Začněme šetřit

Začněme šetřit, jak nám doporučuje náš bývalý vyznamenaný ministr financí. Jen mi chybí vysvětlení, proč tak zarputile prosazoval (a s pomocí zmasírovaných přeběhlíků prosadil) rozpočet na rok 2009 s výhledem hospodářského růstu 4,8 %, když v té době už bouchala krize na dveře!

To, že ČSSD takový rozpočet odmítala, je bezesporu plusem v její prospěch.

Co je to státní rozpočet?

Státní rozpočet je bilance, která stanovuje předpokládané příjmy a výdaje státu na jednoroční období. Výsledkem je peněžní fond, který je tvořen příjmy, a z něhož se financují výdaje státu.

Příjmy jsou:

  • běžné (opakované)
  • jednorázové (prodej majetku státu)


Zrovna tak jsou výdaje:

  • opakující se a povinné (mandatorní)
  • jednorázové (investiční v daném období)


Dále do rozpočtu patří splácení státních půjček. Pokud se při tvorbě státního rozpočtu předpokládá schodek, musí být řešeno i jeho zafinancování (návratné půjčky od českých či mezinárodních bank).

Jednou ze zásad tvorby státního rozpočtu je i zásada reálnosti a pravdivosti. Domnívám se, že tato zásada byla při loňské tvorbě letošního rozpočtu hrubě politickým rozhodnutím porušena.

Pokud se totiž tvrdošíjně prosazovalo, že HDP bude růst o 4,8 %, došlo k výraznému zkreslení příjmové stránky rozpočtu do nereálných nadměrných hodnot. Pokud byly k tak nereálně definovaným příjmům postaveny obdobné výdaje tak, aby vznikl schodek jen 38 mld. Kč, je letošní rozpočet absolutně mimo jakoukoliv realitu.

Přitom už při schvalování vláda pohodově prohlašovala, že očekává, že skutečný rozpočet musí být jiný, ale protože se prý dá jen těžko odhadnout jaký, tak prostě budeme čekat. Hned v novém roce začala být veřejnost oťukávána – nejdříve, že schodek bude maximálně 80 miliard (na to reagovalo ČSSD odhadem schodku na nejméně 130 miliard Kč), pak se i vláda přiklonila k tomuto číslu, ovšem dnes už někteří ekonomové hovoří o schodku až 200 miliard Kč!

A zaplať Pánbůh, že parlamentem neprošel návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, to by ten schodek ještě dále narostl.

Dnes se tedy manipuluje s odhady schodku, ale mlčí se o loňské nesmyslné tvorbě tohoto rozpočtu. Ministr Kalousek operoval tehdy hlavně prohlášeními, že v turbulentní době „neví, čeho se při tvorbě držet“. Pokud se zamyslíme nad výše definovanými pojmy rozpočtových příjmů a výdajů, je zřejmé, že už tehdy bylo možno bez zaváhání počítat s mnohem nižšími příjmy, protože i staré Blažkové bylo jasné, že letos žádný růst produkce o 4,8 % nebude (ale vzpomeňme si, že Topolánek, Kalousek a dokonce i guvernér ČNB ještě na podzim hovořili o tom, že finanční krize se Česka nedotkne, zamlčeli ovšem přitom, že světová recese se malého státu s otevřeným proexportním hospodářstvím dotkne, a to velmi značně).

Máme tedy rozpočet s nereálnou příjmovou stránkou, a udržení výdajů (které možná nemusely být tak vysoké) půjde na vrub schodku. A schodek to je přece zadlužení do budoucna; kde jsou tedy nyní ty řeči o tom, jak ČSSD zadlužuje budoucí generace, což ODS nedovolí?

Při rozhodování v podzimních předčasných volbách bude účelné se zamyslet nad principy, které strany preferují pro ekonomiku státu.

Pravicoví ekonomové kritizovali vlády ČSSD, že v době rozmachu pracuje se schodkovými rozpočty.

Levicoví ekonomové nyní kritizují vládu ODS, že pracuje od samého počátku s nereálným, mocensky prosazeným rozpočtem (lze si připomenout parlamentní diskusi při jeho schvalování – kritizován byl silně, ale jeho obhajováním a zdůvodňováním se vláda příliš neobtěžovala, své hlasy měla jisté).

K zodpovězení pro rozhodování občanů ve volbách by dnes bylo žádoucí prezentovat tyto myšlenky:

  • Jaký dopad dnes mají proinvestované schodky za vlád ČSSD – kladný nebo záporný? Byli bychom na tom lépe nebo hůře? Jak se proinvestované prostředky vrací?
  • Jak by se dnes hospodařilo, kdyby letošní rozpočet byl vloni postaven na reálném sníženém odhadu příjmů, kdyby tedy plánované výdaje byly od samého počátku osekány.

Dnes jsou totiž tyto výdaje naplánovány a počítá se s nimi. Kdyby se rozpočet postavil na reálném odhadu příjmů, musela by dnes ministerstva hospodařit velmi úsporně a nemuselo by se hovořit o obrovském nárůstu schodku (asi bychom se obešli bez transportérů Pandur a podobných investic). To se stejně tak mohlo zajistit i zvýšením částky na vládní rozpočtovou rezervu na úkor jmenovitě určených výdajů.

Pro to, jak budeme hlasovat ve volbách, by tedy neměly stačit stále nám v novinách podstrkované sympatie či nesympatie k jednotlivým politikům či stranám, ale dobře udělaná volební kampaň, zaměřená na ekonomiku.
 
Převzato z blogu Modrá šance

Přejít do diskuze k článku