Pro to první platí: Aby mohl být obyčejný dluh definován mezi normálními lidmi navzájem, tak musí být znám dlužník a věřitel. Musí být také známa specifikace smlouvy o tom, kdo komu co půjčil a podmínky a okolnosti, jak a do kdy bude to, co bylo zapůjčeno, věřiteli vráceno. Bude-li to věc, tak vrácena věc v dohodnutém stavu a pokud peníze, tak pochopitelně – v dnešní epoše kapitalismu – jak a kdy budou ty peníze vráceny i s úrokem, který si věřitel vymyslel a dlužník slíbil akceptovat.
Představme si pro jednoduchost toto: Existuje tu jediný bankéř, což je např. vláda státu a existuje tu jen jediný občan jako jeho dlužník. Potom logika věci nám jednoznačně praví: Pokud bude smluveno občanovo úrokové zadlužení v penězích, pak při dluhu splácení – ty peníze úroku navíc od občana dlužníka musí být potom vytvořeny „ze vzduchu“. Proč?
Protože když např. za 100 tisíc Kč dluhu má být vráceno 110 tisíc Kč, tak je jasné, že těch 10 tisíc Kč jsou peníze, které předtím v dosahu dlužníka nikde fyzicky neexistovaly. Stejná logika přitom praví, že když si stát vytiskne peníze v hodnotě 100 Kč, pak jich má jen tolik, kolik si jich vytiskl a nic víc. Otázka tedy zní: Jsou tedy ti úrokoví bankéři a soukromí úrokoví půjčovatelé a finančníci blázni, anebo zloději a podvodníci?
No a co potom je ten dluh veřejný? Definice podle ekonomů zní: Je to státní dluh, tudíž např. dluh vlády a všech veřejných institucí (republikových, krajských, místních) vůči domácím a zahraničním subjektům. No dobrá… Vynechme proto pro jednoduchost ty „zahraniční subjekty“ předpokladem, že stát si ještě od nich nikdy nic nepůjčil a uvažme jako věřitele pouze ty tzv. „domácí subjekty“ a představme si je jako „nějaké lidi“, například bohaté podnikatele nebo občany, kteří si něco naspořili a pak to vládě půjčili tak, že si koupili nějaké Kalouskovy dluhopisy.
A nyní uvažme, že to, co si údajně stát (vláda a její národní banka) od nich „nějak“ takto půjčila, tak že jim to z titulu zákona může zase klidně ještě jednou uložit k zaplacení ve formě nařízených daní. Tak kdo potom bude ještě někomu něco dlužit? Logicky tedy – politikové státu sice budou dlužit občanovi dvakrát, ale fakticky nikdo nebude dlužit nikomu nic, protože stát by tam pak byl zároveň jak daňovým věřitelem tak i dvojitým dlužníkem. Dlužníkem, který je zároveň tiskař, majitel a vydavatel peněz a zároveň i vymahač peněz zákonných daní.
Peněz, které jsou totiž bez produktů reálné práce lidí (výroby zboží, pracovních výkonů a jejich dohodnutého ocenění) jen informacemi o nějakých představách nějakých tak zvaných ekonomů, kteří právě v rukách drží moc. A nemluvě už o výrobně neproduktivních novinářích, burzovních spekulantech, pojišťovácích, daňových poradcích, kontrolorech zubní hygieny, aktivistických neziskových příživnících a dalších profesionálních pobíračích dotací a grantů a slibovačích všeho možného. Lidí, kteří od těch druhých chtějí peníze jen za vymýšlení zákazů, příkazů dalších povinností a slibů virtuálních práv a svobod – zase jen svými řečmi.
Nu a aby to všechno nebylo ještě tak příliš složité, tak tu ještě vůbec nebyla uvážena skutečnost, že prý dnes už tomu státu nepatří ani ta jeho tzv. národní banka, protože ta je prý(?) ze zákona akciovou společností jakýchsi mně neznámých soukromých nadnárodních akcionářů … Anebo to všechno je jen fejk konspirátorů – a já se trapně mýlím? Kdo mi na to odpoví a nějak jasně prokáže, jak to vlastně je?
Na konci je tu proto otázka: Jsou snad všichni naši kapitalističtí ekonomové a finančníci dnešní doby poctivci, kteří se jen zbláznili, anebo jsou zloději a podvodníci? A nejsme snad náhodou my, ti ostatní lidé celoživotní obyčejné denní zaměstnanecké práce, jen naivní kocourkovští hlupáčci, kteří těm prvním tohle všechno věří a s důvěrou to podvodnické lhaní a řádění všech těch spekulantů poslušně přijímají, protože nemyslet pozitivně, to nám přece kazí zdraví? Nota bene právě nyní, v době pandemie jakýchsi neustále mutujících koronavirů, které může zastavit už jen to globální oteplení, což prý bude pro ty viry ale pěkně těžce smrtelné!
Stanův komentář: Zrovna nedávno mě napadlo, že se všichni zabývají dlužníky celosvětového astronomického dluhu, který mají vlády, firmy a domácnosti, ale nikdo se nezabývá tím, kdo jsou věřitelé toho astronomického dluhu. Zabývá se tím vůbec někdo, dá se ta informace někde dohledat?
S ohledem na současnou chvíli je to pro mě poněkud velmi vážné téma. Stran Stan: Mobilis in mobili … pohyblivý v pohyblivém. Virtuální čmrdlíky jsou v tzv. cenných papírech. Tam se nachází dokonce i zlato. Nejde o skutečné množství hotovosti, běží o důvěru, že nějaký ten dotyčný dokáže splácet svoje závazky. – To je politika. Je zatím dost velké množství zemí, které přikrývají důvěryhodnost finančního kolokvia. Nepracuje se s fakty, dnešní finanční systém pracuje na předpokladech. Směrem nahoru i směrem dolů. Před deseti lety se někdo zeptal – co je v těch sekuritizovaných papírech /byl to pel mel/. Nejisté bylo… Číst vice »
Dělové čluny dosloužily, nahradil je Covid. A divit se nemusíme, když víme kdo zaútočil. Pořád to ještě nevidíte? Tu finanční bublinu chrání ta „ušlechtilá“ America first, jinak končí.
Jen tak na okraj: Jako covid se všude na webu začíná šířit tzv. lajkování. – To je stejný úkaz jako čmrdlíky. Společnost se mění na mač Sparta – Slavie. Vůbec není podstatná úroveň hry, podstatné jsou emoce, dojmologie, antipatie či opak. Binární vnímání reality, které se obludé rádi účastní. K obsahu mají třeba celkem h@vno, co říci, ale názor můžou vyjádřit formou palce jako v římském Koloseu. Málokdo to asi vnímá, ale i to je znak úpadku. Ano, ne. Diskuse se nevede. Možná je to tlak GP stran reklamy , ale to nic nemění na tom, kam jsme dospěli. Mluvit… Číst vice »
Ona je internetová diskuse od začátku do konce úplná pitomost. Lidi nespojuje, ale rozděluje. Jinak by ji nevymysleli a nám nepodstrčili. Lidé jsou sobecky osamělí a nešťastní. Už nemají s kým by se pohádali, nebo si dali do držky. Každý sám ve své umrlčí cimře, čučí do internetových oken, a čeká až zemře. Například moje desetiletí trvající pokusy o lokální diskusní občanská fóra, zcela selhaly. Občané se obvykle fyzicky nechtějí nijak závazně a uvědoměle stýkat, spolčovat se, vést spolky, vybírat příspěvky a provozovat spolky. Pokud se nejedná o alkohol, fotbal, nastrčené fízly, stínově dotovanou činnost apod. Kdyby nám estébáci neuspořádali… Číst vice »
Podepisuju, to jsme my čížci. My se zásadně nevměšujeme ani do svých vlastních záležitostí, ale světově máme přehled. Právě jsme šlápli do psího exkrementu, což je přesně ten důvod, proč koukat kolem sebe. Komunitní život není mrtev všude, hodně se třeba tuží dobrovolní hasiči, ochotníci stran divadla apod., ale to není pro každého. Mám nějakou povědomost o věci tady u nás. Na webu se kdysi tříbily názory. Dneska je názor PALEC. Jak to dělají ti, co jej mají amputovaný, je mi záhada. Otřesný je dneska covidův babismus. Prymoula je spasitel! Ten to zachrání. Ale jen do doby, než bábám sáhne… Číst vice »
Je to nástroj. A otázkou je, komu ten nástroj bude sloužit. Někdo ho používá díky megadatům jako odečet zpětné vazby na své řídicí kroky, na to, aby věděl, jak má korigovat své řízení, aby dosáhl svých cílů. To je to, co si musíme uvědomovat i my. Na druhou stranu to ovšem je i náš nástroj, kterým mu dokonce i těmi palci nahoru a dolů můžeme dát najevo: „Tak pitomí ještě nejsme, nehodláme se nechat vést tvým kozlem na porážku, budeš muset přitvrdit, jestli nás chceš dostat tam, kde nás chceš mít.“ No a jakmile se začne přitvrzovat, začne i pravda… Číst vice »
Kdo jsou věřitelé toho astronomického dluhu? To je velice snadná otázka. Těm dluhům věříme my, hloupacatí občané, kteří je splácíme. Nic jiného si nedokážeme představit. Říkáme tomu finanční svoboda, svoboda vůbec a demokracie. Velice rádi je splácíme, než abychom se sdružovali a pomáhali si navzájem, raději bohatým predátorům splácíme dluhy, které oni dluží nám.
Jen taková technická, předpokládám, že pět hvězdiček, je nejvyšší hodnocení? Abych něco nezvrtala. Dala jsem pět :-) a doufám, že to tak je dobře.
Vstane Hitler z hrobu a křičí na lidstvo: „Vy líní a zbabělí parchanti! Dlužíte mi historickou výhru v 2.světové válce!“ A to lidstvo – ne a ne, mu ten dluh uznat. Ergo kladívko, aby dluh existoval, musí být prokázána a uznána jeho existence. Ke slovnímu prokazování se používá propaganda a k právnímu vynucování se použivá „prokazovací“ násilí. K neuznání se naopak používá nezájem a ještě větší násilí v dispoziční záloze.
Ano, dluh má jeden zásadní parametr – pravděpodobnost splacení a možnost jeho vymožení. Tedy není dobré mít jakýkoliv dluhový vztah (ať jako věřitel nrbo dlužník) ani s králem ani s chuďasem. U obou je velmi malá šance na slacení či vymožení. Obecně je dluh cesta do otroctvi – a tak to bývalo doslova. Tuším, že v Římě to museli zrušit, neboť to dosáhlo rozměru vedoucímu k rozpadu společnosti. Jediný dobrý dluh je půjčka na dobrou investici. Pak ani ty procenta navíc nejsou vytvořena ze vzduchu, ale mohou vzniknout (třeba) prodejem vypěstovaných jablek. Ještě přijatelná je investice do vlastního bydlení formou… Číst vice »