Život je docela příjemný i s termoskou

Cituji: Ještě před dvěma roky byl svět finančních frikulínů v pořádku: pracovníkům londýnských finančních institucí bylo v začátku roku 2007 vyplaceno na prémiích celkem 17 miliard dolarů. Více než 4200 pracovníků finančních institucí v Londýně dostalo prémie, každý ve výši alespoň 2 milionů dolarů, a to k svým platům, které, jak píše americký deník Washington Post, se už prohýbají pod váhou nul.

 

"Život je docela příjemný," konstatoval Tayo Awagboro, čtyřiadvacetiletý makléř, který zaplatil za šampaňské a za vodu v nočním klubu Pangaea za jeden večer 1400 dolarů.

 

Lawrie Inman, 25, londýnský makléř, vypráví o tom, jak loni za pouhou hodinu vydělal 1,4 milionu dolarů. (BL, podrobnosti zde)

 

A znovu a dále cituji: Nejvýznamnější z finančníků nahromadili za rok 2007 více osobního bohatství než zřejmě kdokoliv kdykoliv předtím v historii. Nejvíce vydělal John Paulson, který si v roce 2007 "přinesl domů" pouhé 3,7 miliardy dolarů. Těsně za ním byli George Soros a James Simons, kteří vydělali 2,9 miliard dolarů a 2,8 miliard dolarů. Nejchudší finančník z nejbohatších padesáti manažerů hedgových fondů vydělal 210 milionů dolarů.

 

Nejbohatších 50 manažerů hedgových fondů celkem vydělalo předloni 29 miliard dolarů – což se rovná hrubému domácímu produktu Srí Lanky. Největší zisky rychle rostou. V roce 2002 vydělal nejvíce Soros – 700 milionů dolarů. V uvedeném roce by byl s takovým výdělkem až devátý.

 

Trikem, jehož prostřednictvím tito manažeři nashromáždili tak obrovské bohatství, bylo rozhodnutí investovat proti klíčovým trendům na finančních trzích. Paulson využil chaosu na americkém trhu hypoték a vydělal obrovské bohatství v době, kdy několik bank v americké hypotéční krizi málem udělalo bankrot. (Potom se jim to skutečně podařilo.)

 

Sedmasedmdesátiletý Soros, který, jak známo vydělal za pouhý jeden den 1 miliardu dolarů v roce 1992, kdy donutil Anglickou banku, aby vypadla z evropského směnného mechanismu, se vrátil z důchodu do práce, aby pomohl svému investičnímu fondu Quantum fund, když viděl potenciál v chaosu na finančních trzích. Vydělal zisk více než 30 procent. (BL, podrobnosti zde.)

 

Majetková nerovnost je v současnosti v Americe extremnější, než byla po dlouhá desetiletí. Podobně jako naposledy v roce 1928 vydělalo 1 procento Američanů celých 23 procent celostátního příjmu.

 

Avšak výše osobních platů v Londýně a na Wall Street – nejvyšší finančníci vydělávají běžně 15 – 20 milionů liber ročně – spolu s přesvědčením, že chtivost po penězích je tou správnou doktrínou, zlikvidovala nutnost, aby se jednotliví finančníci starali o svou pověst. … Stačí jim jen jedna dohoda nebo jediný rok ve vrcholné funkci a už nikdy pak nemusejí znovu pracovat. Byly tak zlikvidovány pobídky, na jejichž základě lidé kdysi jednali férově – úměrný vztah mezi přidanou hodnotou a odměnou. (BL 29.9.08 citují Observer.)

 

Vyrostli jsme v obdivu k vůdcům jako Robert Rubin, John Thain a Henry Paulson. Rubin, někdejší americký ministr financí a bývalý šéf banky Goldman Sachs, stál v čele Citigroup v době jejího kolapsu, a přitom si na bonusech odnesl domů 150 milionů dolarů. Opravdu by měl být za tento svůj „výkon" odměněn? Dokonce ještě tento týden se nejvyšší šéfové fakticky zkrachovalé Citigroup chystali ke koupi nového luxusního francouzského tryskáče v ceně 50 milionů dolarů, než jim to Bílý dům „zatrhl".

 

Thain, rovněž bývalý prezident Goldman Sachs, dopomohl sobě a svým lidem z banky Merrill Lynch k výplatě bonusů ve výši 4 miliardy dolarů i poté, co musel firmu prodat Bank of America, aby ji zachránil před bankrotem. Poté, co vyšlo najevo, že i v době rozpadu Merrill Lynch utratil 1,2 miliony dolarů za vybavení své nové kanceláře, musela ho Bank of America propustit, aby uklidnila sílící odpor vůči požitkářské kultuře Wall Streetu, která se vymkla kontrole.

