Americká reakce v řezu a perspektivě

Spojené státy poskytly Rusku písemnou odpověď na jeho bezpečnostní návrhy, a stejně tak NATO. Reakci NATO však není třeba posuzovat samostatně. Je totožná s americkou odpovědí a nemohla být jiná, protože USA jsou páteří NATO.

USA požádaly, aby odpověď nebyla zveřejněna, ale ministr Blinken během tiskové konference nastínil hlavní body odpovědi. Na základě Blinkenových slov lze dokument rozdělit do tří částí:

  • USA nevidí pro ruské obavy žádný důvod a nepovažují je za oprávněné.
  • USA mají vlastní bezpečnostní obavy z Ruska, které jsou uvedeny v tomto dokumentu.
  • USA jsou nicméně ochotny jednat o všech otázkách a na všech úrovních a dokument uvádí oblasti, v nichž je podle Washingtonu spolupráce s Ruskem možná.

Malým (taktickým), ale významným vítězstvím ruské diplomacie je, že USA byly nuceny písemně odpovědět, ačkoli se k tomu zdráhaly. To je zatím z dobrých věcí vše. Myslím, že neochota Washingtonu zveřejnit tento dokument nemá nic společného s nějakými „tajemstvími“ nebo „ústupky“.

Dokumenty tohoto druhu jsou psány s předpokladem, že se jejich obsah stane velmi rychle známým. Sami Američané dali Kongresu na vědomí, že se o dopise dozvěděl, takže půl tisíce kongresmanů a senátorů + několik tisíc zaměstnanců jejich štábů a kongresového aparátu je úrodným polem pro úniky informací. Zejména s ohledem na skutečnost, že polovina kongresmanů je v opozici vůči administrativě a úniky mezinárodních dokumentů s následným obviněním z velezrady jsou standardní metodou amerického vnitřního boje.

Předpokládám, že snahu o utajení Američané alespoň oficiálně podnikají proto, aby snížili možnost informačního tlaku ze strany Ruska během jednání, která Washington přece jen očekává.

Proč musí Američané vyjednávat, i když o ničem vyjednávat nechtějí?

  1. Protože se stalo, že celý kolektivní Západ nedokázal zabránit ruské iniciativě (v NATO a EU existuje jasný rozkol ve vztahu k Rusku), Američané musí projevit „dobrou vůli“. Jednání mohou kdykoli ztroskotat, nemusí vést k žádnému konkrétnímu výsledku, ale USA musí svým spojencům ukázat, že usilují o mírové řešení a že za neúspěch procesu může Rusko.
  2. K obnovení jednoty Západu kolem sebe USA potřebují čas a alespoň virtuální vítězství. Washington se tak snaží získat čas na vyjednávání, které mohou Američané kdykoli zmařit, protože si ponechávají možnost rozsáhlé vojenské provokace na Ukrajině.
  3. Spojené státy se musí chopit informační agendy. Rusko je velmi úspěšným mírotvůrcem, i když tvrdým. Prosté odmítnutí mluvit škodí image a spojenci to nepochopí. USA hází míč na ruskou stranu a snaží se Moskvu donutit, aby si vybrala mezi souhlasem se zahájením z podstaty věci nesmyslných rozhovorů, v nichž se Američané budou snažit vyřešit své problémy, a „nekonstruktivním odmítnutím“ diskuse a hledáním kompromisu.

Faktem je, že americké protinávrhy formálně splňují všechny požadavky, které na ně kladl Sergej Lavrov. Jsou formulovány písemně a uvádějí, které konkrétní body ruských návrhů USA nevyhovují, a také návrhy otázek, které by Amerika chtěla řešit. Nestačí chápat, že se Američané na ničem dohodnout nechtějí. Je třeba umět o tom přesvědčit i Evropany. Vzhledem k americkému požadavku dokument nezveřejňovat, se navíc diskuse může opírat nikoli o jasné znění textu, ale o jeho slovní výklad, což USA otevírá široký manévrovací prostor.

Ve skutečnosti nikdo neočekával snadné řešení. Američané byli vždy obtížným partnerem pro vyjednávání. Navzdory prudkému poklesu kvality amerických politiků a diplomatů v posledních několika desetiletích má Washington stále k dispozici staletou tradici a poměrně kvalifikovaný personál. Zdánlivá lehkost, s jakou ruská diplomacie v posledních letech předstihla americkou, nesouvisí ani tak se slabostí samotných Američanů, jako spíše s vyšší úrovní ruské diplomacie.

Neměli bychom zapomínat, že v několika desetiletích, kdy ministerstvo zahraničí usnulo na vavřínech, sklízelo plody hegemonie a z diplomacie kompromisu se stala diplomacie pokynů, museli ruští diplomaté účinně hájit státní zájmy v podmínkách zjevné ruské slabosti a drtivé převahy protivníků ve všech oblastech a směrech. Právě v těchto obtížných podmínkách se talentovaní pracovníci zdokonalují v umění dosáhnout co nejlepšího výsledku i za těch nejnepříznivějších okolností.

