Poslanci Evropského parlamentu (EP) dostávají každý měsíc plat kolem 200 tisíc korun čistého. K tomu mají nárok na cestovní náhrady, denní příspěvek, příspěvek na všeobecné výdaje, náhrady za zdravotní péči a na vybavení kanceláře ve výši dalších, odhadem, 200 tisíc korun čistého měsíčně. Navíc poslanci EP ještě mají nárok na speciální starobní důchod poté, co dovrší věk 63 let. Kverulant.org se pokouší zjistit, kolik přesně dostávají čeští poslanci a jak často za to chodí do práce, a proto podal k Evropskému parlamentu žádost o informace. Ten jeho žádost zamítl. Prý by to bylo v rozporu s ochranou osobních údajů poslanců. Proti tomuto postupu Kverulant podal odvolání. I to bylo zamítnuto a Kverulant proto chystá žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Kverulanta tak čeká dlouhá a nákladná bitva. Prosíme pomozte nám zaplatit náklady na právníky finanční podporou našeho úsilí.
Evropský parlament má 705 poslanců, z nichž Česko zastupuje 21 poslanců. Poslanci jsou voleni přímým způsobem a na pětileté funkční období.
Příští volby do Evropského parlamentu se budou konat od 6. do 9. června 2024. Poslanci, kteří se do EP už znovu nedostanou, budou mít nárok na odchodné ve výši jednoho měsíčního platu za každý rok mandátu. Typický poslanec tak dostane po pěti letech na odchodnou zlatý padák ve výši asi 1,2 milionu korun.
Plat poslanců
Podle jednotného statutu poslanců Evropského parlamentu, který je v platnosti od července 2009, pobírají všichni poslanci EP stejný plat. Je stanoven na 38,5 % základního platu soudce Soudního dvora Evropské unie. Podle informací EP činil od nového roku 2023 hrubý měsíční plat poslanců téměř 10 tisíc euro měsíčně, tedy něco málo přes 245 tisíc korun. Po zaplacení unijní daně a příspěvků na sociální zabezpečení je to 191 tisíc čistého měsíčně.
Je velmi pravděpodobné, že poslanci, kteří se nechají zvolit do mnoha výborů a podvýborů, za to, podobně jako poslanci českého parlamentu, berou další nemalé peníze.
Cestovní náhrady
Poslanci EP mají nárok na cestovní výdaje. Po předložení potvrzení o zaplacení je jim proplacena skutečná cena jízdenky nutné k dopravě na jednání, a to do výše ceny letenky business třídy, železniční jízdenky první třídy nebo 23,32 korun za kilometr jízdy automobilem. Jako bonus dostávají poslanci ještě paušální příspěvek podle vzdálenosti a délky trvání cesty určený k pokrytí dalších nákladů spojených s cestou. Kolik tento příspěvek činí, se Kverulantovi nepodařilo zjistit. U činností vykonávaných mimo vlastní zemi mohou být poslancům proplaceny cestovní výdaje, ubytování a související výdaje, a to až do maximální výše přibližně 115 tisíc korun ročně.
Příspěvek na všeobecné výdaje
Tento paušální příspěvek je určen na pronájem kanceláře, telefon, předplatné, reprezentativní činnosti, počítače a telefony, pořádání konferencí a výstav. Příspěvek se snižuje na polovinu, jestliže se poslanec v jednom parlamentním roce (září až srpen) bez řádného odůvodnění nezúčastní poloviny plenárních zasedání. V roce 2021 byla výše měsíčního příspěvku €4778. To je za měsíc 118 tisíc korun.
Cestovní náhrady a příspěvek na výdaje činí 163 měsíčně
Kverulant zjistil, že v roce 2022 bylo 21 českým europoslancům vyplaceno na cestovních náhradách a příspěvcích na všeobecné výdaje celkem více než 41 milionů korun. To je na jednoho poslance ročně v průměru téměř 2 miliony korun ročně a 163 tisíc korun. Rozdíly mezi jednotlivými poslanci jsou však značné. Poslanec či poslankyně, která vyčerpala nejvíce si za rok 2023 přišel či přišla na 3,2 milionu korun. Naopak osoba, která čerpala nejméně si přišla „jen“ na milion. Totožnost poslanců Kverulantovi není známá. Evropský parlament ji Kverulantovi odmítl poskytnout, ale o tom podrobněji až dále v tomto textu.
Denní příspěvek
Mimo to EP vyplácí paušální denní příspěvek ve výši €338, tedy asi 8300 korun, na úhradu ubytování a s ním spojených nákladů za každý den, kdy je poslanec EP v Bruselu nebo Štrasburku. Při schůzích konaných mimo EU činí příspěvek €169, tedy asi 4200 korun a ještě je zde refundace nákladů na hotel. K tomu, aby poslanec tyto peníze dostal, stačí jen ráno podepsat prezenční listinu a pak odejít. Že se něco takového děje, dokazuje kauza bývalého komunistického poslance Miroslava Ransdorfa.
Komunista Ransdorf byl v roce 2013 reportérem nizozemské televize Geen Stilj TV nařčen ze zneužívání poslaneckých náhrad. Podle reportéra Toma Staala přišel Ransdorf do budovy Evropského parlamentu jen na dobu několika minut tak, aby podepsal prezenční listinu, díky čemuž by měl nárok na denní poslaneckou náhradu. Tehdy ve výši 300 euro. Europoslanec reportéra odstrčil a odmítl odpovídat na jeho otázky. Sám pak později odmítl, že by zneužíval poslanecké diety: „Ten den jsem cestoval devět hodin, abych stihl odpolední konferenci o perspektivách levice. Poté jsem pracoval v kanceláři. Až večer v půl sedmé jsem se šel zapsat na prezenční listinu a chtěl odejít, ale před budovou se na mě vrhli novináři.“
V rámci objektivity dodejme, že v současné době se denní příspěvek ve výši 8300 korun snižuje na polovinu, pokud poslanec zmešká více než polovinu jmenovitých hlasování ve dny, kdy se koná hlasování na plenárním zasedání, a to i v případě, že byl přítomen a podepsal prezenční listinu.
Výdaje na zdravotní péči
Poslanci EP mají nárok na náhradu dvou třetin svých léčebných výloh.
Vybavení kanceláře a služební auta v Bruselu i ve Štrasburku
Parlament poskytuje poslancům EP zařízené kanceláře jak v Bruselu, tak ve Štrasburku. Poslanci EP mohou v obou městech používat pro služební účely služební vozy Parlamentu.
Důchod již v 63 letech
Práce evropského poslance je jistě natolik vyčerpávající, že do důchodu nemůže odejít tak pozdě jako běžný smrtelník. A tak členové EP ještě mají nárok na speciální starobní důchod poté, co dovrší věk 63 let. Jeho výše tvoří 3,5 % platu za každý celý rok ve funkci. Poslanec po pěti letech v EP může po svých 63. narozeninách počítat s měsíčním důchodem ve výši 43 tisíc korun. Náklady na tyto důchody jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie. Výplata českého důchodu z rozpočtu ČR tím samozřejmě není naprosto dotčena.
Tajné poslanecké náhrady
Kverulant odhaduje, že měsíčně dostává každý jeden poslanec Evropského parlamentu cca 200 tisíc korun čistého. Kolik přesně činily poslanecké náhrady vyplacené jednotlivým poslancům, není snadné zjistit.
V roce 2015 skupina novinářů ze zemí EU požadovala po Evropském parlamentu, aby zveřejnil, jak europoslanci utrácejí své peníze na náhrady. Parlament tehdy novinářům nevyhověl, přestože například Parlament ČR tyto údaje v souladu s českým zákonem 106/1999 o svobodném přístupu k informacím běžně zveřejňuje. A tak se žurnalisté obrátili na Soudní dvůr EU v Lucemburku. Ten však v roce 2018 jejich žalobu zamítl. Při zveřejnění dokumentů o náhradách by podle soudu mohla být ohrožena bezpečnost osobních dat.
Podle předmětného rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. září 2018, Psara a další versus Evropský parlament navíc novináři jako žalobci dostatečně nedoložili, že jsou pro ně požadované dokumenty nezbytné. Podle soudu prý není dostatečným důvodem provádění veřejné kontroly politiků: „V projednávaných věcech žalobci k prokázání nezbytnosti předání dotčených údajů zajisté odkázali na různé cíle sledované v jejich žádostech o přístup k dokumentům, a sice jednak umožnit veřejnost i ověřit přiměřenost nákladů, které poslanci Parlamentu vynaložili v rámci výkonu svého mandátu, a jednak zajistit právo veřejnosti na informace a transparentnost. V tomto ohledu je třeba bez dalšího dovodit, že jelikož je jejich formulace příliš široká a obecná, nemohou tyto cíle samy o sobě prokázat nezbytnost předání dotčených osobních údajů.“ Jak by však prokázání takové „prokázání nezbytnosti“ mělo vypadat již rozsudek neuvádí. Kverulant se obává, že takové prokázání je pravděpodobně záměrně nemožné.
V rámci objektivity je však třeba uvést, že žádosti evropských novinářů o informace byly dosti maximalistické. Žádali o poskytnutí kopií spisů, zpráv a dalších relevantních dokumentů, které podrobně popisují, jakým způsobem poslanci utratili své příspěvky na cestovní výdaje, denní příspěvky a příspěvky na všeobecné výdaje. Dále požadovali kopie dokumentů, jež uvádí částky, které byly europoslancům vyplaceny z titulu výdajů na parlamentní asistenci. A konečně novináři také žádali o přehled pohybů na bankovních účtech europoslanců, které byly používány pro výplatu příspěvků na všeobecné výdaje.
Kverulantova žádost o informace
Není pochyb o tom, že rozhodnutí Soudního dvora EU nastavilo nebezpečný precedens a dále prohloubilo nedůvěru, kterou mnozí k evropským institucím cítí. Veřejnost má mít právo vědět, za co jí zvolení zástupci utrácejí její peníze. Veřejnost má mít právo kontrolovat politiky, zda už nejsou rozežraní přespříliš. O tom, že je tato kontrola nutná, svědčí výše popsaná kauza komunisty Ransdorfa. Proto Kverulant v listopadu 2023 podal k Evropskému parlamentu svoji žádost o informace, kterou se dožaduje přesného vyčíslení vyplacených poslaneckých náhrad všem českým poslancům od počátku jejich mandátu v roce 2019.
Dále Kverulant požádal o přehled účasti poslanců na hlasování od počátku 9. období EP, tedy od roku 2019. Iniciativa Europarlament přehledně sice zmapovala podíl hlasovacích dní v roce 2022, na kterých byli poslanci nepřítomni, ale není to podíl jednotlivých hlasování, na kterých europoslanci absentovali, a není to přehled za celé volební období, tedy od roku 2019. Navíc Iniciativa Europarlament přehledně je placena skupinou Greens/EFA, která zahrnuje zelené, pirátské, nezávislé poslance EP, poslance EP zastupující národy a menšiny bez státní příslušnosti, a tak je třeba jejich zjištění raději ověřit.
Obstrukce Evropského parlamentu
Několik dnů po odeslání žádosti o informace přišla Kverulantovi od Evropského parlamentu zamítavá odpověď. Informace, o které žádá, jsou prý chráněnými osobními údaji, a pokud Kverulant neprokáže „nezbytnost předání údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu“, nic nedostane. Kverulant s takovým vyřízením žádosti naprosto nesouhlasí a podal proti němu stížnost.
Ve své stížnosti namítá, že ochrana osobních údajů není ani v Evropské unii bezbřehá. Pokud by tomu tak bylo, pak by nemohly být zveřejňovány jakékoliv údaje. Například o tom, jak konkrétní poslanci EP hlasovali v jednotlivých případech. To by byl jistě stav naprosto neslučitelný se základními principy zastupitelské demokracie.
Navíc u politiků je ochrana osobnostních práv nižší než u osob, které veřejně známé nejsou. Důvodů tohoto principu je několik. Například se tím podporuje veřejná diskuse o veřejných věcech a svobodné utváření názorů. Osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba známá bude pod drobnohledem veřejnosti.
Požadavek EP, aby Kverulant prokázal, že hájí veřejný zájem, se jeví jako obstrukce, která ho má odradit od zjišťování, za co jsou ve velkém utráceny peníze daňových poplatníků. Kverulant hned v úvodu své žádosti o informace uvedl že „je obecně prospěšnou společností, jež se v rámci své činnosti zaměřuje především na prosazování veřejného zájmu v oblasti hospodaření s veřejnými statky a na dohled nad dodržováním zákonných, demokratických a hospodárných principů při správě státu a územních samospráv“. Evropský parlament si tak mohl a měl ověřit, zda Kverulant.org je vskutku zapsán v příslušném rejstříku obecně prospěšných společností. Pokud by tak úředníci EP učinili, zjistili by, že se tak stalo již před 14 lety, a to 23. července 2009. Prohlídkou internetových stránek Kverulanta by pak zjistili, že od svého založení v létě 2009 do současnosti Kverulant pracoval na více než 100 kauzách ve veřejném zájmu. Těch dokončených je více než 65 a na více než 35 se stále pracuje.
