A co se dělalo po celá ta léta u nás a vůbec v celé Evropě?

Sankce, sankce, a ještě jednou sankce, pomalu to zní jak zaklínadlo od pohádkového čaroděje. Jen s tím rozdílem, že tohle není žádná pohádka.

Rusko evidentně již dávno pochopilo, že se nemůže spolehnout na vzájemně výhodnou spolupráci nejen se Spojenými státy, ale ani s Evropou, čili s tak zvaným anglosaským „světem“ vůbec. A tohle si Rusko s vysokou pravděpodobností uvědomilo prakticky v okamžiku, kdy USA a NATO začalo „humanitárně bombardovat“ Jugoslávii a Primakov nad Atlasntikem otočil letadlo zpět do Ruska místo do USA … nebylo o čem mluvit. A nejspíš právě proto „připravil Jelcin svoji pomstu“ a na scénu přišel nový muž – Putin.

Když začínaly první kroky importozaměňování (импортозамещения), spousta lidí se smálo a říkalo: „Tihle komici, oni chtějí NĚCO sami vyrábět? Leda tak chovat medvědy! Tohle dokážeme jenom my a nanejvýš Čína, které ale musíme ty technologie sami dodávat!“ Vzpomínáte si na velmi podobná vyjádření a postoje „civilizovaného světa“? Přesto Rusko stále hledalo cesty k vzájemně výhodné spolupráci s každou, byť jen trochu ochotnou zemí.

Ale stále se jednalo s Ruskem z pozice síly a s přezíráním a ignorováním jeho zájmů, stále se počítá jako pouhý surovinový ocásek „civilizovaného světa“. Nedbalo se ani na jeho zájmy bezpečnostní, NATO se jízlivě, výsměšně, škodolibě stále přibližovalo k hranicím Ruska (Pardon, to vlastně Rusko se plížilo stále blíže k základnám NATO), aby NATO mohlo případně provést čistě jen „preventivní“ vojenský úder s větší jistotou, pokud by to bylo potřeba. A nebo Rusko vůbec jednou pro vždy zničit. Takový postoj trvá ostatně dlouho a například samotná Anglie se vměšuje, mimo jiné i vraždami ruských carů, do záležitostí Ruska po celá staletí. Kromě jiného Anglie zprostředkovala zabití Rasputina.

Jako blesk z čistého nebe, v okamžiku, kdy si „vládci“ NATO mysleli, že zase jednou toho parchanta Rusko doběhli, proběhla operace pro připojení poloostrova Krym k Rusku. „Když to neuznáme, tak se to vlastně ani nestalo,“ takové bylo chování „vyspělého světa“ a následoval další výsměch, jako že kdo by v Rusku dokázal postavit za relativně krátkou dobu třeba most z Ruska na Krym, nebo tam dosáhnout na Krymu soběstačnosti i jen v té pitné vodě a elektrické energii. Ano, Rusko tam mělo celou řadu problémů a potíží, ale nevzdalo se. Když postavili Rusové most přes moře na Krym, některým klesla brada. Proudila tam tak nejen doprava, ale i voda i energie. Nám to přece malovali jen jako další čistě ruskou Potěmkinovu vesnici. Vlastně je to zajímavé, že reálný Potěmkin ve skutečnosti byl zcela jiným, než se nám ho – určitě pouhým nedopatřením – snaží vykreslovat. Svou Velitelku prakticky nikdy nepodváděl, a jeho význam pro tehdejší Rusko byl ohromný. Plánů na zničení mostu bylo jistě více než dost, ale ochrana mostu byla dosud důsledná.

Také se každý v „civilizovaném světě“ utěšoval tím, že ti Rusáci v ušankách přece nemohou vyprodukovat dostatek potravin ani pro sebe. Vždyť je tam pořád samá zima a všude běhají samí medvědi a potraviny tehdy dováželi ve velkém. A ejhle, najednou se z Ruska stal snad největší vývozce obilí na světě s obrovským podílem na světovém trhu. A samozřejmě to nebylo jenom o tom obilí, ale celkově ruské zemědělství rostlo a roste doslova před očima každým rokem jako houby po dešti.

