Z anonymních pramenů se ke mně dostala šuškanda, že prý kdosi nalezl při úklidu pod podlahou v kůlně ohořelé zbytky jakéhosi starého spisu. Když chtěl smetí vyhodit, zaujala ho písmena vyvedena na cárech papíru úhledným kaligrafickým písmem, tzv. švabachem. A tehdy ho to trklo. I když chybí podpis i otisky prstů, nasvědčují některé indicie, že by se prý mohlo jednat o ztracený a doposud nenalezený exemplář vizionářské hry Největšího Čecha, kterou prý chtěl génius uvést v rakouských divadlech pod názvem "Zvolí si Češi hlavou republiky Habsburka?" Za velikánova života se prý vedly nesmiřitelné spory o to, jestli hra vůbec byla napsaná, resp. jestli ji napsal právě on. Sám se k otázce stavěl, jak měl ve zvyku, (to je ostatně u géniů tohoto typu obvyklé – bývají velice skromní a plaší) tajnůstkářsky až odmítavě. Někteří pochybovači z řad ultraortodoxní slavjanofilské akademické obce, tzv. panslavisté, ačkoliv nikdy neměli možnost číst toto monumentálně skromné až prosté dílko, prý usilovali zpochybnit velikánovo zasloužené prvenství. Původnost hry naopak připisují Karlu Havlíčku Borovskému, který prý byl také národním buditelem a hru prý napsal pod trochu jiným názvem "Švarcenberka na český trůn?! Toho bůhdá nebude!!" A dokonce prý k tomu napsal i písničku: "Zle, matičko zle, Švarcenberci zde!" Nebo tak nějak. Prý dokonce i obsazení postav a obsah byly v Havlíčkové provedení trochu jiné. Prvopis se pak také Borovskému údajně ztratil v revoluční vřavě při ustavičných přesunech. Jenže my víme své, že…?
Věnujme se ale nyní dílu, které se onomu anonymnímu nálezci povedlo scelit důkladným průzkumem ohořelých zbytků za použití nejmodernějších metod syntézy a analytické dedukce:
V rozsahem nevelké ba přímo úsporně pojaté Mistrově tragikomické jednoaktovce zneuznaný vynálezce, vědec a nedoceněný umělec – básník, spisovatel, malíř, ochotník, fotograf, mužská primabalerína atd. v jedné osobě vizionářsky předvídá, že rakousko-uherská monarchie se jednou v budoucnu (po válce) rozpadne a na jejích ostatcích mezi jinými vznikne Československá republika a mnohem později po jejím rozpadu Česká republika. Génius pokládá před český národ ve svém díle existenciální filosofickou otázku: Zvolí si český národ na český trůn představitele habsburské monarchie? Otázka krom jiného odhaluje, že v té době si ještě ani velice pokrokový spisovatel moderní sci-fi, který mnohdy ve svých úvahách předstihl svou dobu o celá staletí (i více) a představoval si české zemé jako republiku, nedokázal představit, že na pražském Hradě bude někdy něco jiného než trůn.
Největší z Čechů do ústřední role své jednoaktovky obsadil již známou postavu českého feudála a demokrata Karla von Němce (zajímavé je, že sám autor jej pokládal prý spíš za Rakušana), který se ovšem ke svému feudálnímu původu a titulům moc nehlásí a ani o zpětné zavedení nevolnictví prý nejeví zájem. Karl je sice český vlastenec, ale nutno říct, že česky moc neumí a česká hymna se mu tak trochu plete s hymnou rakouskou.
Ve hře prý vizionářsky předpovídá, že "Mí Češi si na hrad Habsburka (v provedení Karla von Němce) vyberou". V tom se ostatně částečně odchyluje od údajné konkurečního provedení hry Borovského.
Poznámka: Tato vizionářská hra prý nakonec nebyla divadelně uvedena z několika možných důvodů. Zde se různé verze značně rozcházejí. Podle verze číslo jedna byl její autor prý v té době císařskou policií veden jako revoluční element a nepřetržitě sledován. Mistr byl tedy nucen své obsáhlé dílo psát po nocích a schovávat je na různých místech, která si, díky Bohu pro nás, naštěstí roztržitý vědec, politik, a umělec všechna nezapamatoval. Podle verze číslo dva těsně před nastudováním se prvopis díla (génius opomenul, jak už to u tohoto typu lidí obvykle bývá, vyhotovit opis a uschovat jej z bezpečnostních důvodů na jiném místě) stalo obětí velkého požáru Národního divadla, ve kterém v té době umělec dočasně zastával zaměstnání zaskakujícího šatnáře. (Zde nutno říct, že taky hodně kouřil, aby se v nevytápěném divadle zahřál). A pak už se autorovi, který stále někam pospíchal a nerad se opakoval, již nechtělo dílo tvořit znovu. Podle verze číslo tři vzal nedokončenou hru sebou na velkou polární expedici s tím, že se ji za dlouhých projasněných nocí vyplněných nekonečnou nudou pokusí dopsat. Bohužel ji však omylem spálil nosič Varel (Fryštenský) , který se snažil založit ohýnek, aby se zbídačení polárníci v třeskutém mrazu alespoň trochu ohřáli.
Posouzení, jestli jde skutečně o ztracenou a nalezenou hru Největšího Čecha, který byl pravděpodobně také největším národním buditelem (a jestli ne největším, tak druhým největším – prostě jedním z největších) patří samozřejmě osvědčenému badatelskému týmu, který je k pečlivému studiu archiválií a nejrůznějších pozůstatků z bohatého a plodného autorova života nejlépe kvalifikován.
