Fauna – Flora 5 : 0

Kobylky My lidé jsme samozřejmě v kategorii fauna, a to, že jsme se přemnožili, je politicky nekorektní prohlášení. Někdo říká, že jsme jako kobylky.


Nevěřím na báje o staré moudrosti a vědění, věřím kladení přesných otázek a odpovědí potvrzené praxí.

Program BBC Radio 4 uvádí v programu  The infinite monkey cage  o ohni od Briana Coxe zajímavou souvislost vývoje života na naší planetě a ohně. Jde o přítomnost kyslíku v atmosféře Země. Tedy že obsah kyslíku na Zemi vznikl životem.

Víme, kdo a co je schopen kyslík “vyrábět” , dokonce víme, jaké prvky ve vodě a další podmínky musí existovat pro tuto výrobu, psali jsme o tom ZDE.

V programu se diskutuje o procesu hoření jako o chemické reakci, kdy předměty vystavené zápalné teplotě zplynují a za přítomnosti kyslíku hoří. Toto je známo školákům základního stupně. Osvěžit si to můžete v „Chemické historii svíce“ od Michaela Faradaye:

Konstatování, že něco může hořet až v horním patře evoluce s dostatečným obsahem kyslíku v atmosféře, je všek jiné kafe. A což potom ovládnutí ohně našimi předchůdci. Já osobně mám rád teorii, že jsme to jako “lidé” odkoukali od zvířat, tedy od ptáků v Austrálii, kteří umí rozšiřovat samovolně vzniklý oheň. Oni, ti ptáci, roznášejí hořící větvičky do míst, kde ví, že se oheň ujme a vyžene schované drobné živočichy. Samozřejmě vymlouvat se na ty ptáky je na místě, když předstíráme, že současné katastrofální požáry jsou přirozené.

Umění ovládat oheň, tedy naučit se ho nejen používat a udržovat, ale i zažíhat, je začátek naší civilizace. Oheň je souputník našeho lidského rozšíření od rovníku na sever, do chladných a ještě chladnějších pásem. Jsme s ním po dlouhou dobu, asi 1,2 milionu let. Podstatný vývoj našeho mozku nastal vlivem tepelně zpracované potravy. Žaludek plný kalorické potravy, kterou oheň změnil do lépe stravitelné formy, nám dal čas, kdy jsme nemuseli být ve střehu před dalšími predátory. Tepelné zpracování masa mělo také nemalý vliv na obsah patogenů v potravě.

Na tomto neuvěřitelném videu připisuje Paul Stames houbě Amadou, česky Troudnatci kopytovitému (lat. Fomes fomentarius) funkci hlavního pomocníka základní potřeby našich předků – rozdělat oheň.

Pozoruhodným důkazem je objev 5,000 let staré mumie Ötziho, jehož cestovní vybavení přes Alpy zahrnovalo soubor nástrojů na rozdělání ohně. Kromě pazourku a pyritu, jejichž křesáním dělal jiskry, měl Otzi houbu Amadou, která sloužila jako troud, tedy něco, co chytne od jiskry.

Někdo by mohl argumentovat, že zde je ten příklad zapomenuté staré moudrosti. Že toto je moudrost předků, kterou jsme pohřbili s nimi. Ano, pozapoměli jsme návod, který v současnosti nepotřebujeme. Pozapoměli jsme, přestože je to jen 200 let od doby, kdy Johny Walker zahájil výrobu svých zápalek, dále zlepšovaných Gustavem Pashem a dalšími a dalšími. Odložili jsme znalost tohoto způsobu zažehnutí ohně na smetiště paměti. Jenom ti, kdo četli v mládí knihy typu “Dva divoši “ Ernesta T. Setona nebo byli skauty a zkoušeli rozdělávání ohně pomocí tření dřívek, ví, jak složitý by byl život bez zapalovače. Jenom excentrici si pořídí ocílku místo slušného plynového nebo benzinového zapalovače. Až mezi námi nebudou kuřáci se sirkami a zapalovači, naše vědomost, jak rozdělat oheň bude pryč. Ale uložili jsme tuto prastarou znalost do jména houby a v mnoha knihách si prastaré zkušenosti můžeme osvěžit a v praxi vyzkoušet.

Ano, na spoutu věcí jsme zapoměli. O to více pozornosti si zasluhují knihy, knihovny, internet, Wikipedie, Gigapedie a dostupnost vědění v nich obsažené. Měli bychom si uvědomit, že tyto poznatky jsou majetkem všech. Chtít patentovat křesadlo v době atomových zbraní se může zdát humorné, ale přesto se čas od času někdo pokusí získat copyright na bibli, nebo koupit sluneční záření dopadající na Zemi. Takové pokusy se zdají být naivní. Ale nejsou. Zavedení daně ze solárních panelů na střeše, jak se to pokouší zavést v Portoriku ve snaze prosadit energii z plynu, je již v pokročilém stádiu.

Z archeologie víme, že začátky ovládání ohně se datují před 120 000 lety v Africe a asi před 20 000 lety v Evropě. Nevíme přesně, kdy a jak se prolínal pokrok v zažíhání ohně a objev postupu výroby dřevného uhlí, ale Joe Schwarcz, PhD se domnívá, že jde o simultánní zkušenosti. Uvádí, že první uplatnění dřevného uhlí mimo pálení je zaznamenané někdy kolem roku 30 000 př.n.l jako jeskyní kresba uhlem. Já jsem také našel uhlíky po táboráku, který jsme pro průtrž mračen ukončili dříve (rozdrtil jsem je a přidal na kompost, protože nejsem umělec). Kolem roku 4000 př.n.l přišel monumentální objev, pravděpodobně náhodou, když kus rudy upadl do ohně z dřevěného uhlí a začal vytékat kov. Když se přirozeně se vyskytující rudy mědi, zinku a oxidů cínu zahřívají na hořícím dřevném uhlí, uhlík odstraní kyslík a zanechá někde dole čistý kov.