„Oni si nedokážou zajistit nic ani v IT oblasti,“ křičeli další nebo i ti samí, to samé co o všem předchozím a dodávali anekdoty pro snahu Ruska vyrábět vlastní výpočetní techniku z vlastních zdrojů a vlastními silami. Ano, stále je tam mnoho úzkých míst, ale Rusko (i přes obří „snahu“ Čubajse, i proto „utekl“ teď do Turecka) představilo vlastní PC desky a procesory, ale stále není rozjeta výroba v náležitých množstvích. Ale kolik zemí na světě vlastně vůbec dokázalo vyvinout a vyrobit od nuly svůj vlastní procesor as navíc bez podpory zvenku? Vysmívali se „naši“ politici a ekonomové, že Rusko začalo u sebe prosazovat vlastní programové vybavení na základě toho přece zcela „nesmyslného“ Linuxu. Přechod je jen otázkou času a vyladění potřebných funkcí, ničeho jiného, a jiné potřebné programové vybavení si dokáží zajistit postupně sami, i přes mohutně vyhlašovaný úprk IT pracovníků z Ruska. Vždyť je mnohem lépe, když doma pracují ti, co chtějí skutečně dělat svou práci pro svou zem, než někdo, kdo myslí jen na peníze a jiné „požitky“ za každou cenu!

A to vše za neustálého „dozoru“ a překážení tomuto ze strany prozápadní části „ruské inteligence ruského národa“. Ta neustále hýkala nadšením při každém, jak se zdálo nezdaru nebo nesmyslném, jak se opět zdálo, chování ruských vlád.

Dmitrij Černyšenko, bývalý vicepremiér, řekl v těchto dnech během setkání kabinetu ministrů se zástupci IT průmyslu v Rusku, že „Samozřejmě máme vlastní servis pro záměnu importu dovozu a ministerstvo systematicky pracuje celé ty roky a ve všech kritických oblastech máme úroveň záměny dovozu … od 80 do 100 %“.

Od června 2015 (a začalo to ještě mnohem dříve, jen se prostě musí všechno pořádně připravit a domyslet), podle údajů „Uděláno u nás“ („Сделаноунас“) a dalších zdrojů, bylo realizováno více než 1596 velkých projektů záměny importu v Rusku! Kdo sledoval ruskou realitu v tu dobu pokud možno nezaujatým okem, viděl, že měsíc za měsícem jsou do provozu uváděny nové a nové provozy, které neustále snižovaly krůček za krůčkem kritickou závislost Ruska především na Západě po letech, kdy bylo právě Západem úmyslně vše rozvalováno a ničeno. Zároveň se také pomalu, ale jistě proměňují tváře ruských měst. Pokud je to pro vás možné a máte trochu čas, doporučuji virtuální procházku po současných ulicích ruských měst s pomocí specializovaných map.

Uvedu zde alespoň několik příkladů záměny importu a to prakticky bez zbytečného komentáře, protože se stačí prostě podívat na videa v odkazech i bez znalosti řeči. Náhodné příklady – jak to přišlo při vyhledávání a uvědomte si, že vše muselo být započato mnohem dříve:

Jen za květen 2021 bylo realizováno 11 projektů záměny importu

Výstavba obřího přístavu v Leningradské oblasti, ústí řeky Ust-Luga (prosinec 2019)
Nejbližší více či méně velké město je 50 km. St. Petersburg – 150 km. Zde je investováno 570 miliard rublů (jako 2,5 krymských mostů) s cílem vytvořit jedno z průmyslových center Ruska na tomto místě.)

Boom záměny importu! Za říjen 2019 bylo realizováno 9 projektů

Potichu a bez hluku! Za srpen (2020) bylo realizováno 18 projektů záměny importu

Technologický průlom. Rusko sofistikovaně obrozuje letecký průmysl (srpen 2021)

Jak pokračuje výstavba druhé etapy doků pro stavbu lodí komplexu Hvězda (Звезда) na Dálném Východě (únor 2022)

Konkurenti, třeste se! V Rusku začala výstavba obřího závodu na výrobu traktorů (duben 2020)

Made in RF. KEME HD (Výroba přesných obráběcích strojů, březen 2018)

A pokračovat se dá ještě opravdu velmi velmi dlouho v prakticky všech důležitých oblastech průmyslu a hospodářství … Další videa lze nalézt např. ZDE.

Přitom se vůbec nebavíme o pokroku v jaderné oblasti (např. výstavba „malých“ plovoucích místních zdrojů jaderné energie pro oživení a rozvoj dosud špatně energeticky zajištěných oblastí, nebo reaktory nového „typu“, který dokáže využít již jednou použité jaderné palivo).

Proto mohl ruský diplomatický představitel ve Švédsku s klidným svědomím říci nespisovně, že Rusko s..e na jejich sankce.

Kdysi měl prohlásit Gajdar (jeden z „otců“ přestavby v SSSR), že „Rusko nepotřebuje inženýry, ale „managery“. Jak je vidět, platí vždy právě opačný požadavek. Managerů, a povětšinou nafoukaných, domýšlivých, hloupých a namyšlených, je všude po světě víc než dost (velkou legraci si z nich dělal např. satirik Michail Zadornov), ale inženýrů se „zlatou“ hlavou i „zlatýma“ rukama je vždy a všude v každé době málo.

