V době, kdy se mělo už čtvrtý den slavit vítězství libyjské revoluce pod vedením NATO, v Tripolisu, v Syrtě a dalších libyjských městech dál pokračují boje.
A přitom se ukazuje, že masové hroby, které se nacházejí a jsou přičítány Kaddáfího jednotkám, nejspíš nebudou jen jejich, protože přibývají důkazy, že se k masovým popravám uchylují i povstalci. Situace došla tak daleko, že OSN vyzvalo vůdce rebelů, aby podnikli „aktivní kroky k zajištění, že nebudou spáchány žádné zločiny nebo akty pomsty".
K tomu Amnesty International znovu upozorňuje, že povstalci na celém území hromadně zatýkají lidi s černou pletí s tím, že jsou to „zahraniční žoldáci", nicméně ve skutečnosti se podle všeho jedná jen o gastarbeitery z Afriky. (Amnesty International na zločiny páchané v Libyi poukazovala už koncem července.) Zajatí dělníci jsou běžně biti a jejich věznitelé jim slibují popravu.
Mezitím pokračuje lov na Kaddáfího, ale stále marně. Ve čtvrtek se měl skrývat tu v tripoliské zoo, pak zase v jednom bytě, ale samá voda. Pikantní na tom je snad jen to, že britský ministr obrany Liam Fox prohlásil, že při tomto hledání Kaddáfího povstalce naviguje britská rozvědka, teď ale americké ministerstvo zahraničí tvrdí, že USA ani NATO se na lovu na Kaddáfího nepodílejí. Stejně se vyjádřilo i velení NATO, takže není jasné, o čem že to britský ministr mluví, a kolegové mu nyní jasně naznačili, aby příště už raději mlčel.
Než se Kaddáfí odněkud vynoří, nabízí blog WikiWorld fotografickou procházku 42 lety Kaddáfího panování.
Stephen Walt k informačnímu běsnění kolem Libye konstatuje, že sice drží rebelům palce, ale z hlediska světa je jejich revoluce jen drobnost, protože Libye ve skutečnosti není důležitá země. Lepší by podle něj bylo, aby se 1) USA a eurozóna vyhrabaly z ekonomické krize, 2) skončily „bezpečnostní závody" mezi USA a Čínou, 3) snížilo napětí mezi USA a Íránem, 4) vyřešil izraelsko-palestinský konflikt nebo za 5) v Egyptě opravdu zakořenila demokracie.
A tak poslechnu moudřejšího a jdeme jinam. Izraelský premiér Netanjahu a jeho ministr obrany Barak dál pokračují v šarádě, které jsem si v uplynulých dnech v návalu jiné práce a ochromujícího vedra moc nevšímala: jedná se stále o teroristický útok u Eilatu. Izraelské vedení totiž dál ukazuje na Gazu coby hnízdo pachatelů (a náležitě ji za to bombarduje), byť Egypt oznámil, že v trojicí zabitých atentátníků spolehlivě rozpoznal své známé islámské radikály. Nicméně, ti, kdo chtějí psa bít, dál trvají na tom, že pachatelé jsou z Gazy, byť pro to nemohou dodat žádné důkazy.
Napjatým vztahům mezi Egyptem a Izraelem nejspíš nedodají depeše z WikiLeaks, podle nichž Avigdor Liberman, tehdy ještě nikoli ministr zahraničí, ale jen šéf krajně pravicové strany Jisrael Bejtanu, v roce 2006 informoval amerického velvyslance v Izraeli o svém úmyslu provést „transfer" obyvatel Gazy na egyptskou Sinaj. Příznačné je, že velvyslance plán na etnickou čistku vyděsil, ale vláda ve Washingtonu zůstala zticha, a to i poté, co do funkce nastoupil Barack Obama. Naopak, ještě před dvěma lety americká administrativa věřila, že Netanjahu dojde až k mírovému urovnání izraelsko-palestinského konfliktu.
V Egyptě se po týdnu protiizraelských akcí dnes mezitím má konat masový („milionový") pochod za zrušení mírové smlouvy s Izraelem. Možná zajímavější – minimálně z hlediska běžného života běžného Egypťana — je ale čtvrthodinový dokument o osudech lidí, kteří se už po lednové revoluci ocitli v „nových" egyptských věznicích (film je s anglickými titulky).
Stručně:
— V Saúdské Arábii bylo zatčeno 164 Syřanů, kteří protestovali proti režimu v Damašku, nejspíš proto, že v Saúdské Arábii se nesmí vyjadřovat (nebo rovnou mít?) názor, ani když je shodný s tím královým.
V Sýrii mezitím „neznámí násilníci" přepadli a zbili Alího Farzata, vynikajícího kreslíře a karikaturistu, který se nebál zesměšňovat vládnoucí režim. Jeho web, který býval tady, mezitím zmizel.
— Největší bahrajnská opoziční strana vědomě „nestihla" podat registraci k volbám, které jsou naplánovány už na 24. září.
— V Jemenu se k odchodu na odpočinek rozhodla třiasedmdesátiletá taxikářka Ajša Ibrahimová, za volantem strávila více než 45 let, tedy déle, než Kaddáfí u moci, nebo déle, než v Saúdské Arábii platí zákon, který ženám zakazuje řídit.
Hodně štěstí, Ajšo!
Převzato z Literárek