Jaké má Rusko možnosti reakce? Existují tři hlavní možnosti, z nichž dvě podle mého názoru nejsou dobré (příliš snadno se kalkuluje, což znamená, že Američané na ně musí být připraveni) a jedna je poměrně účinná, pokud předpokládáme, že Rusko se svou tvrdostí snaží donutit USA, aby veřejně přiznaly a napravily změněný poměr sil na mezinárodní scéně v systému mezinárodních smluv. Moskva přitom vyvíjí tlak ve dvou hlavních směrech:

Jak přímo na USA, tak na jejich spojence, kteří představují slabý článek ve struktuře západních aliancí.

Dva extrémy jsou neúčinné:

  1. Prosté odmítnutí vyjednávání pod záminkou americké nekonstruktivnosti.
  2. Bezpodmínečný souhlas s jednáním navzdory americké nekonstruktivitě.

V obou případech Rusko vstupuje na cestu uzavřenou pro manévrování, na které lze předem vypočítat jeho další krok, protože existují pouze dva směry pohybu. Buď striktně dopředu, anebo přísně vzad (postupovat nebo ustupovat).

Tyto možnosti jsou velmi náročné na zdroje a dokonce i Američané, kteří se v dobách své hegemonie snažili rozdrtit jakoukoli opozici vůči své politice, aniž by mluvili, manévrovali nebo dělali kompromisy, zjistili, že ani absolutní silová převaha nepřináší vítězství, pokud je protivník dostatečně tvrdohlavý a zaujímá obranyschopnou pozici.

Mnohem slibnější se mi zdá pokračovat v práci směrem, který původně oznámilo ruské ministerstvo zahraničí. Tedy aniž by zcela přerušilo kontakty (vyměnilo s Američany obavy za obavy), jak slíbilo, aby Rusko prudce zvýšilo vojenský a technický tlak na Spojené státy a zejména nekonstruktivní západní země. Jak rádi říkají ve Washingtonu, „zvýšit cenu“ za jejich politiku a donutit je hledat kompromis, který nyní odmítají.

Samozřejmě je třeba mít na paměti, že výše zmíněná možnost rozsáhlé vojenské provokace na Ukrajině je stále v rukou Washingtonu.

Především však klesá schopnost USA zvládnout ukrajinskou krizi. Washington může provokaci zorganizovat, ale nemůže kontrolovat její průběh a výsledek. Proto je takový krok pro USA velmi riskantní, protože šance na výhru jsou malé a šance na prohru vysoké.

Za druhé, USA jsou vázány lhůtou pro čínskou scénu. Není náhodou, že vyhlásili bezprostřední ruský útok na Ukrajinu v období zimy a snaží se tento „útok“ zorganizovat. Do dubna, maximálně do května, potřebují Američané pevně připoutat Rusko k evropskému kolejišti (předpokládá se, že to může být provedeno válkou na Ukrajině a následným prudkým nárůstem ruské konfrontace s evropskými spojenci USA).

V ideálním případě by USA nasazením relativně malých sil na evropském válčišti (aby dodaly odvahu spojencům) a zorganizováním tvrdé konfrontace po vzoru krizí z dob studené války měly být schopny soustředit všechny své síly proti Číně a vyřešit čínský problém během příštího roku, poté by se znovu zapojily do jednání s Ruskem.

Plán je to dobrodružný, ale Američané nemají lepší. V ideálním případě, pokud by se podařilo dosáhnout plnohodnotné konfrontace mezi Ruskem a Evropou, by to zasadilo ránu i čínské strategii Jeden pás, jedna cesta, protože by nebylo třeba dláždit obchodní cesty do nepřátelské Evropy a dlouholeté úsilí Číny a Ruska by bylo, pokud ne zcela zničeno, tak by se alespoň několikanásobně, ne-li řádově, snížila jeho účinnost.

Rusko tak bude pokračovat ve strategii zvyšování nátlaku, aniž by přerušilo jednání, a dostane tak Spojené státy do svízelné situace. Na jedné straně bude Washington potřebovat jistotu v Evropě, aby mohl plánovat své akce na Dálném východě, kde USA se obávají, že během několika let postoupí Číně námořní převahu, načež nebude možné vyvinout na Peking vážný tlak a americký alianční systém v oblasti APAC se zhroutí.

Na druhou stranu ruský vojenský a technický tlak rychle zhorší celkovou pozici USA a jejich nejvěrnějších spojenců a ukrajinská provokace (již tak velmi riskantní) bude den ode dne efemérnější a pravděpodobněji se stane velkou prohrou.

Nicméně vzhledem k tomu, že USA doprovodily svou písemnou odpověď Rusku prohlášeními, že Moskva do konce února určitě zaútočí na Ukrajinu, je ve Washingtonu více než dost ochoty hrát si na válku, aby se varianta vážné vojenské krize ve východní Evropě s úplným zničením ukrajinské státnosti a možná i Moldavska v prvním důsledku nezdála zcela nepravděpodobná.

Zdroj: Ukraina.ru

Překlad: st.hroch 20220129

5 13 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
8 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
30. 1. 2022 11:15

Dost bolo partňjorov. Pruhy znamenají kriminál. Posedlost Pjakina horizontálními pruhy není nepodobná fascinaci emerického kravího chlapce, posedlého existencí Ruska. S kým má Rus jednat? S ochmatykou Bidetem, o němž sami emíci tvrdí , že je to senil, který nic nerozhoduje? A český ANAL i TIK konstatuje, že Bidet je slabý prezidentista. Malokreténský MIniSTER oborony pozval Šojgu do commowealthu způsobem, který připomínal kobereček. Osobně bych se s těmi hovady už vůbec nebavil, Rusům se divím. Kravímu chlapci spadlo u Číny stealth éro přímo do hlubin a počet vyprošťováků v místě daleko překročil nedělní piva po sobotních panácích. To je druhá zvadlá… Číst vice »

orinoko
orinoko
Reply to  orinoko
30. 1. 2022 12:24

Ještě něco dodám: Jednat můžete s těmi, kteří mají zájem se dohodnout. Nikoli s idioty. kteří vytvořili problém, jemuž sami nevidí konec, a požadují, aby ho někdo vyřešil na svůj úkor.
Neumím si představit, že by Rus šel do současných dějů, aniž by si promyslel VEŠKERÉ možné vývoje situace. Z toho důvodu vidím analytické bláboly dost kriticky. Ale Iscenka si vážím.

orinoko
orinoko
30. 1. 2022 12:10

Je to hrozný. V hospodě běží tenis a celá hospoda fandí Rusovi. Je to o nervy. Stoupá mi tlak, což není vůbec zapotřebí.

Botičky od Diora
Botičky od Diora
Reply to  orinoko
30. 1. 2022 14:36

Canada first!

comment image

A ty co sis myslel? :-)))))

orinoko
orinoko
30. 1. 2022 14:23

Napsal to blbec, co žil dlouho v emerice. Taková podivná existence. Nicméně měli bychom vědět: “ Doba je tezka pro US army, vetsina vojaku (vsech 20+++ pohlavi) ted trpi unvavou z boje, maji pro to dokonce nazev ktery jsem zapomel, ale z vietnamu se rikalo tem co zdrhli do Kanady “Draft dodgers” ,ti kteri to prezili a vratili se celi tak vetsinou skoncili s dusevnimi traumaty ve spitalech, oni i statecni Marinaci na Iwo Jima pak z toho meli bojove unavy a soky. Dokonce i pri posledni Nemecke proti operaci v 45 v Ardenach (nemci ji prosrali kdyz jim dosel benzin) byla spousta zajatych Amiku v nervovem soku. Vypada to ze… Číst vice »

Bety
Bety
30. 1. 2022 17:44

Všichni analytici mají plno nápadů a rad, ale žádnou odpovědnost.
Putin, Šojgu a Lavrov nedělají nic bez rozmyslu a bez přípravy.
Doufám, že ti nenažraní amíci šlápnou do pěkného lejna.

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
Reply to  Bety
30. 1. 2022 22:45

1. Alexej Puškov v pořadu Kulikova jasně, stručně, výstižně O dlouhodobém konfliktu RF se „Západem“ – který sahá daleko před r. 2000, kdy „Západ“ (a jelity USA především) už nečekaly posílení RF, kdy od počátku chtěli RF jako sluhu který jim bude odevzdávat svá bohatství… v r. 2014 při převratu na Ukrajině, návratu Krymu do RF nic nezačalo- vše jen dlouhodobě pokračuje… Pozice A. Puškova je velmi blízko pozici S. Lavrova – oficiální RF: jednat, ale NEUSTUPOVAT ZE SVÝCH HLAVNÍCH POŽADAVKŮ: – ZRUŠIT ZÁKLADNY, A ZRUŠIT JADERNÉ, ÚTOČNÉ ZBRANĚ NATO ve Vých. Evropě, trvale znemožnit další rozšiřování NATO… o dosavadních… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
Reply to  Martin (už bez taky m)
1. 2. 2022 12:08

Oprava:
v předchozím komentáři má být Tu-22M3M namísto chybně uvedeného Su-22MSM.

Last edited 5 měsíců před by Martin (už bez taky m)