Závěrem své stížnosti Kverulant znovu apeloval na EP, aby požadované informace poskytl, protože veřejnost má mít právo vědět, jak jeho volení zástupci pracují a za co utrácejí její peníze. Veřejnost má právo kontrolovat politiky.
Zamítnutí Kverulantovi žádosti o informace a odvolání
Nejprve bylo Kverulantovi doručeno vyrozumění o prodloužení lhůty, které parlament na posouzení jeho žádosti potřeboval a den před Štědrým dnem 2023 pak zamítnutí jeho žádosti. Obsah zamítnutí lze shrnout takto: „To, co chcete, jsou osobní údaje týkající se europoslanců a ty vám nedáme, protože jste neprokázali, že je potřebujete a že se zabýváte kontrolou politiků už od roku 2009 nás nezajímá.“
Kverulant se s tímto arogantním porušování práva veřejnosti na informace odmítl smířit a 5. ledna proti zamítnutí žádosti o informace podal odvolání. Den před uplynutím předepsané lhůty na rozhodnutí o odvolání, tedy 25. ledna 2024, sdělil EP Kverulantovi, že na vyřízení bude potřebovat další tři týdny protože měl moc práce a zimní prázdniny: „Vzhledem k velké pracovní zátěži v období po zimních dnech uzavření Parlamentu a vzhledem k tomu, že naše konzultace trvají déle, než se očekávalo, musí Parlament výjimečně prodloužit lhůtu stanovenou v čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 o dalších 15 pracovních dnů v souladu s čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení, aby mohl odpovědět na Vaši žádost.“
Definitivní zamítnuté Kverulantova odvolání a příprava soudní žaloby
Ve čtvrtek 22. února 2024 bylo Kverulantovi doručeno definitivní zamítnutí jeho odvolání proti neposkytnutí informací o platech a náhradách europoslanců. Místopředseda Evropského parlamentu Roberts Zile se znovu vymlouvá na ochranu osobních údajů a dodává, že veřejná kontrola prostřednictvím watchdogové organizace jako Kverulant není nutná protože „mzdy a příspěvky vyplácené poslancům kontroluje interní a externí auditor Parlamentu“.
Prosba o podporu
Kverulant se s takovým papalášským ignorováním principů veřejné kontroly politiků odmítá smířit a chystá žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Kverulanta tak čeká dlouhá a nákladná bitva. Kverulant usvědčuje věrolomné politiky a rozežrané úředníky už od roku 2009. Usvědčujte je s námi finanční podporou našeho úsilí.
Po dlouhé době nejspíše udělám jednorázovou výjimku.
Žasnu, jak neuvěřitelně rychle se usazují neuvěřitelné kraviny v alternative, jak každý drží hubu, a jak dotyční sami neuvadeji věci na pravou míru. Nesměl bych je znát osobně, abych nevěděl, která bije.
Netýká se Kverulanta a OM.
Covid zrouti jsou dneska zase OK a lockdown jakoby nikdy nebyl. To je ta rovná páteř mnohé alternativy.
A netýká se Vidlaka!
Včera jsem se dozvěděl, že zemřel kamarád – čerstvý důchodce – rakovina.
Jiný znamy, notoricky zdravý člověk (v dobré víře 3 tečky), bojuje už rok a půl s „něčím“ co už mělo asi 5 netradičních diagnòz a 2 operace, a jde to s ním od deseti k pěti.
Jistě funguje klasický omyl, jako ve válkách, vidina „přeživších“ které zná každý … a „o mrtvich se nemluví“.
S tím se musí vyrovnat rodina.
Covid zmizel, ať žijí fuckciny! Dneska kdekdo z verozvestu pandemie říká: nevědělo se, co to vyvede. Hmm, a já mám několikanásobně ověřeno, že se do nemocnic vozila kdejaka banalita a rovnou na plicní i se zácpou, protože to bylo dobře placeno na vyšší pokyn. Doba občana Babaka… vždy všemu se ochotně podvolit jako prvotřídní idiot. V této době selhala spousta hrdinů, o nichž se nově tvoří treba informační pole, že dělali něco, co nedělali, neb to neuměli. Třeba drobnost, ale systémová úchylka, ze které se už bude čerpat na veky. Vidlak a jeho covid minela je výjimka, která se nejspíše… Číst vice »
https://www.youtube.com/watch?v=yXqE1QT75QA
Kverulant je záhadou. Trefuje případy systémového zla a snaží se je ( u téhož systému ) žalovat. Za peníze bohatých sponzorů, včetně Sorose… Tím je stručně popsán vzorec té záhady. Nebo ještě polopatičtěji : Kverulant existuje, protože současný systém, režim, prokazatelně nemá „samočistící“ schopnost. Zlo mu, ve skutečnosti, nevadí. Proto je celý boj s korupcí ( stejně jako boj policie s kriminalitou nebo „reforma školství“ ) jedna velká, páchnoucí maškaráda, jejímž cílem není zlepšení. A už vůbec ne citelné tresty viníkům stavu. Jen občas, dekorativně, aby to tak nebilo do očí, se trošku postihnou drobní škůdci ( a to ještě… Číst vice »
Za poslední desetiletí se podařilo zdiskreditovat řadu pojmů: soudruh, pravda, láska ,elita, svoboda…
(doplňte další).
Nenávist zůstává beze změny.
Až se z ovcí stanou vlci , to bude pravá nenavist.
Iščenko – o satelitních státech a jejich elitàch. Jsme prostě normální a normální bude i to co přijde.
(jedinou výhradu màm pro divné slovo označující satelitní státy)
https://www.novarepublika.cz/2024/02/rozkol-evropy-na-troskach-ukrajiny
Áno,takí sme! Pre Rusov to nie je žiadna novinka a o „limitrofoch“(V moderných dejinách sa týmto slovom označovali provincie, ktoré sa na konci prvej svetovej vojny , počas občianskej vojny v Rusku odtrhli od Ruskej ríše , čím vytvorili akýsi pás alebo sanitárny kordón oddeľujúci sovietske Rusko od zvyšku Európy počas medzivojnového obdobia) písal už F.M.Dostojevskij v 19.storočí cit. „Rusko nikdy nezažije a nikdy nezažilo takých nenávistníkov, závistlivcov, ohováračov, ba dokonca zjavných nepriateľov, ako všetky tieto slovanské kmene, len čo ich Rusko oslobodí a Európa odsúhlasí uznať ich oslobodenými! A nech mi neodporujú, nič nenamietajú a nekričia na mňa, že… Číst vice »
Re peter
Děkuji za doplnění. Se slovem „limitrochy“ jsem dosud nesetkal.
Jen mě ještě tak napadlo, jestli to opakované přeběhlictví není nějaký způsob snahy přežít – neupadnout do definitivního trvalého začlenění do té či oné mocnosti.
Nicméně by to šlo určitě dělat kultivovanějším a méně sebedestruktivním způsobem.
To rozhodně. Jenže česka cocotlina má smůlu na vrcholné idioty v konkrétní praxi a idiotske VOLIcstvo, neschopné byť jen minimalnich korektur směrem k výkonným idiotum. Jen mlátit pantem, v tom nemáme ve světě konkurenci. On už ten korekční rozdíl je nápadný. U nás se někde sejít, a mlátit pantem 2 hodiny o tomtéž. Jinde mluví krátce a dají se do pohybu. Obzvlášť nápadné to bylo v době covid lockdownu. Praha, Vídeň,
Mám jen jednu drobnou poznámku. Ta výměna elit u „limitrofů“ má často i tu podobu, že nové elity jsou spřízněné s těmi starými. Příklad: Jeden brácha kolaboruje se současnou mocí, druhý je disident, který je nachystán pro případ změny mocenské konstelace. A pak už záleží na míře krvavosti převratu, jak moc to ten první odskáče, a jak moc ten druhý může pro toho prvního při a po převratu udělat.
U impérií to funguje jinak, tam se při změně elit často mocensky či dokonce fyzicky likvidují celé rodiny a klany.
To je to … never ending story českého amrdola.
Stačí jen trochu trávičky magických slev.
Tedy Írán je spíše impériuim. Když byl odejit Mohamed Reza Pahlavi, vrátil se z pařížského exilu Ajatolláh Chomejní . Obchodní kontrakty, sjednané za Pahlavího zůstaly v platnosti.Lidé, kiteří se odtamtud vraceli z pracovních pobytů do Československa popisovali organizovanost celého procesu i na nejnižší úrovni. Pouliční demonstrace pro Pahlaviho přešla ulicemi, zakročila armáda střelnými zbraněmi, mrtvoly shrnuty buldozery a odvezeny, hasiči spláchli krev z ulic a ještě téhož dne už by nikdo nepoznal, že nějaká demonstrace byla.
Výše všech příjmů euoposlanců celkem = korumpování „zástupců lidu“.