Takže od začátku. Z ráje jsme nebyli vyhnáni, protože Adam kecal s bohem a neměl čas hlídat Evu, aby nekecala s hadem. Ta báje o Adamovi a Evě využívá zbytky paměti na doby, kdy jídla bylo dost a pár jedinců se mohlo bavit a vymýšlet gesta na dorozumění, když zrovna neutíkali před predátory nebo je nemlátili starými kostmi. Viz Kubrick. Kde jinde, než kdesi v Africe, medem a strdím oplývající. A tam někde v ráji se najednou začal měnit poměr mezi faunou a florou. Nechme na chvíli stranou, jestli odlesnění vzniklo pokusy lidí zvládnout oheň, výrobou dřevného uhlí nebo dalšími faktory, nezávislými na explozi populace a jejími účinky. Je však jasné, že změny způsobu života byly drastické. Nevíme, odkud je písek na Sahaře, který ubíjí poslední oázy života, ale víme, že kdysi to byly zelené, plodné a životu nakloněné rostlinné říše.

Vzpomínám na jednu historku, kdy přírodovědec studoval životní cyklus malých slimáků, žijících pod kameny s živcem, někde na Sahaře. Když oplotil prostor několika čtverečných metrů, najednou se tam objevil život. Flora. Než vědec dokončil svoji práci, byl vyzván domorodci, aby opustil zemi. Důtklivě. Tak jako roztomilé zelené pahorky anglické s bílými skvrnami ovcí jsou ve skutečnosti přežvýkaná pastviska z původních lesů plných života v dokonalé balanci mezi faunou a florou, tak spousta míst bez vegetace je znak pouze přemnožené fauny. Na rozdíl od mnoha druhů zvířat však člověk není schopen udržet ten minimální pokryv florou. Jsme skutečně blíže kobylkám bez instinktu sebezáchovy.

Po ovládnutím ohně jsme mohli začít se světlem. Původ umělého světla sahá do roku 500 př.n.l, kdy bambusové trubky přiváděly zemní plyn od sopek do ulic starověké Číny. Později Římané osvětlili přední části svých domů olejovými lampami a měli speciální služebníky, kteří s nimi manipulovali. Dřevěné uhlí dlouho zůstalo prostředkem k tavení kovů a skla, později, kolem 9. století nějaký alchymista v Číně smíchal dřevné uhlí se sírou a dusičnanem k výrobě ohňostrojů a jiných. Naše západní hodnoty to později použily s mušketami a olovem. Slovo “zastřelený” dostalo jiný význam. My lidé jsme samozřejmě v kategorii fauna, a to, že jsme se přemnožili, je politicky nekorektní prohlášení. Někdo říká, že jsme jako kobylky.

Někdo jiný nás přirovnává k bakteriím. To, že floru pokořujeme vypalováním, omezováním rozmanitosti, vykořisťováním na každém kroku je evidentní, tak jako je evidentní, že takový směr civilizace je neústrojný, předurčený k zániku. Před zánikem stojíme, před ničím jiným. Protože již teď jsme v situaci, kdy si nejen řežeme větev na které sedíme, ale podřezáváme doslova poslední strom. Tak, jak jsme to udělali na Velikonočních ostrovech. Proto jedním z našich kroků k záchraně musí být zpřístupnění všech informací o současném stavu společnosti, Země a současného výzkumu na celosvětové úrovni. Zpřístupnění z AI systému, který nebude informace cenzurovat podle věku, pohlaví a původu tazatele a privilegií zkoumatelů. Ze systému, který odbourá privilegia bohatých na informace, ve společnosti, která pochopí, že myšlenky jsou nás všech a spadají do výsledků celosvětové dělby práce.

Ne zbytečně Noam Chomský připomíná úspěšnou akci očkování proti dětské obrně, kdy byly odstraněny překážky patentů, financování výzkumů a zavedeno celoplošné očkování. A samozřejmě nejen to. Musíme začít svobodně mluvit a myslet o zvládnutí populační exploze. Musíme analyzovat a diskutovat o čínském experimentu politiky jednoho dítěte, hrozbě totální urbanizace Země a s tím spojené problémy výživy a kvality života.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Převzato z e-republika.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Gatta
Gatta
24. 4. 2020 8:01

Článek je dobrý a jeho zveřejnění chvályhodné, ale …. O těchto problémech jsem poprvé slyšél asi tak všesté třídě na ZDŠ. Hodně se o tom tehdy mluvilo. Pak bylo několik desetiletí ticho (jen a divná Čína zavedla režim jednoho dítěte) a vesele se vytvářely zisky a pozvolna, později čím dál rychleji, globalizovalo. OSN, všechny mezinárodní organizace i vědecké kapocity věhlasných univerzit mlčely, nebo nebyly schopny nic ovlivnit. Problěmu se ujali aktivisté – což způsobilo mnoho rozruchu, ale ničemu to moc nepomohlo. Někdo by mohl vidět řešení ve spojení typu „Greta + EU“ , ale to mi připomíná jen název jednoho… Číst vice »