Ne, nejsem naivní, abych si myslel, že si zařídili náležitě všechno, ale projevili se ti, které lze nazvat skutečnými státníky své země, odvahu, vůli a snahu udělat vše pro posílení své země. Ano, sankce jim způsobí mnoho problémů, ale základ k překonání jejich následků Rusko dnes má, na rozdíl od počátku „slavných“ devadesátek, kdy vládl zločin, banditismus a korupce na každém rohu této tehdy velmi krutě zkoušené země. Dokonce se dnes u některých komentátorů a glosátorů uvádí i srovnání s tehdejší dobou, jen s tím rozdílem, že Rusko sice může prožít obdobné hospodářské potíže jako tehdy, ale že je na ně mnohem lépe politicky připraveno a že dnes lze tuto etapu projít správným způsobem vedoucím k nebývalému posílení jejich země a vlastně bez velkých ztrát.

A já se jenom ptám, kolik se toho analogicky za posledních deset, patnáct let postavilo například u nás (A vůbec za celých těch 32 let od „listopadu“?), kromě skladů a montoven? Určitě „velmi přínosných“. A kolik se toho postavilo v „naší“ Evropě vůbec? Nic velkého, či srovnatelného rozsahem si nevybavuji, možná se pletu a v té tolerantní atmosféře „našeho“ světa a naší doby se to jen „poztrácelo“ mezi jinými událostmi … jako nevýznamné, protože na to jsme přece hodně civilizovaní, nebo ne, abychom se zabývali „obyčejnou“ prací?

A to ani nemluvím o tom, že se zboží vyrobené kupříkladu v Číně opatřuje „tolerantním“ obalem s velkým nápisem např. „Made in Germany“ (dodej i mnohé další „civilizované“ země, kromě jiného i tu „naši“) (zde všechny uvozovky mají hanlivý a výsměšný nádech), někde „stranou“ je pak o hodně menší nápis Manufacturing in China, či jinde, a ve skutečnosti se tak podvádí zákazník? Tohle můžete uvidět i na vlastní oči i v „našich“ obchodech. Stačí se jen pozorně dívat.

Diví se pak někdo tomu, že i proto je pád takzvaného západního světa prakticky nevyhnutelný? I když nepochybně bude kolem sebe kopat jako zraněný kůň. Nebo si někdo myslí, že si to zboží vyrábějící země a suroviny dodávající země nechají trvale líbit a nechají se vykořisťovat různými překupníky? A sami dobře víte, kolik jich, takových překupníků, dobře živených příživníků a parazitů, je jenom u nás. Vychází z toho, že Evropa spolu s USA a jejich satelity jsou prostě jen příživníci na úkor „zbytku“ světa.

Myšlenka obnovení výroby na např. území USA (a i případně v Evropě i u „nás“), jejím přebíráním zpět z Číny i odjinud, narazí velmi rychle na to, že k tomu potřebujete dnes velmi kvalifikovanou a schopnou pracovní sílu (tady imigranti mnoho nepomohou), kvalitní řízení (ne ve smyslu managerismu „západního“ typu) a také zdroje, stroje, skutečnou vůli, dlouhodobé plány na rozvoj. A také kvalitní, netolerantní školství i skutečně fungující sociální vztahy, mnohem spravedlivější platy, což je jen „nejeden“ z kamenů úrazu nejen pro USA, ale i pro „nás“ „Evropany“. Nemluvě o České republice.

Tohle je totiž přesně to, co dnešní „elity“ západního světa absolutně nejsou schopny v žádném případě zajistit a navíc ani efektivně řídit. O nadnárodních společnostech ani nemluvě, ty totiž jen „dojí a dojí“ co můžou, ale o skutečnou budoucnost se nikdy a nikde nestarají. Jen o svá panděra.

Stanův komentář: Tak něco se v té Evropě přece jen postavilo, např. Finsko nedávno spustilo jadernou elektrárnu. Cituji: „Finsko dnes s dvanáctiletým zpožděním spustilo jaderný reaktor Olkiluoto 3. Jedná se o evropský tlakovodní reaktor EPR. S odvoláním na provozovatele elektrárny o tom informovala agentura AFP. Jde o pátý jaderný reaktor ve Finsku. V elektrárně Olkiluoto jsou dále dva takzvané varné reaktory a v elektrárně Loviisa dva reaktory typu VVER.“ Podotýkám, že projekt konsorcia Areva-Siemens měl stát 2 mld. euro, výsledná cena se odhaduje na 11 mld…

Na ruskou invazi na Ukrajinu budeme jen těžko hledat adekvátní odpověď v ekonomické oblasti, vypadá to, že oni jsou na rozdíl od nás připraveni…