Zatulin: Rok 2010 v zahraniční politice RF

Leden 1, 2011

Poslanec Ruské dumy a ředitel Institutu zemí SNS Konstantin Zatulin hodnotí zahraniční politiku Ruska v roce 2010:

Jak úspěšný byl rok 2010 pro ruskou zahraniční politiku ?

Zakončení roku nebylo v případě blízkých sousedů špatné. V případě SNS se podařilo úspěšně pokročit. Se Západem však stále zůstáváme ve "vztazích naděje" namísto konkrétních výsledků. Tento rok jsme zahájili změnami v zákoně o krajanech,  kde má dojít ke zjednodušení, avšak dosud není věc ukončena.


Jak se změnily vztahy s Ukrajinou po příchodu k vládě Viktora Juščenka ?

Probíhá zřetelný restart vztahů Rusko – Ukrajina. Podařilo se dosáhnout důležitých dohod: podepsány byly Charkovské dohody o otázkách cen plynu a pobytu Černomořské flotily v Sevestopolu. Zablokování vztahů Ruska s Ukrajinou, které hrozilo, bylo zlikvidováno. Před RF je rok 2017, kdy končí dohoda o přítomnosti naší flotily v Sevastopolu. Těžkosti jsou s ukrajinskými obavami z pro ni neúnosných cen za plyn. Nyní dochází k dialogu, který už se dotýká nejsložitějších otázek, jejichž řešení vyžaduje dlouhou dobu. V rusko-ukrajinských vztazích nastala taková atmosféra, že Rusko v krajním případě uvažuje o možnosti posoudit výhled na vstup Ukrajiny do Celní unie a její přiřazení k mezinárodním projektům v postsovětském prostoru.


Co pamětihodného se událo ve vztazích s Běloruskem ?

Vztahy se nevyvíjely jednoduše. Po prezidentských volbách v Bělorusku nastalo napětí. K uvolnění došlo teprve po zasedání hlav států SNS, Organizace kolektivní bezpečnosti (CSTO), Celní unie a Euroasijského hospodářského společenství. V nejbližším období bude Rusko pokračovat ve vztazích s Lukašenkem. Toho po volbách čeká složité hledání kompromisu se západními zeměmi. V době Lukašenkova konfliktu s Ruskem k němu západní země obracely pozornost ve větší míře. Zejména to byla EU. Nepřímo podněcovaly konfrontaci s Ruskem. Po urovnání situace změnily tón z blahovolného na ostře kritický. Lukašenko má dnes vztahy s Ruskou federací normalizované a se Západem umírněné.


Co zajímavého se z vašeho pohledu stalo v dalších zemích SNS ?

Nové volby v Moldavii nevyřešily problém s Podněstřím. V současném uspořádání je Moldavie bolavým bodem SNS. Na brzké podněsterské urovnání není naděje, avšak samo Podněstří je stabilnější. Máme normální vztahy s Kazachstánem a zeměmi Střední Asie. Oproti dřívějšku je naplńován plán integrace v rámci CSTO, Celní unie i Euroasijského hospodářského společenství.

Stále více znepokojuje situace v Náhorním Karabachu. Veškeré úsilí je věnováno tomu, aby nedošlo k zahájení vojenských akcí. Bohužel však v zemích dochází ke stále větší neústupnosti. Nejtvrdší postoj zaujímá Ázerbajdžán. Je to spojeno se skutečným nebo domnělým úspěchem při narušení arménsko-tureckého vypořádání, které možná vedení země dodalo nadšení. Usoudili, že nastala chvíle pro požadavky na rychlé vyřešení karabašského konfliktu podle podmínek Ázerbajdžánu. Jenže takový konflikt nemůže být vyřešen jednostranným donucením Karabachu a Arménie ke kapitulaci. Nebude-li tato záležitost vyřešena, lze očekávat vojenské provokace, pohraniční konflikty, ne-li něco vážnějšího. Zde je úloha Ruska spolu s dalšími prostředníky mimořádně vysoká.


V roce 2010 se hodně hovořilo o vztazích s Polskem a v menší míře s Lotyšskem. Potvrdila se očekávání ?

Smíření naráží na zvyšujícího se odmítání  Ruské federace nepřátelskou částí polské společnosti. Všechny naše smířlivé kroky (ve věci Katyně nebo tragedie Lecha Kaczyńského) jsou podrobeny polskými partnery úzkostlivé analýze a naše podaná ruka zůstává viset ve vzduchu. Totéž lze konstatovat o vztazích s Lotyšskem. Je  možné rozvíjet hospodářské vztahy, ale nezdá se, že Lotyši jsou vstřícní k postavení ruskojazyčné části lotyšských občanů. Chování východoevropských zemí je podřízeno zaoceánskému partnerovi. Potvrzují to i materiály Wikileaks. Například historie s "bronzovým vojákem" dokládá, že Američané na sebe vzali ochranu estonského režimu.


Co se změnilo ve vztazích Ruska a USA ?

Uplynulý rok byl ve znamení nadějí na posun ve zmrazených otázkách restartu rusko-amerických vztahů, nalezení nového modelu vztahů s NATO , odblokování rusko-polských a rusko-lotyšských vztahů. Bylo však více očekávání než výsledků. Američané chtějí v zemích východní Evropy jednostranně prosadit své projekty PRO, což ruší smysl dohody START. Účast RF v sankcích proti Íránu byla získána podvodem. Rusko nedostalo od USA slíbené kompenzace. Všechno to naznačuje, že musíme především hájit své zájmy. Často jdeme vstříc druhým, aniž je nám vstřícně odpovězeno.


Je možno hovořit o nových vztazích Ruska s NATO ?

Zatím k nim nedošlo. Sama úvaha o sblížení s NATO vyvolává problémy v našem dialogu s řadou států SNS. Nemůžeme chtít od Ukrajiny neutralitu, když současně s tím, třeba jen teoreticky, připouštíme členství v NATO. Byla to hrubá chyba a neměla by se letos opakovat. Od aliance je třeba žádat uznání partnerství mezi ní a CSTO. NATO však nechce partnerství s CSTO, ale dvoustranné dohody s jednotlivými státy CSTO. My však nemáme zájem, aby aliance poznávala naše integrační mechanismy. Připomínám únik informací o plánu ochrany Polska a baltských států před ruským agresorem, které byly odhaleny, když prezident Medveděv chtěl formulovat novou filozofii vztahů s NATO. To zřetelně poškodilo sblížení aliance s Ruskem.


Převzato z Pravda.ru


Redakčně kráceno


Překlad: zajoch

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments