Jsou ti Češi opravdu tací idioti, kteří zuřivě a nadšeně proti sobě válčí a zabíjejí se v cizích zájmech? Následující „humorné“ výňatky pocházejí z knihy Karla Richtera – Ve spárech bolševické revoluce (Naše vojsko, Praha 2019, str. 160). Jedná se o hrdinský boj československých legionářů za 1. světové války v zájmu ruské buržoazní Prozatímní vlády proti českým vojákům v řadách rakousko-uherské armády bojujícím za zájmy Rakousko-Uherské monarchie u Zborova:
„Když jsem se objevil nad zákopem,“ vzpomíná podporučík, strhávající vojáky svým bojovým elánem, „rakouský poddůstojník na mě namířil pušku. Měl jsem v ruce revolver a zasáhl jsem ho přímo do hlavy…ten untroficír, kterého jsem zastřelil, byl Čech. Jednoročák z Plzně…“
Jiní z československých vojáků zažili horší příhody. Augustin Machala s hloučkem spolubojovníků vběhl do rakouského zákopu jednotek 75. Jindřichohradeckého pěšího pluku složeného většinou z Čechů… Jen jeden se dal na útěk… Běžel dál, tak ho jeden z dobrovolců zasáhl výstřelem z pušky. Padl k zemi a nehýbal se. Střelec se šel ze zvědavosti na svou oběť podívat. S hrůzou zjistil, že mladý voják, kterého zastřelil, je jeho syn.
Kuchař sedmé roty už v tátovských letech si přál jít taky do útoku, nechtěl zůstat vzadu. V rakouských zákopech zajal svého syna. Jiný dobrovolník objevil mezi zajatci svého bratra. Další se sklonil k raněnému rakouskému vojákovi a s úlekem i užaslou radostí v něm poznal svého otce.
Ruští velitelé znechucení úpadkem morálky a rozkladem svých ruských jednotek byli uchváceni hrdinstvím a elánem Čechoslováků. Nadšen byl i ministr války Kerenskij.
„…hrdinský boj československých legionářů za 1. světové války…“. To určitě. Právě vzpoura těch „hrdinů“ byla katalyzátorem občanské války v Rusku, která stála miliony životů. Podle dnes křepčících havloidů méněcenných ruských životů. V „Písně Altajských partyzánů“ (1919) se zpívá: „… zlí Češi nás napadli, zapálili naši rodnou vesnici. Otec byl zabit v první bitvě, matka byla spálena zaživa v ohni. Sestra byla zajata, ale zůstal jsem sirotkem.“ Rok 1919! O sto let později, v roce 2019 Praha nepřevedla 57,5 tis. EUR na opravu a obnovu hrobů československých legionářů v Rusku. Důvodem je srdečná neochota místních obyvatel a ruských regionálních správ vidět památky… Číst vice »
Ty ruské články by to chtělo přeložit do češtiny, a nějak uveřejnit na OMu.
Podávám ponocnou ruku. Tohle vůbec není marné. A je to docela zábavné.
https://cs.bab.la
Dobrý nápad, souhlas, ale je to pracné a drahé. možná by stačil jen překlad tohoto věděckého článku z (pro mně určitě) důvěryhodného historického serveru aif.ru:
Jak Čechoslováci podněcovali občanskou válku v Rusku
https://aif.ru/society/history/myatezh_dlya_antanty_kak_chehoslovaki_razzhigali_grazhdanskuyu_voynu_v_rossii
Ten článek končí asi takhle:
„V roce 1999 však vlády Ruska a České republiky podepsaly dohodu, v jejímž rámci se předpokládá instalace desítek pomníků vojákům československého sboru na území Ruské federace. Památníky ne Ludvíkovi Svobodovi či Jaroslavovi Haškovi, ale těm, kterejch za jejich loupeže a vraždy proklínali stejně rudí i bílí.“
Já chystám pomník Luďku Sobotovi a atamanu Sirkovi. 😎
Zajímalo by mne, co je na tom pravdky, když moji prarodiče říkávali, že tatíček Masaryk nepustil legie do republiky, a že se musely dostat domů z druhé strany? Neví to třeba Botičky??
Také jsem o tom četl. Masaryk opustil svoje legionáře na Rusi v den svých 68. narozenin, čili 7. března 1918. Československé legie dobyly 30. května 1918 Penzu a Syzraň, 8. června Samaru, 23. června město Ufa, 25. července Jekatěrinburg a 6. srpna společně s bílými vojsky byla dobita Kazaň. Bolševici přišli o ruský zlatý poklad v hodnotě přes 650 milionů rublů, který měli v Kazani uložen. V Rusko nastal převrat utvořením diktatury bílého generála Kolčaka, podporovaného legionáři, v listopadu 1918 a rozmohl se znovu chaos. Pod sílícími údery Rudé armády se začala povolžská fronta hroutit. Ukázalo se, že sovětský režim byl silnější než,… Číst vice »
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky2/zpro1.htm
V článečku je zajímavý novotvar : natismus.
Používal jsem ho ve své knize Drang nach Osten, z roku 2000, například:
„Nyní, za třetí světové křižácké války, vstoupil fašismus do své
„drsnější fáze“. Vznikla jeho nejbrutálnější forma, natismus. Dogma
o neomylnosti papeže bylo rozšířeno ještě o dogma o neomylnosti NATO.
(…Nabízí se i otázka, jestli se USA neměly v jistý okamžik
přejmenovat na USSSA – United SS and SA.)“
S ohledem na aktuální nápravu jazyků jakožto dorozumívacích prostředků, kdy to vypadá , že Bílá velryba snad bude moci být jen Moby Dick / a tak podobně/ jsem se jinde zeptal, jak to bude s Bílým domem alias Bílou chýší, oficiálně White House/m/.
A nastalo veliké mlčení.
Všude se přistoupí na korektury , jen Bílá zemljanka zůstane bílou. Neumím si představit, že by se ten barák jmenoval Black House. To už raději Cvok House.