Všichni ho známe skrznaskrz, i když jsme ho na obrazovce slyšeli v souhrnu možná jen pár minut. Ale těch pár minut poslechu jeho nelítostného hlasu a stejně nelítostných a nenávistných sdělení, kterých se nám z toho poslechu dostalo, nám přebohatě postačilo k tomu, aby se nám všem rozezvučel v hlavách výstražný signál: Pozor! Tenhle člověk představuje nebezpečí, které jako by k nám vstupovalo z těch nejtemnějších stránek středověku. To je Koniáš a Boblig z Edelštatu svářený do jedné postavy, fanatik jediné víry, nenávistník a vrah všeho, co je s touto jedinou vírou v sebemenším rozporu. Pro tuhle fanatickou bigotnost ho vyhnali i z takové instituce, jako je Ústav paměti národa založený Topolánkovou vládou s cílem zlikvidovat naši levici, protože se prokázalo, že i pro takový úkol je tenhle exkněz až přes míru radikální a svou radikálností ohrožuje dílo, ke kterému se mělo dojít taktičtější, pomalejší, ale o to bezpečnější cestou. Tehle bigotník to ale – poslušen své letory – lámal nemilosrdně přes koleno, očistným ohněm spaloval vše, co v ústavu uhýbalo od jeho víry pravé, a pozvedával ty, kteří jeho víru pevně a bez pitomých připomínek sdíleli.
A uměl být v tomto směru velkorysý, jak prokázal, když např. po své instalaci ředitelem ÚPN povolal do ústavu zpět předtím ultrapravým radikalismem a neodborností zkompromitovaného ředitele ústavu a bez mrknutí oka ho posunul o devět platových tříd nahoru. Teď tedy má být z úradku lidoveckých politiků tenhle neblahý a ke všemu, co není v jeho hlavě, neúprosný člověk jmenován ministrem kultury České republiky. Ono by to bylo špatné dokonce i jako vtip, protože vtip by neměl vyvolávat hrůzu. Jenže nám se to předkládá jako vážně míněný návrh, stylizovaný v duchu Shakespearova verše: Vymknuta z kloubů doba šílí. Protože šílenější vklad do nové vlády se skutečně nedal vymyslet. Lidovci nám jej předložili jako vánoční dárek – příspěvek k naší lepší a slavnostnější náladě.
