Zisky v GM stoupají! A my jsme stále bez práce




Srpen 16, 2010

Tak prý General Motors už zase dělají miliardové zisky. A pokud se poučíme z minulosti, víme, co to znaméná – je čas na nějaké to propouštěníčko!

A třeba taky ne. V 80. a 90. letech, kdy GM soustavně hlásily obří zisky, vyhazovaly zároveň desítky tisíc dělníků v mém rodném městě Flintu i napříč celým Michiganem. Právě teď to vypadá, jako by jediným trvale nepostradatelným člověkem v GM byl její šéf Edward Whitacre. (Je to pouze týden, co Whitacre říkal, že v dohledné době neplánuje odejít – což je ironie stejného druhu, jakoby bývalý předseda amerických skautů zapomněl na „Buď připraven“.)

A i když teď lidi nevyhazují, taky žádné nepřijímají.

V první polovině roku 2010 vytvořily General Motors zisk 2,2 miliardy dolarů, podle deníku Wall Street Journal však zřídily v celé Severní Americe pouhých 2000 míst, čímž zvýšily stav svých zaměstnanců ze 113 000 na 115 000.

A co je dobré pro GM, to je dobré pro celou zemi. Vláda poskytla biliony dolarů v hotovosti a zabránila korporátní Americe, aby zbankotovala v důsledku své vlastní hlouposti, krátkozrakosti a chamtivosti. A funguje to – pro korporátní Ameriku. Možná jste si toho kvůli tomu, že jste byli vyhozeni z domu, nevšimli, ale ziskovost pěti set největších společností se vrátila téměř k normálním hodnotám. Dosáhla 391 miliard dolarů v roce 2009, oproti roku 2008 vyskočila o 335 procent. 500 největších nefinančních korporací teď sedí na balíku 1,8 bilionu dolarů, což je více než kdykoliv v minulých padesáti letech. (Že na těch penězích sedí – to je jen taková fráze z ekonomických rubrik – co já o tom vím, tak to není tak úplně pravda.)

Na tohle bychom se měli skutečně zaměřit, když mluvíme o GM a ostatních společnostech, které obdržely tuto nezaslouženou „almužnu“. To nejsou jenom nějaká „škatulata hejbejte se“ bílých chlápků v oblecích. Co znamemá, že novým šéfem GM je teď Daniel F. Akerson, generální ředitel Carlyle Group? Možná, že GM se právě dostalo pod vedení skutečných „manažerských řezníků“, kteří nemají žádný problém s okázalým porušováním práva nebo základů amerického slušného chování.

Když chceme pochopit, co se stalo, musíme se zaměřit na rozhodující faktor, právě tak, jak to dělají oni. A rozhodujícím faktorem je, že celý svět byznysu přemýšlí o tom, jak vydělat balíky peněz, aniž by nás musel vzít do práce. Nejsem si jistý, jak se to v dlouhém období těmto společnostem vyplatí. Že by ti samí roboti, kteří vyrábějí většinu věcí, byli také naprogramováni na to, aby si je kupovali?

A toto je výsledek: Musíme se vyrovnat se skutečností, že většina šéfů amerických korporací nechce, aby se ekonomika zlepšila. Je to proto, že pro ně už nemůže být nic lepšího – topí se v ziscích, zatímco děsivá 9,5procentní nezaměstnanost spolehlivě odradí jejich vlastní zaměstnance, aby si řekli o zvýšení platů byť jen o 25 centů za hodinu. Ti chlápci by byli šťastní, kdyby věci zůstaly tak jak jsou teď. Navěky.

Jakkoliv špatná je tato zpráva, ta dobrá je lepší. Další miliony lidí si teď uvědomují, že to, co teď potřebujeme, je nový New Deal. Musíme přeorganizovat americkou civilizaci, a stále více lidí to začíná chápat.

Věděli jste, že Portugalsko získává 45 procent své elektřiny z obnovitelných zdrojů, přičemž před pěti lety to bylo jenom 17 procent? Víte, že američtí vědci zjistili, že existuje možnost, jak do roku 2030 přestat používat fosilní zdroje paliv?  Nebo že vítr ve vyšších vrstvách atmosféry by sám mohl poskytnout stokrát více energie, než používáme v současnosti na celém světě? A nejlepší na tom je, že si můžeme dovolit to změnit – jsme totiž bohatí! Vzpomínáte si na těch 1,8 bilionu dolarů na bankovních účtech našich korporací? Zatímco zbytek světa směřuje do budoucnosti, my stále jenom sedíme na těchhle penězích. Jediná věc, kerá nám pomůže, je udělat to, co už jsme dělali i dříve, ve 30. a 60. letech, kdy jsme museli přestat být vyděšeni z jednoho procenta nejbohatších a zajistit, aby se báli oni nás. Je to jediná věc, která nás uvolní ze smrtelného sevření, ve kterém drží naši zemi tak dlouho, že musíme zachránit sebe i je.

Jedna věc je jistá: Obama to za nás neudělá. Kongres? Zapomeňte na to.

Pokud pro sebe i naše děti chceme mít život, který stojí za to žít, musíme jít a udělat to sami. Nemůžeme čekat, až přijede kavalerie. My jsme ta kavalerie.

A z vrchního patra věže v centru Detroitu, v níž sídlí GM, by měli slyšet dusot kopyt našich koní.

Převzato z Global Research

Překlad: Stan

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments