Finsko se v lednu pustí do radikálního experimentu. Bude první zemí, která poskytne dvěma tisícům nezaměstnaným občanům základní měsíční příjem ve výši 560 eur (zhruba 15 tisíc korun). Vláda si od tohoto kroku slibuje zjednodušení byrokracie, snížení chudoby a zvýšení zaměstnanosti.
Takzvaný všeobecný základní příjem by mohl v budoucnu nahradit složitý systém dávek nejen ve Finsku, ale i v dalších zemích. Ve Finsku novinku prosazuje centristický premiér a bývalý podnikatel Juha Sipilä. Státní sociální pojišťovna Kela po roce posoudí, zda se experiment rozšíří.
Severská země se zatím stala první laboratoří pro tento experiment, kde se systém zkouší na celostátní úrovni. Dva tisíce náhodně vybraných lidí získá bez dalších podmínek a administrativního ověřování nárok na základní příjem. Dotyční nemusejí prokazovat ani to, že si aktivně shánějí práci. Příjem 560 eur bude stejný pro všechny bez ohledu na to, kolik si vydělávali v předchozím zaměstnání.
Účastníci experimentu první dávku obdrží 9. ledna, poslední v prosinci 2018. Zaručený příjem nemají možnost odmítnout. Lidem i úřadům by měl nový systém ulehčit i od administrativy a příjemcům dát více času na hledání práce. Finská vláda bude zkoumat, zda systém lidi motivuje k hledání práce více než současný systém. „Prvotní cíl experimentu se základním příjem je namířen na podporu zaměstnanosti,“ uvedlo finské ministerstvo sociálních věcí a zdraví, které by podle výsledků dvouletého pokusu mohlo reformovat systém sociálního zabezpečení.
„Elity si uvědomují, že nerovnosti jsou politicky nebezpečné,“ věří Guy Standing, spoluzakladatel organizace Světová síť základního příjmu (BIEN), který v této věci provádí výzkum na Londýnské univerzitě.
Švýcarská vláda podobnou myšlenku loni v červnu odmítla. V případě této země se však uvažovalo o mnohem štědřejším základním příjmu kolem 2500 švýcarských franků, tedy v přepočtu zhruba 54 tisíc korun měsíčně. Ten by podle některých názorů mohl motivaci k hledání práce naopak brzdit.
Základní příjem ve Finsku nebude zdaleka tak štědrý. Pomohl by zejména chudším. Základní dávka v nezaměstnanosti dosahuje u bezdětného člověka 697 eur a po následném zdanění je trochu nižší než zamýšlený všeobecný základní příjem. S přivýdělkem se navíc současná dávka v nezaměstnanosti ponižuje.
Co je garantovaný příjem
Garantovaný univerzální příjem zjednodušeně znamená, že každý občan dané země má nárok na určitý finanční obnos, který mu stát pravidelně vyplácí. Tyto peníze dostane bez ohledu na to, jestli má příjem z práce či nikoliv. Zastánci vyzdvihují administrativní nenáročnost a transparentnost. Systém má mít i pozitivní dopad na porodnost – ženy plánující mateřskou by se totiž nemusely v takové míře potýkat s výpadky v rozpočtu v domácnosti. Základní příjem by navíc snížil rozdíly v základním ohodnocení mezi muži a ženami.
Odpůrci naopak tvrdí, že by zavedený krok nenutil některé obyvatele pracovat a zároveň by opomíjel ty, kteří sociální dávky nejvíce potřebují. Opatření by pak v neposlední řadě bylo především nákladné pro státní rozpočty.
Zdroj: Esondy
14 komentáře
http://www.novarepublika.cz/2017/01/tudy-cesta-nevede.html
http://www.novarepublika.cz/2017/01/otrokarstvi-se-v-cr-stava-realitou.html
Pokud chce někdo zabrušovat do fiktivní veličiny efektivity, tak je to stejně naopak než tvrdí. Dle povahy práce až na výjimky je efektivnější práce v delších úsecích, v míň dnech, to již mám prakticky mnohokrát ozkoušeno a zanalyzováno, včetně ekonomických analýz.
Toto by mohlo fungovať vo vyspelých štátoch akým je aj Fínsko.Pri pohľade na štruktúru nezamestnaných u nás,pociťujem skepsu.Lebo značnú časť nezamestnaných u nás tvoria ľudia,ktorí nikdy nepracovali a ani sa pracovať nechystajú.Táto skupina ľudí by sa pridelením garantovaného príjmu pre nezamestnaných, len rozšírila.
Ja som presvedčený,že väčšina ľudí považuje za dôležité mať možnosť byť zamestnaným aj pre iné hodnoty ako je len zabezpečenie seba a svojej rodiny obživou,slušným bývaním a možnosťou dopriať si dobrú dovolenku.
Strata zamestnania je silný atak na sebadôveru a ľudskú dôstojnosť takto postihnutého človeka.
V minulom roku zamietli Švajčiari v referende garantovaný štátny príjem vo výške cca 2 250 € pre všetkých občanov Švajčiarska.Myslel som,že dôvodom odmietnutia boli obavy z náporu imigrantov,no neskôr som zistil,že oni si už v r. 2012 sami odmietli (tiež v referende) predĺžiť platenú dovolenku zo 4 na 6 týždňov.Aj keď je Švajčiarsko známe vysokou pracovnou morálkou predsa len je to dôkaz toho,že ľudia potrebujú byť zamestnanými aj z iných dôvodov ako iba slušný zárobok.
Teraz sa vrátim k tej robotizácii s neodvratným nárastom nezamestnanosti.Nuž nemyslím si,že zavedenie garantovaného príjmu vo výške cca 560€ problém nezamestnanosti vo Fínsku vyrieši.Pod2a mňa je ale dobré,že sa ním zaoberá.Je to pokus,ktorý keď sa nestretne s úspechom,donúti spoločnosť k hľadaniu inej cesty ako riešiť problém budúcnosti.Metóda riešenia problémov systémom „pokus-omyl“je často používaná aj dnes.Keby bol vo svete pokoj,tak by štáty ktorých sa to týka,už dnes mohli mentálne pripravovať populáciu na dobu,keď práca pre všetkých z objektívnych príčin jednoducho nebude.Lebo ide o problém,ktorý postihne ľudstvo bez ohľadu na to,či by žili v kapitalizme,alebo v socializme.
„Elity si uvědomují, že nerovnosti jsou politicky nebezpečné,“ věří Guy Standing, spoluzakladatel organizace Světová síť základního příjmu (BIEN). Takže nikoli řešení, ale strach elit z nepokojů, které musí utlumit alespoň do doby, než najdou efektivnější řešení redukce nepotřebných. Nouzovka na úrovni existenčního minima může pomoct části aktivních a přiměřeně uplatnitelných zájemců o práci, pokud ta práce bude, třeba i dočasná, brigádnická,. Pracovní trh bude dynamičtější, požadavky na mobilitu budou enormní, kvalita života nevalná, rodinný život zajde na úbytě, vždyť už dnes je v běhu mejnstrímová masáž potlačující tradiční rodinu. Proč by novou rodinu nemohli založit dva brigádníci. To je jen sarkasmus… Mnohem horší situace mohou nastat, pokud se základní příjem stane standardem, který nahradí všechny sociální dávky , včetně důchodů.
Je nepravděpodobné, že základní příjem bude kopírovat inflaci spotřebního koše této sociální vrstvy, které se nebudou dostávat prostředky na kvalitní vzdělání, zdravotní péči a ve stáří bude sotva stačit pokrýt pohřební náklady. K problémům zcela zásadním, majícím vliv na psychologií lidí, pohybujících se delší dobu na trhu prekérních zaměstnání, nechť raději promluví patřičně vzdělaní odborníci.
K nápadům na zkrácení pracovního týdne na 3-4 dny jsem skeptický. Domnívám se totiž, že efektivnější by bylo zkrácení denní pracovní doby na 6 hodin, protože výkonnost pracovníka s jednou krátkou přestávkou by se blížila výkonu osmihodinovému, zvláště ve fyzicky náročnějších profesích. Změna je ovšem náročná organizačně, nejen politicky
K tomu už nemám moc co dodat.
Jen že jako vyjádření souhlasu zdůrazním fakt, že „služební elity“ dobře uplacené spolu se „servismany“ korporátního systému pracují úspěšně na tom, aby mezi lidmi ZVYŠOVALI NEDŮVĚRU, a posilovaly neochotu společně vystupovat za žádoucí změny.
Tedy klasické „rozděl a panuj“ v inovovaném kabátě ve smyslu toho, že ona „služební vrstva“ nyní dělá mj. pomocí inteligentních technologií špinavou práci za onu „věrchušku“.
Konspirace vzala v době e. médií za své… a cokoliv kdekoliv člověk napsal je zdrojem nátlaku. Je stále možné se bránit, ale pro ty nejohroženější a nejzranitelnější může být brzy pozdě…
Vypadá to, že mohou být brzy „se všemi poctami“ pochováni. Stačilo jim „stát na krku“ a nyní už jen přitlačit. A je-li co vzít, tím spíše dokud mají ještě lidé strach.
Až přežívání pro mnohá příkoří vzdají, vezmou do ruky cokoliv, cokoliv a udělají opět jednou surový „pořádek“…
Jednou z mála šancí jak čelit manipulantům aby Lidi dostali do tohoto stavu celkově či „po regionech“ postupně – pro snazší řízení exploze vzteku – je skutečná podpora skutečných osobností, lidí kteří za sebou mají konkrétní výsledky…
Zbytky těch kteří se nechtěli systému zcela odevzdat nyní spolu s procitajícími z těch dosud ovládaných nyní čelí – a budou čelit – surovému a bezohlednému nátlaku, ataku manipulantů…
LIDÉ se budou muset spojit proti nelidem.
A již „beze srandy“…
Jinou cestu nepokládám za reálnou…
P.S.: existuje něco horšího, nežli srážka s blbcem: srážka s pokryteckým ambiciózním blbcem – to už je v mnoha případech přímo životu nebezpečné…
Zavedení 3 či 4 denního pracovního týdne by bylo bezproblémové, úřední dny úřadů, provoz škol, ambulanční hodiny v ambulancích či provoz nemocnic 7 dní v týdnu by tím nemusely být jakkoliv dotčeny, ani provoz továren a jiných firem. Věrchuška vytváří umělé společenské vědomí zcela nezávislé na realitě. Soudobá společnost se přizpůsobuje kvůli vlastní idiocii té věrchušce, která společnost připravuje na velkou válku. Aniž by kvůli technologickému vývoji, vývoji zaměstnanosti, trhu práce i fungování státu a jeho struktur bylo jakkoliv potřeba, státní struktury společně s kapitálem nás nutí, abychom byli k dispozici 7 dní v týdnu jako nějací slouhové a abychom co nejdelší časové úseky trávili mimo vlastní rodiny, domov a měli co nejméně času na pěstování vlastních koníčků, posilováních rodinných a přátelských vazeb a společenského života. Je to podobné jako po nástupu Hitlera. To také rodiny měly na sebe minimum času, veškeré vyžití bylo hromadně organizováno v tom určených strukturách, schůze NSDAP a akce Hitlerjugend probíhaly o víkendech, děti často bydleli někde na internátech. Vedení země a vládnoucí strany vědělo o každém uprdnutí a kontrolovalo téměř veškerý čas všech. A něco podobného se děje i teď. Jediné povolené vyžití dětí je v množství kroužků, které jsou však směřovány hlavně individualisticky, ke zvýšení konkurenceschopnosti a flexibility dětí i rodičů (kteří v době kroužků jsou k dispozici jako otroci), jak věrchuška potřebuje… A co naplat, že neroste výkon, který by měl následovat po zvýšení množství času a úsilí v práci, roste jen kontrola nad tím, co a jak děláme. Ale vůbec za tím nehledejme ani zvyšování kvality práce či života. Tady skutečně jde jen o tu totální kontrolu a nadvládu nad námi. Změny u nás ve státním sektoru jdou tomu přímo naproti!
V tomhle bude chyták. Tam totiž soudobá společnost nesměřuje. Miloš Pick, ekonom, když se ohlížel za svým životem (Naděje se vzdát neumím)
považoval za hlavní pozitivum roku 1968 realizaci návrhu pětidenního pracovního týdne. Říká, že následná normalizační garnitura už by nic podobného nenavrhla a ani po převratu ´89 by Klausovy vlády se svým utahováním opasků nepřipustily téma na veřejnost, jako nepřipustily třeba jakékoli soudní zpochybnění privatizací či rozbití funkčního státu s mezinárodním postavením. Vývoj směřuje k napracovávání 28. října v obchodních řetězcích a k práci delší, než činí nominální pracovní doba .
Že je to špatně, o tom ovšem není sporu. Kdyby ve svém vývoji lidský druh
zápasil o uživení např.9 hodin denně, nevynalezl by ani zemědělství, a doba bronzová by byla v nedohlednu.
Admirále, jde o to případně celosvětově to vyvážit, zohlednit lidské „plusy i minusy“ (máme každý). Tak aby nemusely být války…
Pokud by myšlenku podpořil triumvirát RF- ČLR – USA, rázem by se stala faktem. Jde o to, aby se nezdiskreditovala stejně jako EU či EURO nesmysl.
Ve světě je mnoho oblastí (dtto v některé výrobě), kde je práce přehršel, jinde skoro žádná smysluplná.
Je třeba zohlednit regiony, odlišnosti, tradice, vyznání.
Ano, nejednoduchá cesta – a paradoxně ne směřovaná k tomu abychom lenošili a rozpadaly se osobnosti – naopak ke smysluplné práci.
Ano, vypadá to jako utopie…
Ale komu se „smysluplná realita dneška“ a hlavně „budoucnost“ vnímá či přežívá těžko, ten by měl hledat cesty.
Současný „závod ke dnu“ či „konkurence“ je fraška – a v podání nadnárodních korporací s kartelovými dohodami naprostý podvod.
Nejde mi o to „všem stejně“, jde mi o myšlenku na důstojný život, možnosti.
Krátkodobě si „šáhnout na dno“ neublíží. Dlouhodobý, trvalý nedostatek základních potřeb a nedůstojnost žití ale většinu lidí nakonec vžene do- víme přece kam…
Cesta „v rámci stávajícího systému“ je nadále nemožná. A „Západ“ by si měl – pod tlakem – uvědomit, že „on“ může dopadnout zdaleka nejhůře-, nebude-li na hledání cesty „ven“ spolupracovat a aktivně se spoluúčastnit.
Netvrdím, že by ten příjem musel být-minimálně přechodně- za každou cenu vždy striktně nepodmíněný.
Ale vykonávanou činnost-nejlépe rozvíjenou, stabilnější – by si měl občan s regionem, státem dohodnout ke shodě.
Nemělo by jít o diktát ani jedné strany. Jde prostě o řadu prací a činností, které jsou zapotřebí, dají se provádět i důstojně, dále rozvíjet techniku technologii i poznání, zároveň ale nemusí jít o oblbující tupou činnost která člověka pošlapává a nerozvíjí. V člověku je mimo zla i dost dobra.
Martin (už bez taky m) – práce 4-3 dny v týdnu – to by zní hezky a i důsledky zavedení by pro pracující byly pozitivní. Nicméně by to vyžadovalo plošné zavedení ve světě. To nepovažuji za současné konstelace za reálné – tudíž je to spíš utopie.
