Co všechno nás ovládá – první priorita řízení

První priorita, světonázorová, je také, možná i vhodněji, nazývána metodologickou. Téměř každý člověk má nějaký ten svůj souhrn postupů a metod, které mu pomáhají řešit problémy. Jak zjistit, co je dobré a co zlé, co má dělat a co ne. S tím souvisí i systém hodnot a jejich žebříček, uspořádání podle priorit. Také, pokud se už rozhodne něco udělat, tak jak na to. Mnohé z těchto metod jsou do nás doslova implementovány už v dětství a děláme z nich vývody prakticky neuvědoměle. Například polévku jíme lžící a pro hlavní chod používáme obvykle nůž a vidličku, v podstatě bez přemýšlení. Někteří se cítí celý den nesví, pokud si ráno nevyčistí chrup.

Kdysi se život většiny lidí po staletí neměnil. Děd žil na vesnici a oral, otec také a rovněž syn. Pravidla byla dána. Novoty byly přijímány pomalu a s nedůvěrou. Dnes je situace jiná.

Seznam priorit řízení

1. Světonázorová

2. Chronologická

3. Ideologická

4. Ekonomická

5. Genocidní

6. Silová

Samozřejmě, výše uvedené návyky, které se nám snaží vštípit rodiče a to na různých prioritách, nejsou těmi nejpodstatnějšími, ale pozor, jsou součástí kultury a mají také své místo ve formování osobnosti a jejího názoru na svět. V euroatlantickém prostoru má zakořeněnou tradici Desatero. Dnes už ne tak úspěšné, mnohá přikázání pomíjíme, ale že zlodějna, smilnění a zabíjení jsou špatné, to vám řekne skoro každý. Co se realizace týče – to je jiná, moc tohoto paradigmatu není absolutní a zdaleka není taková, jak bývala.

Názory, které držíme, si mohou i protiřečit a někdy ani vzdělanější na to nepříjdou. Například na Ukrajině máme téměř 100 % věřících a většina, pokud mohu soudit, věří opravdu hluboce. Ale zajímavé, nějak jim nepříjde jako zlo, když někdo veřejně skanduje „Zabijte Moskaly!“. Paradox, že? Vcelku běžný, historie válek to jasně dokazuje. Tady jde o Slovany proti Slovanům, lidé, kteří by měli nejsnadněji najít společný jazyk. Ale někdo zasáhl a velmi úspěšně lidi rozeštval. Jiné případy, kdy bojovali třeba křestané proti křestanům, nemusíme hledat daleko.

Hledání pravdy, sestavování žebříčku hodnot, je kardinálním problémem celého lidstva. A právě proto je zde mnoho možností, jak naučit člověka vnímat realitu prediktora, místo té skutečné. Pokud bude někdo vnímat realitu policejní práce podle thrillerů, práci lékařů podle seriálů nebo sex podle pornofilmů, těžko se dobere k poznání skutečnosti. Pokud si necháme vnocovat názory hochštaplerů pomocí složenek s výší podílu na státním dluhu a strašit řeckým scénářem nebo ruskou hrozbou, také nedojdeme daleko. Začneme se chovat podle alternativní reality, kterou nám někdo vnutil.

Jaké to má konce, vidíme na výsledcích barevných revolucí. Zpitomělý dav, vraždění, rozpad státních struktur, chaos, kdy si nikdo není jist životem, neřku-li majetkem, návrat do středověku.

Ještě něco na závěr. Změnit názory člověka na život je velmi obtížné a zabere to velmi dlouhou dobu. Otočit názor celého společenství lidí ještě mnohem déle. U lidí starších padesáti let je téměř nemožné změnit názory na svět a zavedené hodnoty. Proto manipulátoři pracují hlavně s mladými. Ve školství v tomto směru bylo a je něco hodně špatně. Je to náhoda?

Peníze a blahobyt. Člověk ve skutečnosti nepotřebuje mnoho a my v západní civilizaci (netvrdím, že úplně všichni) dostáváme mnohem více, než skutečně potřebujeme. Jen žijeme v představě, že bez toho či onoho se nedá přežít a prostě to musíme mít, je to tudíž základní lidská potřeba. Je velice těžké to změnit.