Vražda Muammara Kaddáfího: lynč a lži

Říjen 20, 2011

http://4.bp.blogspot.com/-loazxx5n1PY/TqRWwxjRznI/AAAAAAAADBc/bFvKL6jDLqM/s320/green+sqare.jpg


Tělo Libyjského vůce nebylo po vraždě ponecháno v rodné Syrtě, ani nebylo převezeno do Tripolisu, ale bylo dopraveno jako trofej kmene Misuráta do města téhož jména. Vůdce Libye před tím proklel kmen Misuráta a doporučil mu, aby se vrátil do Istanbulu nebo Tel Avivu. Narážel na to, že kmen pochází od tureckých Židů obrácených na islám.

Předem připravené komentáře atlantických ohlupovadel démonizují Muammara Kaddáfího, aby odvrátily pozornost od barbarského způsobu jeho vraždy. NATO jeho smrt přivítalo. Má být ukončením akce "Spojený obránce". Tak se jednoznačně potvrdilo, že operace už od počátku neměla za cíl plnit rezoluci RB OSN číslo 1973 (o bezletové zóně a ochraně civilistů – pozn. edit.), ale byla zaměřena na svržení politického režimu a jeho vůdce.

Zacházení s Muammarem Kaddáfím potvrdilo, že NATO si nepřeje jej předat Mezinárodnímu trestnímu tribunálu, neboť ten by jej nebyl schopen obvinit ze zločinů proti lidskosti. Podobně nebylo možné dokázat vinu jugoslávskému Slobodanu Miloševičovi.

V záplavě špíny, která je šířena atlantickými sdělovadly za účelem znehodnocení památky Muammara Kaddáfího, jsou opakovány stále jedny a tytéž lži. Příkladem může být útok na diskotéku La Belle v Berlíně (5. 4. 1986, tři mrtví). Reaganem to bylo použito jako záminka k bombardování Kaddáfího paláce. Při tom byla zabita jeho dcera a asi 50 dalších lidí. Tehdejší německý žalobce Mehlis se opíral o svědectví jakéhosi Mushara Etera a obvinil libyjského diplomata a jeho spolupachatele Mohammeda Amairiho. Mezi  tím však TV ZDF odhalila, že dotyčný svědek je křivopřísežný agent CIA a Mohammed Amairi pro změnu agent Mossadu. [1]

Nebo ta akce s letadlem nad skotským Lockerbie (21. 12. 1988, 270 mrtvých). Vyšetřovatelé identifikovali majitele kufru s bombou a časovacím zařízením na základě svědectví maltského obchodníka, který prodal kalhoty, jež se v kufru našly. Skotská policie tehdy obvinila dva libyjské agenty a RB OSN proti Libyi odhlasovala sankce. Nakonec Libye, ve snaze vyhnout se sankcím, vydala i přes stálé ujišťování o neúčasti v teroristické akci oba své agenty (prvního odsoudili k doživotnímu žaláři a druhý byl uznán nevinným) a rodinám mrtvých zaplatila celkem 2,7 miliardy dolarů. Nakonec však v srpnu 2005 jeden z vedoucích skotského vyšetřování prozradil, že exploze byla dílem agenta CIA. Nálož byla do kufru libyjského diplomata vložena bez jeho vědomí. Člověk, který ji vyrobil a který potom také mechanismus zkoumal, to prozradil. Maltský obchodník přiznal, že mu zaplatili 2 miliony dolarů za křivé svědectví. Skotská vláda chtěla proces obnovit, ale zdravotní stav uvězněného Libyjce to už neumožnil.

Nynější kampaň dezinformací zahrnuje i útoky na způsob života Muammara Kaddáfího. Píše se o životě v přepychu a o ukládání obrovských obnosů na skryté účty. Jenže všichni, kdo byli blízko něho, nebo byli v jeho domě, či rezidenci po bombardování NATO, mohou potvrdit, že žil velmi skromně, daleko od jakékoliv rozkoše. Na svých kontech neměl nic utajovaného. Patřila libyjskému státu, nikoliv jeho vůdci.

O jeho kompromisech s Izraelem. Mohu potvrdit, že až do bombardování Tripolisu vedl libyjský vůdce rozhovory s izraelskými vyslanci v naději, že se mu podaří koupit si protekci Tel Avivu. Muammar Kaddáfí mě poctil svou důvěrou a požádal mě o pomoc. Chtěl dosáhnout přiznání práv své zemi v OSN  [2]. Takto se přece nechová tyran.

Dnes se západní média snaží uvést v zapomnění hlavní zásluhy zavražděného libyjského vůdce. Těmi jsou svržení loutkové monarchie, která byla dosazena Anglosasy, vytlačení cizích vojsk ze země, znárodnění ropného a plynového průmyslu, největší zavlažovací systém na světě – vybudování "Umělé řeky", přerozdělení zisků z ropy (vytvořil z nejchudšího národa nejbohatší populaci v Africe). Byl štědrým hostitelem palestinských uprchlíků a dával neuvěřitelné částky na rozvoj zemí třetího světa (větší než byla pomoc všech zemí G20 dohromady).

Vražda Muammara Kaddáfího na zahraničních plánech nic nezmění. Pád Tripolisu za pomoci bomb NATO byla vážná událost. Byl to bezvýhradně nejtěžší válečný zločin nové doby. Po celou dobu před okupací Libyjci nepřetržitě manifestovali podporu Kaddáfímu a proti NATO. Nyní je zem rozvrácena a řídí ji loutky z Přechodné národní rady.

Smrt vůdce bude mít dlouhý traumatizující vliv na libyjské kmenové společenství. NATO se zničením Kaddáfího zničila i ztělesnění principu autority. Přichází období krvavého násilí. Vražda Muammara Kaddáfího otevírá etapu irákizace či somalizace Libye.

1] Enquete du magazine Frontal, diffusée par la ZDF le 28 aout 1998.

[2] Ce que j’ai fait a titre militant, sans rémunération aucune. Ndla

Zdroj: Le lynchage de Mouammar Kadhafi, par Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 20 octobre 2011.

Převzato z Fondsk.ru

Redakčně kráceno

Překlad: zajoch

Foto: Oslavy "Osvobození Libye" – Tripolis – z blokovaných stránek Libya SOS

Přejít do diskuze k článku