Zavedení nepodmíněného příjmu je diskutabilní. Jaký bude mít dopad na motivaci (hlavně u mladých lidí)? Bude ochota společnosti to financovat? Mmj – 15,000Kč na Finské poměry není moc ani na velmi skromné přežití.
Zkrácení pracovní doby – resp. pracovního týdne na 4 – či spíše i 3 pracovní dny -by nepochybně mělo být součástí celkového pokusu najít řešení.
Mělo by to vést k nárůstu skutečně volného času (někteří by jej totiž pouze logicky využili k dalšímu zaměstnání jinde), a pozměnit např. charakter kratších pobytů na venkově ve formě krátkodobé rekreace. Mohlo by to část rodin dnes surově vykořisťovaných lidí zachránit, část by se mohla rozvinout, či si dokonce i rodinu po letech i dovolit…
Jinak stávající „systém“ legitimizuje účinky nespravedlivě a často minimálně bezohledně nabytého majetku „poctivých kapitalistů 90-tých let“…
Rozvinutí uměřené venkovské turistiky by – za předpokladu zachování výše mezd, či lépe jejich navýšení – opět mohlo zachovat spotřebu dalších služeb.
Za předpokladu systémové a zároveň dostatečně citlivé a konkrétní podmínky zohledňující další pomoc lidem na venkově by to mohlo rozeběhnout i další služby – potažmo např. velmi potřebnou správu a údržbu krajiny lidmi- a tedy zpětně opět poněkud vylepšit práceschopnost a smysluplnou zaměstnanost.
Jinak zbohatlíci na venkově vyštvou poslední odpor proti tomu, aby jej de facto vlastnili celý (s většinou lidí zde jako otroky) a dosáhli konečně svého vysněného kapitalistického „komunismu“ – srovnatelnému s otrokářstvím.
A v takovém systému už pro vzdělání a rozvoj dětí žádné místo nezbude- a tedy ani pro nápravu… Tedy vyjma dětí těch, kteří měli minimálně dost informací a ostré lokty na to, aby se v 90-tých uplatnili – když jiní například chránili zájmy společnosti za pár kaček-namísto rozpadajícího se státu.
Pozn: podobný systém zaměstnanosti jsem s kamarády prosazoval před 10/15 lety. Část prosazovatelů je mrtvá, část odešla, zbytek zmrzačený. O situaci „v terénu“ si asi nikdo již iluze nedělá…
Souhlas,
kamarád se z Finska nedávno vrátil.
Pokud neovládáte finštinu, práci tam nedostanete či neseženete, a to ani jako student.
Není to o návycích, montovna ve Vás zrovna dobré nevytvoří, jiná otrocká práce také ne…
„Pracovní příležitosti, flexibilitu a operativnost,zvyšování kvalifikace a soutěživost“ využívá mocenská věrchuška rovněž k dalšímu lámání lidí, jejich ožebračování a likvidaci.
I v ČR jsou lidé, kteří „propadli soc. sítem“, a někteří i díky mafiánským poměrům bez NZP prostě nepřežijí…
Podotýkám, že sám rád pracuji celý život, a denní režim člověku často více naruší nemoc…
Bety:
VTR pokračuje a vzhľadom na rozvoj robotizácie je už dnes jasné,že počet zamestnaneckých miest sa bude znižovať a počet nezamestnaných ľudí bude narastať.Podľa mňa je dobré ak sa nájdu štáty,ktoré skúšajú aj túto formu riešenia budúceho problému.
Když už nedokáží pro své nezaměstnané najít práci, co takhle provést experiment se zkrácením pracovní doby pro všechny? Tím by vzrostl počet pracovních příležitostí a lidé by se zaprvé nemuseli cítit jako žebráci a za druhé by se z nich nevychovávali povaleči bez pracovních návyků. A pokud mermomocí musí nějaké dávky vyplácet, co takhle je dát na vzdělání v potřebných oborech? Celý ten systém podpor vytváří jen pracovní příležitosti pro naduté úředníky a je dobrý jen k tomu, aby vládě nepobíhali po ulicích rozzuření hladoví lidé.