Dokument: Byli jsme šokování průběhem pietní akce

Reklama


Otevřený dopis z 23. 3. 2015

V Praze dne 23.3.2015

Nejen k předběžným závěrům šetření ve věci „pietního“ shromáždění na Albertově dne 17. 11. 2014

Házení vajíček a rajčat na prezidenta republiky, jeho hrubou až vulgární dehonestaci, nepovažujeme za výraz participace na věcech veřejných a pasivní kontroly členů občanské společnosti a také ani nepovažujeme za výraz svobody projevu.

I.

Když jsme viděli dne 17. listopadu 2014 průběh „pietní akce“ na Albertově, mnozí z nás byli šokováni. ČT pak odvysílala zpravodajství i z dalších protiprezidentských demonstrací z téhož dne.

Očekávali jsme, že mluvčí některého z orgánů činných v trestním řízení nás prostřednictvím ČT bude informovat o zahájení řízení v předmětné záležitosti a o jeho průběhu, ale nestalo se tak, ač mluvčí různých složek Policie ČR se běžně vyjadřují kde k čemu. I ČT mlčela, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Proto jsme podali podnět k zahájení trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu výtržnictví neznámými pachateli.

Začátkem března jsme se, po konaném šetření, dozvěděli, že ke spáchání trestného činu v souvislosti s pietní vzpomínkou na Albertově dne 17. 11. 2014 nedošlo. Již dříve nás Obvodní ředitelství Policie ČR, místní oddělení Nové Město, Vyšehradská 1711/20 informovalo, že jednání pachatelů bylo kvalifikováno jako přestupky proti občanskému soužití a bylo oznámeno věcně a místně příslušnému orgánu k projednání, a to Úřadu městské části Praha 2, nám Míru, Praha 2.

Z dopisu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2015 citujeme: „Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že každý názor, stanovisko nebo kritika jsou zásadně přípustnými, a případné omezení této svobody je proto výjimkou, kterou je nutno interpretovat velmi restriktivně. Svoboda projevu se přitom v zájmu plurality, tolerance a otevřenosti jakožto základních atributů demokratické společnosti nevztahuje pouze na informace či myšlenky příznivě přijímané, považované za neškodné či bezvýznamné, ale vztahuje se i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují. Ještě vyšší ochrana je pak podle Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva poskytována tzv. občanskému projevu, tedy projevu, který sleduje veřejný zájem a prostřednictvím kterého se jednotlivci vyjadřují o otázkách dotýkající se věcí veřejných. Věcí veřejnou je pak nepochybně i způsob výkonu funkce prezidenta republiky, jeho veřejné vystupování a jím sdělované názory. Při kritice prezidenta republiky a jeho projevů tak platí ústavní presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní, jelikož danou kritiku je třeba považovat za výraz participace na věcech veřejných a pasivní kontroly členů občanské společnosti.

Tato konstrukce přitom také vychází z předpokladu, že osoby veřejně známé, zvláště pak politici, vstupují do veřejného prostoru dobrovolně a musí být proto připraveny přijímat nejen pozitivní reakce na svou činnost. Tyto osoby ostatně mají snazší přístup k mediím a jiným způsobům šíření svých názorů a v zájmu demokratické kontroly jejich činnosti a umožnění šíření i jiných názorů je nutno připustit v zásadě jakékoli nenásilné reakce na ně ze strany veřejnosti.

V neposlední řadě je pak třeba zohlednit, že záleží především na těchto veřejně známých a aktivních osobnostech, které jsou do značné míry svým vlastním chováním příkladem a vzorem široké veřejnosti, jakou kulturu veřejných projevů a výměny názorů svým jednáním nastaví.

Posuzovaným jednáním účastníků shromáždění nedošlo k reálnému ohrožení tělesné integrity prezidenta republiky ani jiných osob. Nebylo navíc zjištěno nic, co by svědčilo o úmyslu účastníků takového následku dosáhnout.“

Jsme samozřejmě také stoupenci svobody projevů občanů. Víme však také, že tato svoboda je omezena zákonem. Za svobodu projevu, jak jsme přesvědčeni, však nelze v žádném případě považovat házení rajčat a vajíček na ústavní činitele, zvláště pak na prezidenta republiky. Že prezident nebyl zasažen některými na ně házenými předměty, je zásluhou členů jeho ochranky. Naopak je zřejmé, že „pietisté“ na Albertově se snažili prezidenta zasáhnout. Pokud by se jim to podařilo, mohlo dojít shodou okolností např. i ke zranění oka. Můžeme i říci, že jen náhodou k tomu nedošlo.

Pokud bychom za výraz svobody projevu považovali i takové chování účastníků shromáždění, které mění charakter oznámené akce, pak bychom mohli podstatně redukovat ustanovení zákona o právu shromažďovacím. Poněvadž jsou, vzhledem k velmi širokému chápání svobody projevu, nadbytečná. O charakteru shromáždění by rozhodovali jeho účastníci svým konkrétním chováním v dané době a na daném místě.

II.

Ostatně položme si otázku, která s uvedeným velmi úzce souvisí. Jak je možné, že z pietního shromáždění na Albertově se stala agresivní protiprezidentská demonstrace. Jsme přesvědčeni, že především proto, že náležitě nezasáhl svolavatel, jímž byla Univerzita Karlova, jejím zmocněncem pak rektor UK, pan prof. T. Zima, DrSc., např. i prostřednictvím svého pořadatelského sboru, a což je zvlášť významné, že nezasáhla příslušná složka Policie ČR z Prahy II. Podle našeho názoru došlo v uvedených případech nejen k porušení zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Na jedné straně dochází příslušnými orgány téměř k absolutizaci svobody projevu, ale o hrubé zanedbání práva na informace, které též zakotvuje Listina základních práv a svobod, žádný z orgánů jakoby nejevil žádný zájem. Ten nezájem je až tak velký, že zasahuje i zpravodajství ČT. Ač stížnost jsme adresovali i Radě ČT již 12. 2. 2015, dosud jsme nedostali odpověď.

III.

Pokud jde o organizovanost zejména protiprezidentského vystoupení na Albertově, píše OSZ pro Prahu 2 ve svém dopisu ze dne 5. 3. 2014 následující: „Nic nenasvědčuje tomu, že by jednání podezřelých bylo součástí jakéhokoli širšího organizovaného spiknutí… Při posuzování možné organizovanosti jednání je třeba zohlednit také skutečnost, že v době permanentního mobilního připojení značné části populace k počítačové síti Internet a prakticky nepřetržité elektronické komunikace prostřednictvím této sítě (zvláště u mladých lidí) je okamžité sladění postupu i se zcela neznámými lidmi či jen inspirace plány či myšlenkami jiných osob a bezprostřední přizpůsobení vlastních postojů a projevů samozřejmým a každodenním jevem. Z pouhého hromadného vyjádření shodného názoru ani ze sladění nástrojů vyjádření určitého postoje v této situaci nelze dovodit žádnou skutečnou hlubší organizovanost, dělbu úkolů či dokonce jednotné řízení. Takové jednání, ač může navenek působit jako organizované či společně plánované, bývá pouhým projevem nápodoby či inspirace bez jakékoli skutečné vnitřní struktury nebo trvání. Žádné z Vámi uváděných ani jinak zjištěných skutečností nenasvědčují tomu, že by tomu v tomto případě bylo jinak. Nic na tom nemění ani skutečnost, že vejce a jiné předměty (např. červené karty) byly na místo přineseny pravděpodobně s předem daným cílem a že se výzvy k vyjádření nesouhlasu s některými postoji či výroky prezidenta republiky objevily na počítačové síti Internet již před 17. 11. 2014.“

Na internetu jsme však na Svobodném fóru v článku „Bojkotujme bojkot a protestujme proti protestům“, ze dne 20. 3. 2015, jehož autorem je Pavel Šafr, našli následující věty: „Naše skupina, kterou tvoří mimo jiné organizátoři listopadových protestů proti Miloši Zemanovi, se nepasuje do role jediného řídícího centra, ale chce iniciovat oblastní koordinační skupiny a chce nabídnout lidem informace a metody „protestu proti protestům“ proruských extremistů a vyjádření podpory našim americkým spojencům.“ Článek je ukončen dalším:

„Schůzky se zúčastnili: Martin Přikryl a Ondřej Puczok – Podhradí (Červené karty), Jakub Pitron – Noviny České, Tomas Peszynski – Pražský Majdan, John Bok – spolek Šalamoun, Robert Pecka – Vítání americké armády a Pavel Šafr za Svobodné fórum.

K akci se připojil Klub na obranu demokracie (předseda Bohumil Doležal).

Koordinaci s dalšími iniciativami a poskytování informací si vzal na starost Jakub Pitron, mail: iakub.pitron@qmail.com.“

I když citace dopisu o organizovanosti pietní akce na Albertově se zdá celkově přijatelná, najednou se objeví článek, kde se určití lidé jmenovitě hlásí nejen k organizování akce na Albertově, ale i k dalším protestním listopadovým akcím proti Zemanovi. A mezi nimi je i pan Martin Přikryl, jehož jméno jsme uváděli v jednom z našich podání. V popisu práce tohoto pána jsou i určité výrazně proamerické aktivity.

A tak organizátoři organizují další a další akce. Jednu z nich v současnosti organizuje „Podhradí“, vzniklé sjednocením protizemanovských skupin, které usiluje, aby Senát se zabýval otázkou možné velezrady prezidenta M. Zemana. Takže hon na prezidenta republiky, jak vyplývá z uvedeného, pokračuje, je organizovaný a zřejmě nabývá, alespoň viditelně, vhodnější formy.

Takže vzniká otázka, zda orgány činné v trestním řízení vezmou v úvahu i výše uvedené přiznání k organizování protiprezidentských aktivit v listopadu 2014 a zda vezmou v úvahu další jejich možnou eskalaci, která může být zdůvodněna zejména tzv. proruskými stanovisky pana prezidenta.

IV.

Shodou okolností v současnosti pronikají do médií informace, že kolona amerických vozidel s vojáky se bude přesunovat po našich silnicích. Již v prvním takovém sdělení nás upoutalo tvrzení, že házení vajíček a rajčat na americké vojáky je trestným činem výtržnictví. Pachatelé tohoto činu mohou být, jak říkají média, potrestání až dvěma roky odnětí svobody a v případě organizované akce až na tři roky.

Takže srovnávejme! Pachatelé, kteří házeli na prezidenta rajčata a vajíčka na Albertově, se dopustili, jak jsme byli informování, přestupku proti občanskému soužití. Pachatelé, kteří příp. obdobně napadnou americké vojáky, se však dopustí trestného činu výtržnictví. Pokud by jen k jediné takové právní kvalifikaci jednání došlo, pak platí, že američtí vojáci u nás jsou právem chráněni více než prezident republiky.

Není jistě ani přehlédnutelné, že prezident republiky není jen vojákem či armádním důstojníkem, ale podle Ústavy ČR je vrchním velitelem ozbrojených sil (ČI. 63 odst. (1), písm. b). Jistě i v USA podléhají vojáci a důstojníci jinému ochrannému režimu, něž kterému se těší prezident Spojených států. Těžko si můžeme představit, co by se v USA stalo občanovi či občanům, kteří by na prezidenta házeli rajčata a vajíčka. Je otázkou, zda by ten první, který by vztáhl ruku k hodu, vůbec něco ještě stačil hodit. A Amerika, jak víme, stanovuje, možná že by bylo přesnější říci, že stanovovala, standardy demokracie a svobody. Proč potom by prezident měl být u nás otloukánkem?

Dobře si všimněme, co všechno Vojenská policie a Policie ČR dělá, aby ochránila projíždějící americké vojáky před různými formami „svobody projevu“ občanů. Vymýšlí i náhradní trasy pro konvoj. Občané jsou hlasitě varování a je jim vyhrožováno i desetiletými tresty odnětí svobody za napadnutí vojáků. Skutečně starostlivá péče. Když ji srovnáme s tím, jakou pozornost věnovala Policie ČR pietní akci na Albertově 17. 11. 2014, přestože zřejmě byla informována o možnostech ostrých protiprezidentských protestů, a jednalo se nejen o bezpečnost prezidenta M. Zemana, ale dalších čtyř hlav států, pak opět dojdeme k závěru, že albertovská akce byla z hlediska bezpečnosti a zajištění pořádku zcela zanedbána. A ptáme se opět proč? Jistě souhlasíte s námi, že je jistě celá řada dalších otázek, které bychom měli vznést a žádat na ně odpověď.

Pokud politici musí strpět nejen pozitivní reakce na svou činnost, právě proto, že jsou politiky, pak z druhé strany můžeme tvrdit, že vojáci, kteří se dali na vojnu dobrovolně, mohou také očekávat a musí strpět i házení vajíčky a rajčaty tím spíše. Jsou dokonce cvičení, jak se chovat v konfliktních a bojových situacích a jak jejich těžkostem čelit. Náš prezident takový výcvik nemá. Dosud jsme si mysleli, že je zcela nadbytečný, ale jak je vidět, je to otázkou. Vojáci by proto však měli toto „tuto formu vyjádření svobody projevu“ snést bez dalšího. Samozřejmě, že takovéto případné akce našich občanů proti nim by byly našimi příslušnými orgány projednány jako přestupky.

V.

Občané republiky mají právo na informace. Měli by je dostat. Nejen z médií, ale také od mluvčích orgánů činných v trestním řízení. Ty opět, alespoň zatím, drží bobříka mlčení. Měly by však promluvit a uvést to obrovské strašení občanů vysokými tresty, pokud napadnou americké vojáky, na pravou míru. A to i v případě, že by měly potvrdit, že házení rajčat a vajíček na Američany je pouhým přestupkem, nikoliv trestným činem.

Ještě si připamatujme výše uvedený článek pana Pavla Šafra. Jeho následující věty jsou zajímavé: „Občanští aktivisté, kteří podporují západní směřování České republiky a spojenectví se Spojenými státy a dalšími zeměmi Severoatlantické aliance, došli při schůzce k několika závěrům:

-V místech, kudy bude projíždět konvoj americké armády a kde bude také hrozit riziko ostudných akcí proruských extremistů, vzniknou záchytné body, které nazýváme „czechpointy“, po vzoru armádních checkpointů. Tam se budou sdružovat čeští příznivci americké armády s transparenty na podporu spojenců…“

Jistě není bez zajímavosti, že pan Marek Přikryl opět organizuje akce na podporu spojenectví se Spojenými stáry a NATO a mluví o proruských extrémistech. Jaké další akce budou pokračovat? Na Ukrajině se také svého času mluvilo o proruských extrémistech.

Dávejme stejný důraz na svobodu projevu jako na právo na informace. Pokud jednu ze svobod viditelně upřednostníme, dojde časem, jak jsme přesvědčeni, k nezbytné deformaci demokratických základů naší společnosti.

VI.

Pokud široký výklad svobody projevu či jiné důvody znemožní právně účinnou ochranu republiky a jejích ústavních činitelů, zejména prezidenta republiky, pak se domníváme, že orgány státu, které mají právo zákonodárné iniciativy, budou bez dalšího konečně plnit své povinnosti.

Domníváme se, že výše uvedené zvlášť významné vztahy je možné ochránit novelou trestního zákona nebo přijetím zákona na ochranu republiky, který jsme měli již v době první Československé republiky.

V současnosti vstupujeme do složitějšího a bouřlivějšího období, v němž dosavadní relativní klid ohrožují nastupující sociální konflikty a především probíhající občanská válka na Ukrajině, která postupně nabývá širší rozsah zapojováním nových subjektů, ať již přímo či nepřímo, do probíhajících bojů. Uvedené nesporné skutečnosti bychom měli odrazit i do našeho právního řádu.

VII.

Víme, že nejsme zde pro to, abychom určovali, zda došlo k trestnému činu, či nikoliv. Takovéto právo jsme si nikdy neosobovali. K tomu jsou orgány činné v trestním řízení. Přesto se však můžeme domnívat i nadále, a také tak využívat práva na svobodu projevu, že ke spáchání trestných činů na Albertově došlo, že „pietní“ akce byla pouze jedním z článků celého procesu protiprezidentských aktivit, které neskončily, ale dále pokračují.

Ing. Pavel Rejf, CSc. JUDr. Ogňan Tuleškov

www.ceskenarodnilisty.cz

http://www.conematevedet.cz/Index.htm

https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170

Přejít do diskuze k článku 10 komentářů