikavému ekonomickému géniu pánů Klause, Dlouhého, Ježka, Kočárníka, Dyby, Tlustého, Tyla, Třísky, Češky, a kdovíjak se všichni ti vyznavači zoologických zahrad v ekonomice a národním hospodářství jmenovali, máme to, co máme. Životní úroveň většiny stejnou jako za komunistů, část se má hůře, bezdomovci už začali kapat. Balíčky, tunely, krachy bank, zločinně vysoké, obrovské náklady privatizace. Rozfrcání, rozkradení a sešrotování podstatných částí národního majetku.
Stoupenci teorie placaté Země se ve své době dočkali úcty, obdivu a pokojného stáří. Na rozdíl od upálených kacířů své geny rozmnožili, předali dál, a tak jejich pokračovatelé dnes zastávají nejvyšší funkce ve světě, který se opírá o slony, želvy a osly, jimž cestu z výšin ukazují jestřábi a supi. Filozofické myšlení obstarává kocour Helmut: „Kde bych tak ještě mohl něco sežrat?"
Jsem už staré zvíře a tak vím, že každá vědecká teorie musí být potvrzena pokusem, proveditelným za srovnatelných podmínek kdekoliv na světě, a to opakovaně. Rozhodl jsem se tedy ověřit a podpořit teorii hloubavé dívčiny experimentálně.
Zapískal jsem způsobem, jakým přivolávám kocoura Helmuta k plné misce, tedy kvintou. A vskutku, ve chvilce se Helmut vyvalil odněkud z křoví, vzorným parkurovým klusem zamířil přímo ke mně, ocas jako vždy v těchto pro něj slavnostních chvílích hrdě vztyčený a na konci zalomený do malého praporku, jakési chlupaté vlaječky. Stát přesně neurčen, ale kocour je černý, tak možná Kongo.
Teorie naší dívky je tím potvrzena: kocour zvíře Helmut si po zapískání myslí, že dostane nažrat. V zájmu vědecké pravdy však musím doplnit, že občas myslí blbě, protože papání v tomto případě nedostal, nakašlal jsem mu, moje jmění není k neutahání.
Těm chytrákům, kteří právě teď brblají, že to žádný důkaz myšlenkového procesu není, že kocour reaguje reflexivně na známý podnět, nabízím jinačejší oříšek k rozlousknutí: Myslí člověk? Cogitare homo sapiens? Otázka udánlivě jednoduchá, ale…
Před pěti sty lety přišlo pár chytrých lidí na to, že Země je kulatá a otáčí se okolo Slunce. Nepochybně výsledek brilantního vědeckého myšlení, když vezmeme v úvahu technické prostředky, které tehdy měli k dispozici.Všichni ostatní si tenkrát mysleli, že Země je plochá deska, podpíraná slony, kteří stojí na želvě, nebo tak nějak. Opět v zájmu vědecké pravdy je nutné dodat, že mnozí si i tehdy, jako dnes, nemysleli vůbec nic a hledali si blechy. Příznivci většinové teorie o zoologické zahradě pod zemským povrchem ale naprosto přesně věděli, že těch pár zastánců hloupé kulaté teorie jsou drzí parchanti, když popírají tu do dálav se rozprostírající placatost, že jsou kacíři, a bylo jim jasné, že si pod nimi musí rozdělat ohníček. A přitom třeba i opéci buřta. Racionální a pragmatičtí lidé. Ohřáli si uzeninu, zkřehlé ruce, zažili spoustu legrace. Ostatní kacíře pak rychle přešla chuť na nějaké heliocentristické nesmysly.
Před osmnácti léty uspořádala Československá televize jednu jedinou zásadní diskuzi o možné podobě ekonomické reformy, na vysoké úrovni obsazenou. Pánové Klaus a Dlouhý v ní ukřičeli a zesměšnili pana doc. Ing. Matějku, ekonoma, který si myslel, že by reforma měla postupovat pomaleji, privatizace že by se neměla lámat přes koleno, neměla by probíhat za každou cenu a překotně. Odvolával se na Japonce, na zdravý rozum, marně. Byl tak drzý, že si dovolil přemýšlet o tom, že kupónová privatizace je blbost. Budoucí prezident a tehdejší nejoblíbenější politik seřvali gradualistu na tři doby, věděli naprosto přesně, že jinak než šokově to nejde. Ohníček si však pod ním rozdělat nemohli, doba pokročila nepřípustně změkčilým směrem.
Díky pronikavému ekonomickému géniu pánů Klause, Dlouhého, Ježka, Kočárníka, Dyby, Tlustého, Tyla, Třísky, Češky, a kdovíjak se všichni ti vyznavači zoologických zahrad v ekonomice a národním hospodářství jmenovali, máme to, co máme. Životní úroveň většiny stejnou jako za komunistů, část se má hůře, bezdomovci už začali kapat. Balíčky, tunely, krachy bank, zločinně vysoké, obrovské náklady privatizace. Rozfrcání, rozkradení a sešrotování podstatných částí národního majetku.
Stoupenci teorie placaté Země se ve své době dočkali úcty, obdivu a pokojného stáří. Na rozdíl od upálených kacířů své geny rozmnožili, předali dál, a tak jejich pokračovatelé dnes zastávají nejvyšší funkce ve světě, který se opírá o slony, želvy a osly, jimž cestu z výšin ukazují jestřábi a supi. Filozofické myšlení obstarává kocour Helmut: „Kde bych tak ještě mohl něco sežrat?"
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