 

Henry Paulson, odstupující ministr financí a další veterán z Goldman Sachs, nechal ve svém záchranném balíku tak velkou díru, že by jí mohlo projet nákladní auto. Díky této díře si jeho bývalí kamarádi a kolegové z Wall Streetu mohli vyplatit miliardové bonusy a současně udržet své firmy při životě za peníze daňových poplatníků. (BL, podrobnosti zde.)

 

Britská bankovní skupina Lloyds stáhla plán na navýšení odměn pro své manažery poté, co se proti němu postavili akcionáři.

 

Šéf Llodys Eric Daniels má v současnosti roční základní plat 1,03 miliónu liber (asi 30 miliónů korun). Dalších pět předních manažerů vydělávalo ročně před převzetím HBOS 590 až 680 tisíc liber (až více než 20 miliónů korun). Navíc mají nárok na bonusy až do výše 200 procent základního platu. Daniel dokonce 225 procent. (Novinky 28.1.09)

 

Britský peněžní ústav The Royal Bank of Scotland (RBS) navrhuje vyplatit svým zaměstnancům bonusy v celkové výši téměř miliardy liber (přes 30 miliard korun). Je to přitom jen pár měsíců, co RBS zachránila dvacetimiliardová pomoc od vlády. O skutečnosti informoval nedělník The Sunday Telegraph. (Novinky 8.2.09)

 

A na Wall Streetu to vypadá přehledně takto.

 

(Ještě si pamatujete, kolik si vydělal  John Paulson v roce 2007, nebo jste se v těch miliardách utopili?

Takže opáčko: John Paulson vydělal v tom krásném roce 2007, když finančníci jeho kalibru byli vedoucí silou planety, 3,7 miliardy dolarů. Krát 20 káčé, nějaká průměrná hodnota od oka, rovná se 74 miliard korun. Kdyby se Paulson zamiloval do Česka a Čechů (to bych se mu hodně divil), tak by jednomu každému Čecháčkovi mohl věnovat 7.400 korun. Každý by od něj dostal automatickou pračku, z pouhého jeho ročního platu.)

 

A v Americe to s boháči (včetně vlastníků) vypadá takhle: Dohromady má čtyři sta mužů a žen ve svých rukou o 290 miliard více než loni, dohromady 1,54 bilionů dolarů, v přepočtu asi 30 bilionů korun. To je téměř desetinásobek ročního HDP České republiky. Čtyřicet pět nováčků v žebříčku totiž své bohatství získalo právě díky hedgeovým fondům a fondům soukromého kapitálu, které investují do rizikovějších projektů a akcií. John Paulson se do žebříčku dostal poté, co včas provedl správně načasované operace se sub-prime hypotékami, kvůli kterým krize vlastně vznikla. Patří tedy mezi malou skupinu šťastlivců, která na krizi vydělala.

 

(Konec citátům.) Tihle všichni, s výjimkou těch z předcházejícího odstavce, samozřejmě nejsou podnikateli nebo manažery v klasickém slova smyslu, kteří by něco navrhli, zkonstruovali, zorganizovali výrobu, prodali a dosáhli zisku. Tohle jsou spekulanti, kteří v kasinovém globálním kapitalismu sázejí na lichou nebo červenou a shrabují zisky. Zisky, které se vymykají jak představám obyčejných lidí, tak i morálce, etice, jakýmkoliv rozumným měřítkům.

 

A uvědomme si, že jsou to pořád jenom zaměstnanci, hrají s penězi, které nejsou jejich. A co teprve vlastníci…

 

A uvědomte si také, že poté, co svým riskováním, za nímž je čirá nenažranost a arogance nepostižitelných, zavinili děsivé finanční ztráty a následně obrovskou hospodářskou krizi, odešli se ctí a zlatými padáky. A ještě stačili utratit milion dolarů a něco za vybavení kanclu.

 

Tento týden německý soud potvrdil oprávněnost okamžité výpovědi, na hodinu, pro pokladní hypermarketu, která si nechala 1,30 euro za zálohované PET lahve. Soudce uznal, že se jedná o tak vážnou ztrátu důvěry, že další setrvání v této vysoké funkci by (patrně) znamenalo ohrožení hospodaření celého obchodního řetězce.

 

Dosmát se, dozávidět, volno, rozchod.

 

Nezapomeňte si v pondělí ráno vzít sebou do práce termosku s kafem, s meltou.

 

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

 

Foto: zdroj

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments