Červenec 27, 2011
Při poslední zmínce o Sýrii jsem psala, že Bašár Asad o reformách stále jen mluví a skutek mezitím stále utíká. Už to neplatí, i když… vlastně ano.
Asadova vláda na sklonku minulého týdne schválila návrh zákona, který povoluje existenci politických stran, tedy stran i jiných, než je vládnoucí monolit Baas. Návrh zákona, o kterém se mluvilo už roky, by měl parlament poslušně orazítkovat 7. srpna, nicméně… návrh konstatuje, že nové strany nesmějí vznikat na základě „náboženství, kmenových příbuzností, regionů a profesních organizace, stejně jako nesmějí diskriminovat na základě rasy, pohlaví nebo barvy kůže". Nevím, třeba se i za těchto podmínek dá nějaká strana sesmolit, ale dopředu jsou ze hry jasně vyloučeni třeba Kurdové, Muslimské bratrstvo a tak podobně. Tím spíš, že syrská ústava dál mluví o „vedoucí úloze" Baasu.
Zatímco opozice nad „revolučním" zákonem nehnula brvou, protože nechce změnu systému, ale jeho svržení, AsiaTimes poukazuje na to, že se kolem Sýrie rozehrála hra o vliv v regionu mezi Tureckem a Íránem. Ankara na jedné straně tlačí Asada k reformám, Teherán naopak přivítal syrského ministra ropného průmyslu, podepsal s Damaškem smlouvu o dodávkách zemního plynu za miliardy dolarů a přitom pěkně nahlas prohlásilo, že Írán a Sýrie jsou „dvě neoddělitelné země a spojenci a Írán bude stát po boku spřátelené a muslimské sousední země, Sýrie, za všech okolností". Za tímto krokem je prý snaha Íránu – Západu navzdory – ukázat, že režim v Damašku není tak izolovaný, jak se obecně tvrdí, a navíc má masovou podporu obyvatelstva, o čemž svědčí početné provládní demonstrace důsledně ignorované západními médii. Jinými slovy, že s příslušnou regionální podporou Damašek dokáže přežít a vyjít z nynější bouře se ztrátou jen několika kytiček. A AsiaTimes připomíná, že to není jen spojenectví Íránu a Sýrie, s nímž musí Západ a Turecko počítat, ale ve skutečnosti je to spíše trojka Íránu, Sýrie a Iráku, neboť ropný Bagdád je ropnému Teheránu čím dál podřízenější, neboť v jeho vládě a parlamentu dominují šíitské strany, jejichž vůdci si jezdí do Teheránu pro pokyny co a jak mají dělat.
A když už jsem zmínila západní mediální mainstream a jeho zájmy, před časem málem jmenovitě poctivě informoval o všech Syřanech, kteří před konfliktem prchali do sousedního Turecka. Uteklo jich skoro 16 tisíc, přičemž se ale už skoro osm tisíc z nich – mediálně potichu — mezitím vrátilo zase domů. A o odhadem půldruhém milionu iráckých uprchlíků v Sýrii už nevzdechne skoro nikdo.
A pár odkazů:
— Muhammad Baradej vyzval před parlamentními volbami v Egyptě k široké koalici, která by i s některými islámskými stranami zabránila většímu zisku hlasů pro Muslimské bratrstvo a zabránila by mu tak v sepsání ústavy podle jeho představ. Hnutí 6. dubna mezitím podává žalobu na vojenskou juntu za nactiutrhání.
— Mahmúd Abbás vyzval Palestince, aby v duchu arabského jara vystupňovali protesty proti Izraeli. Podle OSN je izraelsko-palestinský konflikt „hluboce a trvale" zablokován kvůli chybějícími rámci jednání a čilé izraelské kolonizaci arabských území.
— Světový židovský kongres požaduje vyloučit Írán z olympiády a dalších sportovních akcí kvůli tomu, že íránský plavec nenastoupil k závodu, v němž startoval i Izraelec. Íránec svou neúčast v závodě na plaveckém mistrovství světa v Šanghaji vysvětlil „únavou a malátností".
— Po odpykání 27 let ve vězení byl na svobodu propuštěn Yona Avrušmi, který v roce 1983 zavraždil spoluzakladatele izraelského mírového hnutí Guš šalom Emila Grunzweiga. A ve svém prvním rozhovoru o nutném zabíjení stoupenců levice prohlásil: „Lidé na ulici mi chtějí líbat obě ruce, ruku, která vytáhla pojistku, i ruku, která hodila granát. Chodím do synagog po celé zemi a všude mě vítají s obdivem. Dokonce i aškenázyové mi říkají: Gratulujeme, vzhlížíme k tobě."
— Izraelský stát zažaloval 34 beduínů z pouště Negev o 1,8 milionu šekelů coby náhradu nákladů, které stát už utratil za demolice jejich domů. Policisté beduiny vyženou, buldozery srovnají jejich domy se zemí, ale oni se vrátí a zase si tam něco budují, a tak zase musí přijít policie a zase buldozery… Mimochodem, v žalobě jsou beduíni označeni jako „squatteři".
— Kaddáfího režim v současnosti ovládá asi o 20 procent víc libyjského území, než tomu bylo po vypuknutí povstání 17. února.
— Sebevražedný útočník zabil starostu afghánského Kandaháru, jinak amerického občana, který se předtím třicet let ve Virginii živil účetnictvím.
— Hamas v Gaze zakázal promítání filmu, protože v něm ženy neměly zahalené vlasy.
— Saúdský úřad boje proti čarodějnictví (bez legrace, vznikl v roce 2009), zakázal promítání Harryho Pottera.
Převzato z Literárek
